Humoristické veledílo Johna Kennedyho Toola Spolčení hlupců si svůj název i štiplavý humor vypůjčuje u Jonathana Swifta a obohacuje jej o surrealistický rozměr americké grotesky a výraznou neworleanskou příchuť. Protagonista románu Ignácius J. Reilly je zvláštní zjevení, které snad v moderní literatuře nemá obdoby: třicetiletý, vrcholně nepraktický, obtloustlý milovník středověké teologie a geometrie, jenž opovrhuje povrchním moderním světem a vede proti němu svou osobní křížovou výpravu. Jednoho dne mu však jeho matka, u níž bydlí a na níž je existenčně závislý, uchystá strašlivé překvapení – Ignácius si musí najít práci. Ignácius je tak nucen překročit Rubikon, a od té chvíle pro něj není návratu: roztáčí se bláznivý kolotoč událostí a divokých dobrodružství, nezadržitelně směřující k dramatickému vyvrcholení.
„Spolčení hlupců je jedna z nejvtipnějších knih všech dob… budete se smát nahlas, až vám potečou slzy a rozbolí vás břicho.“
– New Republic
„Mistrovské dílo… Román čtenáře naprosto ohromí svou vynalézavostí a vtipem. Nejedná se o nic menšího než o skvostnou komickou fugu.“
– New York Times
„Naprostá paráda, komediální epos, burácející, řvoucí lavina.“
– Washington Post
Obřady jara představují jednu z nejvlivnějších knih věnovaných dějinám první světové války. Autor se v ní zamýšlí nad sociokulturními aspekty Velké války, jež podle jeho názoru vedly ke zrození nového moderního světa. V první světové válce hledá příčiny přístupu k životu, jejž ona „totální“ válka se svými sociálními dopady ve srovnání s předválečným životem změnila k nepoznání.
Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.
Mladičká Juliet Armstrongová se v r. 1940 přimotá do světa špionáže a dostane za úkol sledovat aktivity britských sympatizantů s fašismem. Není z toho nijak nadšená, práce jí často připadá úmorná, navíc v ní vzbuzuje strach. Když válka skončí, s úlevou považuje tuto kapitolu svého života za uzavřenou. O deset let později, kdy pracuje jako producentka BBC, se však nečekaně vynoří postavy z minulosti. Teď je to jiná válka, na jiném poli, ale Juliet se opět ocitne v ohrožení. Musí skládat účty a poznává, že žádný čin nezůstane bez následků. Přepis je moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.Román Přepis má hloubku i podstatu, je to moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.
„Kate Atkinsonová je skvělá spisovatelka. Až budu velký, chci psát jako ona. Román Transcription dokazuje, že je na vrcholu tvůrčích sil. Najdete v něm plno nádherných, jemných, přesných vět a charakteristik. Je to špionážní román, který staví celý žánr na hlavu. Skvělý výkon, jako vždycky.“ – Matt Haig
„Nevyčerpatelně geniální.“ – Hilary Mantel
„Kate Atkinsonová je autorka, která mě přivedla k psaní.“ – Jojo Moyesová
„Taková ta knížka, kterou lidem strkáte do obličeje se slovy: „Tohle si musíš přečíst!‘“ – Stephen King
Jednoho zářijového večera roku 1785 zaslechne ovdovělý obchodník Jonah Hancock neodbytné klepání na dveře svého domu. Je to jeho přítel a kapitán jeho lodi, který se konečně vrací po dlouhé době domů. Místo svěřené lodi a očekávaného nákladu však přiváží – mořskou pannu. Tahle ale rozhodně nenaplňuje představy svůdné bytosti s líbezným hlasem. Je děsivě ošklivá, a je mrtvá. Zprvu zděšený pan Hancock se rozhodne takovou kuriozitu vystavit v jedné z přístavních kaváren a ohlas na sebe nenechá dlouho čekat. Podivná bytost otvírá majiteli dveře do vysoké společnosti a především do blízkosti vyhlášené kurtizány, krásné a neodolatelné Angeliky Nealové. Jejich setkání oběma otevře novou životní cestu. Cestu plnou nečekaných zážitků a emocí, cestu za tajemným voláním…
Imogen Hermes Gowarová, nová opěvovaná britská talentovaná spisovatelka, vytvořila nezapomenutelný a okouzlující příběh o posedlosti, záhadném tajemství a nejhlubších tužbách. Výborně napsaný román, ve kterém každý detail na čtenáře působí a dotváří velkolepou mozaiku barev, chutí a vjemů, byl vybrán do užšího výběru nominací literárních cen Women´s Prize for Fiction a Specsaver´s National Book Award a byl knihou roku v denících Guardian, The Times, Daily Telegraph a Evening Standard.
Nádherně napsaný román. Pokouší se vás svést jako zpěv Sirén.
Essie Foxová
Skvělý historický román… uchvátí vás, dojme, rozesmutní, rozesměje a potěší.
The Times
Román plný života, fantazie a iluzí.
Guardian
Příběh o hledání a posedlosti, plný barvitých detailů vás pohltí.
Stylist (UK)
Od prvního okamžiku vás tento skvělý debut vtáhne do londýnské společnosti 18. století … Skvěle napsaný román, dokonale vykreslené postavy hnané nebezpečnými touhami.
Sunday Express (London)
Nádhera… jako byste se ocitli přímo uvnitř příběhu.
Madeline Millerová
Pro čtenáře Nestvůry z Essexu.
Sunday Times
Britská kniha roku podle The Times a Guardian
Nevšední příběh s duší z nejryzejšího zlata
Essie Foxová
Ryanovi Cusackovi je dvacet a má v hlavě zmatek. Moc mu nepomáhá, že se jeho šéf (Dan Kane, kápo corkského podsvětí) rozhodl využít Ryanových rodinných vazeb k tomu, aby rozjel drogový obchod na trase Itálie–Irsko, a navíc jeho zbožňovaná přítelkyně Karine dospěla k závěru, že je Ryan opravdu nenapravitelný a nemá to s ním budoucnost. To, že se ho snaží spasit jedna bláznivá umanutá bába, celou situaci spíš zhoršuje.
Třeba se uchytí v hudebním průmyslu a třeba najde útěchu u krásné, leč impulzivní Natalie. Každopádně se Ryan musí sebrat a dokázat, že svůj život řídí on.
JOINT WINNER OF THE ENCORE AWARD 2018
„Vyprávění hladce odsýpá, dialogy srší jedovatým vtipem.“ – Literary Review
„Návykové čtení.“ — Guardian
„McInerneyová píše se záviděníhodným nasazením, sebevědomím a smyslem pro humor.“ — Mail on Sunday
Možná že vykoupení ani není nutné. Síla tohohle románu tkví v jeho amorálnosti. Když v tomhle světě dokážete přežít a naučíte se pohybovat, aniž se pořád ohlížíte přes rameno po nebezpečí, není to zas tak špatné místo.
– Guardian
Lisa McInerneyová o překot kombinuje tradici irské drsné školy krimi s pohotovým přisprostlým vtipkováním a laskavým humorem, jaký čtenáři znají z děl Roddyho Doylea, a výsledkem jsou čtivé romány dokonale vypovídající o dnešním Irsku.
– Times Literary Supplement
Jestli máte rádi Trainspotting, Peaky Blinders, Guye Ritchieho a Quentina Tarantina, tak tohle je hubatá, rychlá knížka a pistolí přitisknutou na čtenářskou pozornost.
– Times
Druhý román od autorky Nádherných kacířství oceněných výhrou „Baileys Prize“
Od držitelky Women´s Prize for Fiction a Desmond Elliot Prize
Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.
Když Neila Gaimana posadili při udílení Oscarů za rok 2009 na první balkón, odkud toho moc neviděl, neměl příliš dobrou náladu a nudil se. Díky tomu zážitku vznikl text Postřehy z poslední řady, který později propůjčil název sbírce projevů, esejů, úvah a sloupků. Gaiman v tomto souboru dokazuje, že se bravurně orientuje nejen ve sci-fi, fantasy a komiksu, ale také v hudbě, politice, literatuře a umění obecně. Posaďte se s Neilem Gaimanem do poslední řady a nechte si vyprávět o pohádkách, Batmanovi a H. P. Lovecraftovi, ale také o Douglasu Adamsovi, Tori Amos nebo nově se rodící americké mytologii.
„Gaimanovy eseje jsou naprosto neodolatelné, stejně jako jeho prózy, komiksy a scénáře.“ Los Angeles Times
„Tato sbírka naprosto jasně dokazuje, že Gaiman je nejen vynikající prozaik a komiksový autor, ale také nedostižný esejista.“ Publishers Weekly
„Postřehy z poslední řady jsou úžasným milostným vyznáním literatuře: stojí za to psát, stojí za to číst, stojí za to snít.“ Junot Díaz
Tento ucelený soubor studií vyšel už v roce 1959, v dalších letech byl doplňován, přepracováván a znovu vydáván; zůstává platným vhledem do „psychologie znázorňování“. Autor v něm zkoumá, jaký je vztah skutečnosti a jejího výtvarného zachycení, jak se na utváření tohoto vztahu podílí divák a jeho zkušenosti; jak se vyvíjely metody umělců, kteří chtěli skutečnost zachytit co nejpřesněji, co vlastně znamená „přesné zachycení“, a věnuje se i tomu, jak se stalo, že umělecké prostředky začaly směřovat od realismu k náznaku, stylizaci či karikatuře.
Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu.
Děsivá cesta mladého sochaře Petra Michalce světovou válkou, po kolena v krvi, po pás v bahně zákopové války ve Francii, s neustále se vracející neodbytnou vzpomínkou na jedno osudové setkání. Krysy, smrt a utrpení na milion způsobů. Bojové plyny, rvačky na nože v bahnitých zákopech. A ten jeden skutečný milostný vztah, kdy začátek je koncem a konec začátkem. Stojí za svobodu umírat? A zabíjet?
Krvavé boje československých legionářů za první světové války ve Francii.
Příběh československých legionářů, kteří krváceli nejen v Rusku, ale i ve Francii.
Příběhy bezejmenných hrdinů, kteří nesmějí být zapomenuti.
I v posledních dnech války se umíralo…
Mizérie může na čtenáře na první pohled působit jako tornádo, ale ve skutečnosti je to propracovaná mnohohlasá skladba. Však se o hudbě v textu nejen vypráví, ale on sám zní, a to díky skvělému překladu Marie Voslářové. V rytmickém tempu se vypravěči z podvědomí vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky a čtenáře obklopí pestrou mozaikou osudů.
Violoncellista čeká na ulici na kolegy hudebníky. Když ho znenadání osloví mladý bezdomovec, něco se v něm probudí – začne se rozpomínat na nedávnou minulost, kdy se on sám pohyboval na hraně zákona, na hraně přežití. Z podvědomí se mu vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky, které se spojí ve strhující vír rytmu a obrazů. Andrzej Tichý, autor s česko-polskými kořeny, píše nemilosrdně a skvěle o bídě a násilí, závislosti i bratrství.
ROMÁN NOMINOVANÝ NA AUGUSTOVU CENU OD ŠVÉDSKÉHO AUTORA S ČESKO-POLSKÝMI KOŘENY.
„Andrzej Tichý je spisovatel, který zas a znovu zvučným jazykem odhaluje důležité věci o současné švédské společnosti. Čtěte ho.“ Stefan Eklund, Boras Tidning
„Post-politické – tak bych nazval Tichého podmanivě naléhavé psaní. (…) Děsivý, důkladný příběh, který nezapomíná čas od času nabídnout cosi dojemného a krásného.“ Jonas Thente, Dagens Nyheter
Vydání knihy podpořila Švédská umělecká rada.
Na podzim roku 1922 se Albert Einstein vydal na skoro šestiměsíční cestu na Blízký, Střední a Dálný východ, během níž přednášel o teorii relativity v Číně, Japonsku či Palestině a nakonec ve Španělsku. Edice jeho cestovních postřehů zahrnuje i faksimile deníkových stránek a dokládá fyzikův zájem nejen o vědu, ale i o filozofii, umění a politické dění, zachycuje Einsteinova setkání s významnými osobnostmi, vědci či státníky i důležité události: audienci u španělského krále, inaugurační přednášku na místě budoucí Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nebo zahradní slavnost u japonské císařovny.
Zápisky jsou často velmi detailní, byť psané svérázným telegrafickým stylem. Proslulý fyzik si cestovní deník vedl pouze pro vlastní potřebu, díky tomu z něj však můžeme vyčíst mnohé o dosud neznámých, protikladných stránkách jeho osobnosti: Einstein cítí silný odpor k nacionalismu, ale pevně věří v národní charakter; sympatizuje s utlačovanými a stydí se za svoji účast na jejich vykořisťování, ale hlásí se k orientalismu; pociťuje rozpaky nad osudem některých domorodých národů, ale podporuje „osvícenou“ formu kolonialismu. Cesta na Východ se pro Einsteina však zároveň stala možností k introspekci jeho vlastní identity a jeho cestovní deníky dokazují, že rozpoznat sebe sama v Jiném a svou vlastní Jinakost v sobě nebylo vždy jednoduché ani pro tak mimořádnou osobnost, jakou Albert Einstein nepochybně byl.