Floru přivede pracovní cesta na ostrůvek Mure, kde prožila dětství. Musí proto opustit hektický život v Londýně plném světel, což je pro ni velmi náročný úkol. Ani pohled na jasně modré moře ji příliš netěší. Navíc se musí starat o svého otce a nemožné bratry. Pustí se do generálního úklidu kuchyně a při něm objeví maminčinu sbírku receptů a začne podle nich vařit. Postupně se stále víc sbližuje se svou rodinou a přítelkyní z dětství Lornou, která tu pracuje jako učitelka v místní škole. No a samozřejmě jsou tu i bájná stvoření selkie, která se vyskytují ve skotském folkloru i na severských ostrovech. Žijí jako tuleni v moři, ale když si svléknou kůži, stávají se lidmi na pevnině. Podaří se Floře najít po letech v Mure své místo, velkou lásku, i sebe samotnou?

Coby osmnáctiletý mladík se Patrick Leigh Fermor vydal na v prosinci 1933 na pěší pouť Evropou, kterou zakončil příchodem do Istanbulu na počátku roku 1935. Prošel Nizozemskem do střední Evropy, Německem, proti proudu Rýna a dále slovanskými oblastmi, po proudu Dunaje až do Maďarska. Z kapesného jedné libry týdně hodlal Fermor žít „jako tulák, poutník nebo kočovný učenec“ a přespávat v chudobincích, klášterech a stodolách, náhodné seznámení v Bavorsku mu však umožnilo prostřídat tento drsný život bezstarostnou zahálkou v komfortním prostředí středoevropských zámků. V Času darů Fermor prokázal nejen pronikavý postřeh a zvídavost, ale i nesporné literární nadání – bohatým a poetickým jazykem podává obraz již zaniklého světa a líčí dějiny a kulturu střední Evropy. Čas darů si všímá stodol i horských vrcholků, zámečků i chalup, zahrnuje zastávky v Mnichově, Vídni i nezbytnou zajížďku do Prahy, přináší fascinující portréty národů i míst a patří ke skvostům novodobé anglické prózy.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Křehký příběh o přátelství, které časem přerostlo v lásku. Hlavními postavami jsou dva osamělí lidé uprostřed velkoměsta – sedmatřicetiletá Cukiko a její bývalý učitel ze střední školy. Kniha je neotřelým průvodcem po Japonsku, protože čtenáře nenásilně seznamuje i s japonskou kuchyní, kulturou, zvyky i zajímavými místy v Tokiu a jeho okolí.
Zdánlivě prostý příběh křehkého vztahu sedmatřicetileté Cukiko a jejího mnohem staršího bývalého učitele, citlivě napsaný příběh plný očekávání a pochybností, rozchodů, náhodných setkání, nadějí a zklamání.

Kniha získala v roce 2001 Cenu Džuničiróa Tanizakiho (Tanizaki Džuničiró šó) a později byla i zfilmována. Existuje také její zpracování do podoby kresleného komiksu manga.

„Trump, jakkoli působí jako extrém, nepředstavuje ani tak odchylku jako spíš logické vyústění – koktejl smíchaný z těch prakticky nejhorších trendů minulého půlstoletí,“ říká autorka Naomi Kleinová, která strávila posledních dvacet let studiem obchodních značek, klimatických změn a využívání šoku pro politické účely. Z této jedinečné perspektivy ukazuje, že Trumpova agenda, která reprezentuje přímý vstup korporátního světa do americké vlády, popírání vědeckých závěrů týkajících se změn klimatu a přiživování rasových a náboženských předsudků, je pouze nejmarkantnějším symptomem dlouhodobě postupující krize. Nyní už nestačí pouze vyjadřovat nesouhlas. Věci zašly tak daleko, že v tomto historickém okamžiku je zapotřebí věrohodného „ano“ – plánu na uzdravení rozdělené společnosti a nastavení kurzu směrem k spravedlivějšímu a udržitelnějšímu světu pro všechny.

“Nejužitečnější politická kniha letošního roku.” —Publishers Weekly Best Books of 2017

“Skvělá Naomi Kleinová v knize Ne nestačí vyčarovala jiskřivé zaklínadlo proti vládnoucí noční můře, která nás všechny pozře, necháme-li ji volnost.” —Junot Díaz, autor knihy Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda

“Pokud se divíte, jak mohla Naomi Kleinová po relativně krátké době Trumpova prezidenství zkoncipovat tak zásadní a přesně zamířený text, je to proto, že se na tento moment připravovala celý svůj intelektuální život. Trump je ultimátní značka. Každý den vidíme, jak se pokouší využívat otřesy systému. Tato kniha nejen že otevírá diskusi o Trumpovi, ale rovnou ji vede k silné pointě.”

—Bill McKibben, autor knihy Oil and Honey: The Education of an Unlikely Activist

Autor přesvědčivě zachycuje dynamiku současné krize liberální demokracie a ukazuje, jak hegemonie Západu postupně oslabuje. Do jaké míry doopravdy souvisel ekonomický a geopolitický vzestup západní civilizace s myšlenkami na rozvoj individuální svobody a rovnoprávnou účast občanů na politické moci? Příliš dlouho panuje nepodložené přesvědčení, že vzestup Západu se odehrál na základě všeobecně uznávaných hodnot, které proklamuje a šíří, a že většina obyvatel Západu je samozřejmě chápe a sdílí. A že vítězné tažení demokracie a svobody už nemůže nic ohrozit. Edward Luce svým textem dokládá, že realita nám ukazuje něco docela jiného.

K tomu, abychom porozuměli podstatě této krize, těžko najdeme lepšího průvodce, než je tato kniha.

Fareed Zakaria, The New York Times Book Review

„S oporou v přisvědčivých statistikách nabízí Edward Luce svižnou a obeznalou prohlídku doposud málo zmapovaného území, na němž se nyní musejí západní politici a vlády pohybovat.“

The Economist „Luce je jedním z nejbystřejších novinářů dnešní doby a jeho postřehy mají nedozírnou hodnotu.“

Jane Mayerová, držitelka Pulitzerovy ceny za knihu Dark Money

Třetí, závěrečný svazek monumentální Kafkovy biografie „Roky poznání“ zachycuje poslední necelé desetiletí Kafkova života, od roku 1916 do smrti v roce 1924. Uvedené období prožívá Kafka ve znamení zhroucení všech hodnot a jistot: První světová válka dokonale otřásla jeho už tak dost podlomenou vírou v lidstvo. Zaniklo Rakousko-Uhersko a z Kafky se stal německý Žid s českým pasem. Propukla u něj tuberkulóza, která ho čím dál tím více omezovala v životě i tvorbě. Ani jeho vztahy se ženami mu nedávaly naději na štěstí: Zrušení druhého zasnoubení v roce 1917 definitivně ukončilo pět let trvající poměr s Berlíňankou Felice Bauerovou. S další snoubenkou Julií Wohryzkovou se Kafka rozešel po necelém roce známosti. Intenzivně si také dopisoval s Milenou Jesenskou, která přeložila do češtiny některé jeho prózy. Poslední ženou jeho života byla Dora Diamantová, seznámil se s ní v roce 1923. Byla jedinou ženou, s níž žil, a ona o něj pečovala až do jeho předčasné smrti v roce 1924. Narůstající Kafkova nejistota, váhavost a pochybnosti také způsobily, že díla z té doby zůstala nedokončená či pouze v rukopisné, dle autora nehotové verzi. To vše Stach líčí živým, napínavým a dynamickým stylem, s panoramatickými pohledy na tehdejší dobu a dobové souvislosti, s překvapivými změnami perspektivy a s téměř scénickými obrazy.

Stachovi se v jeho třídílné Kafkově biografii podařilo „proniknout k tajemství světoznámého spisovatele jako dosud nikomu z jeho předchůdců“.

(Die Zeit)

Reiner Stach zůstal věrný svému předsevzetí povýšit biografii na vyšší úroveň – na samostatný literární druh.

(Frankfurter Allgemeine Zeitung)

Je podzim a v přírodě všechno umírá. Jacob má v pokoji mrtvého pavouka schouleného do klubíčka. A na dolní palandě leží schoulená máma, ale o tom se nesmí mluvit. Táta říká, že by to lidi nepochopili. Jacob umí udržet tajemství – sám jedno má: jakmile přijde na ta správná slova a najde v sobě dost víry, vykoná zázrak vzkříšení, takový, o jakých se vypráví v Bibli. Pak bude všechno zase jako dřív, Issy se vrátí, máma vstane, obleče se a udělá jim snídani. A všichni budou žít šťastně až do smrti.

Pět členů rodiny Bradleyových se vyrovnává se ztrátou a krizí víry každý po svém. Ale každý někdy potřebuje zázrak.

„Román Píseň pro Issey Bradleyovou se mi moc líbil. Je neobvyklý, chytrý… dojemný a uklidňující… Fantastická kniha o víře a o tom, co se s ní stane, když nastane něco nepředstavitelného.“ – Nick Hornby

„Briliantní debut – působivý a hluboce dojemný.“ – Nathan Filler

Orosius († kolem roku 420) byl pozdně antický spisovatel a historik, původem z Bracary v Lusitanii (dn. Braga v Portugalsku). Roku 414 přišel na útěku před Vandaly do afrického město Hippo Regia, v době svého pobytu u Jeronýma v Palestině se zapojil i do teologického sporu o učení pelagiánů. Dějiny proti pohanům v sedmi knihách (Historiae adversus paganos VII) jsou Orosiovým hlavním a nejdůležitějším dílem. Napsal je z podnětu církevního Otce Aurelia Augustina na podporu jeho historicko-eschatologické teze o vítězství Boží obce (civitas Dei) nad obcí pozemskou (civitas terrena). V dějinách, jež časově zabírají dobu od stvoření Adama až do roku 417, se Orosius snaží dokázat, že od příchodu Kristova na zem se situace lidstva zlepšila. Čerpal z Písma, Eusebiovy kroniky, Livia, Justina či Eutropia. V popisu událostí posledních desetiletí však již postupuje samostatně a tyto pasáže jsou z historického hlediska nejcennější.

Orosiova kronika je sice napsána zaujatě a povrchně s rétoricky nadnesenou dikcí, představuje nicméně významný doklad ve vývoji křesťanské univerzalistické historiografie. V pozdější době z ní čerpal např. proslulý polyhistor Isidor ze Sevilly a těšila se velké čtenářskému ohlasu po celý středověk. První český překlad a edici Orosiova díla připravuje Bohumila Mouchová, která se pozdně antickou historiografií dlouhodobě zabývá, spolu s Bořivojem Markem.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Západozemí ochromila válka. Ze silného a sebevědomého království zůstaly jen trosky a z mocných rodů jsou nyní pouhé frakce, které bojují o přežití. Železný trůn sice stále láká další a další kandidáty, ale síla na jeho získání jim schází. Podobná situace musí nutně vylákat z děr mrchožrouty, kteří se budou snažit hodovat na zbytcích a urvat také něco pro sebe. Rodí se nové svazky, aliance, objevují se noví hrdinové i padouši. Víc než o trůn jde ale v novém uspořádání o přežití, což není snadný úkol ani pro šlechtice, natož pro obyčejný lid. Epické vyprávění s desítkami jednajících postav se díky seriálu HBO stalo nejúspěšnější fantasy ságou od dob Pána prstenů.

Na celém světě má miliony nadšených fanoušků, kteří netrpělivě čekají na každé pokračování. Píseň ledu a ohně vychází v novém překladu a úpravě

Konec podzimu (Deireadh an Fhoghair, 1979) je pokládán za vůbec nejlepší román napsaný ve skotské gaelštině ve dvacátém století. Odehrává se během jednoho dne a noci v odlehlé části odlehlého ostrova, který nápadně připomíná autorův rodný Lewis. Tvoří jej rozhovory a vzpomínky tří starých přátel, kteří žijí prostým životem v místě, odkud již všichni ostatní odešli nebo zemřeli. V románu je patrný silný vliv evropského modernismu, zejména Becketta a Joyce, který se protíná s odkazy na starobylou gaelskou literaturu a kulturu. Ačkoliv román pojednává o sklonku lidského života a v širším slova smyslu i o konci tradičního života v gaelsky mluvících komunitách, vyznačuje se velkým smyslem pro humor. Chystané české vydání je vůbec prvním převodem tohoto zásadního díla skotské literatury do cizího jazyka a také prvním přímým překladem gaelské prózy do češtiny.

Nejlepší román napsaný ve skotské gaelštině ve dvacátém století.