Mladičká Juliet Armstrongová se v r. 1940 přimotá do světa špionáže a dostane za úkol sledovat aktivity britských sympatizantů s fašismem. Není z toho nijak nadšená, práce jí často připadá úmorná, navíc v ní vzbuzuje strach. Když válka skončí, s úlevou považuje tuto kapitolu svého života za uzavřenou. O deset let později, kdy pracuje jako producentka BBC, se však nečekaně vynoří postavy z minulosti. Teď je to jiná válka, na jiném poli, ale Juliet se opět ocitne v ohrožení. Musí skládat účty a poznává, že žádný čin nezůstane bez následků. Přepis je moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.Román Přepis má hloubku i podstatu, je to moderní román o výjimečné síle, důvtipu a empatii.

„Kate Atkinsonová je skvělá spisovatelka. Až budu velký, chci psát jako ona. Román Transcription dokazuje, že je na vrcholu tvůrčích sil. Najdete v něm plno nádherných, jemných, přesných vět a charakteristik. Je to špionážní román, který staví celý žánr na hlavu. Skvělý výkon, jako vždycky.“ – Matt Haig

„Nevyčerpatelně geniální.“ – Hilary Mantel

„Kate Atkinsonová je autorka, která mě přivedla k psaní.“ – Jojo Moyesová

„Taková ta knížka, kterou lidem strkáte do obličeje se slovy: „Tohle si musíš přečíst!‘“ – Stephen King

Jednoho zářijového večera roku 1785 zaslechne ovdovělý obchodník Jonah Hancock neodbytné klepání na dveře svého domu. Je to jeho přítel a kapitán jeho lodi, který se konečně vrací po dlouhé době domů. Místo svěřené lodi a očekávaného nákladu však přiváží – mořskou pannu. Tahle ale rozhodně nenaplňuje představy svůdné bytosti s líbezným hlasem. Je děsivě ošklivá, a je mrtvá. Zprvu zděšený pan Hancock se rozhodne takovou kuriozitu vystavit v jedné z přístavních kaváren a ohlas na sebe nenechá dlouho čekat. Podivná bytost otvírá majiteli dveře do vysoké společnosti a především do blízkosti vyhlášené kurtizány, krásné a neodolatelné Angeliky Nealové. Jejich setkání oběma otevře novou životní cestu. Cestu plnou nečekaných zážitků a emocí, cestu za tajemným voláním…
Imogen Hermes Gowarová, nová opěvovaná britská talentovaná spisovatelka, vytvořila nezapomenutelný a okouzlující příběh o posedlosti, záhadném tajemství a nejhlubších tužbách. Výborně napsaný román, ve kterém každý detail na čtenáře působí a dotváří velkolepou mozaiku barev, chutí a vjemů, byl vybrán do užšího výběru nominací literárních cen Women´s Prize for Fiction a Specsaver´s National Book Award a byl knihou roku v denících Guardian, The Times, Daily Telegraph a Evening Standard.

Nádherně napsaný román. Pokouší se vás svést jako zpěv Sirén.
Essie Foxová

Skvělý historický román… uchvátí vás, dojme, rozesmutní, rozesměje a potěší.
The Times

Román plný života, fantazie a iluzí.
Guardian

Příběh o hledání a posedlosti, plný barvitých detailů vás pohltí.
Stylist (UK)

Od prvního okamžiku vás tento skvělý debut vtáhne do londýnské společnosti 18. století … Skvěle napsaný román, dokonale vykreslené postavy hnané nebezpečnými touhami.
Sunday Express (London)

Nádhera… jako byste se ocitli přímo uvnitř příběhu.
Madeline Millerová

Pro čtenáře Nestvůry z Essexu.
Sunday Times

Britská kniha roku podle The Times a Guardian

Nevšední příběh s duší z nejryzejšího zlata
Essie Foxová

Ryanovi Cusackovi je dvacet a má v hlavě zmatek. Moc mu nepomáhá, že se jeho šéf (Dan Kane, kápo corkského podsvětí) rozhodl využít Ryanových rodinných vazeb k tomu, aby rozjel drogový obchod na trase Itálie–Irsko, a navíc jeho zbožňovaná přítelkyně Karine dospěla k závěru, že je Ryan opravdu nenapravitelný a nemá to s ním budoucnost. To, že se ho snaží spasit jedna bláznivá umanutá bába, celou situaci spíš zhoršuje.
Třeba se uchytí v hudebním průmyslu a třeba najde útěchu u krásné, leč impulzivní Natalie. Každopádně se Ryan musí sebrat a dokázat, že svůj život řídí on.

JOINT WINNER OF THE ENCORE AWARD 2018

„Vyprávění hladce odsýpá, dialogy srší jedovatým vtipem.“ – Literary Review

„Návykové čtení.“ — Guardian

„McInerneyová píše se záviděníhodným nasazením, sebevědomím a smyslem pro humor.“ — Mail on Sunday

Možná že vykoupení ani není nutné. Síla tohohle románu tkví v jeho amorálnosti. Když v tomhle světě dokážete přežít a naučíte se pohybovat, aniž se pořád ohlížíte přes rameno po nebezpečí, není to zas tak špatné místo.
– Guardian

Lisa McInerneyová o překot kombinuje tradici irské drsné školy krimi s pohotovým přisprostlým vtipkováním a laskavým humorem, jaký čtenáři znají z děl Roddyho Doylea, a výsledkem jsou čtivé romány dokonale vypovídající o dnešním Irsku.
– Times Literary Supplement

Jestli máte rádi Trainspotting, Peaky Blinders, Guye Ritchieho a Quentina Tarantina, tak tohle je hubatá, rychlá knížka a pistolí přitisknutou na čtenářskou pozornost.
– Times

Druhý román od autorky Nádherných kacířství oceněných výhrou „Baileys Prize“

Od držitelky Women´s Prize for Fiction a Desmond Elliot Prize

Vydání knihy podpořil fond Literature Ireland.

Když Neila Gaimana posadili při udílení Oscarů za rok 2009 na první balkón, odkud toho moc neviděl, neměl příliš dobrou náladu a nudil se. Díky tomu zážitku vznikl text Postřehy z poslední řady, který později propůjčil název sbírce projevů, esejů, úvah a sloupků. Gaiman v tomto souboru dokazuje, že se bravurně orientuje nejen ve sci-fi, fantasy a komiksu, ale také v hudbě, politice, literatuře a umění obecně. Posaďte se s Neilem Gaimanem do poslední řady a nechte si vyprávět o pohádkách, Batmanovi a H. P. Lovecraftovi, ale také o Douglasu Adamsovi, Tori Amos nebo nově se rodící americké mytologii.

„Gaimanovy eseje jsou naprosto neodolatelné, stejně jako jeho prózy, komiksy a scénáře.“ Los Angeles Times

„Tato sbírka naprosto jasně dokazuje, že Gaiman je nejen vynikající prozaik a komiksový autor, ale také nedostižný esejista.“ Publishers Weekly

„Postřehy z poslední řady jsou úžasným milostným vyznáním literatuře: stojí za to psát, stojí za to číst, stojí za to snít.“ Junot Díaz

Tento ucelený soubor studií vyšel už v roce 1959, v dalších letech byl doplňován, přepracováván a znovu vydáván; zůstává platným vhledem do „psychologie znázorňování“. Autor v něm zkoumá, jaký je vztah skutečnosti a jejího výtvarného zachycení, jak se na utváření tohoto vztahu podílí divák a jeho zkušenosti; jak se vyvíjely metody umělců, kteří chtěli skutečnost zachytit co nejpřesněji, co vlastně znamená „přesné zachycení“, a věnuje se i tomu, jak se stalo, že umělecké prostředky začaly směřovat od realismu k náznaku, stylizaci či karikatuře.

Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu.
Děsivá cesta mladého sochaře Petra Michalce světovou válkou, po kolena v krvi, po pás v bahně zákopové války ve Francii, s neustále se vracející neodbytnou vzpomínkou na jedno osudové setkání. Krysy, smrt a utrpení na milion způsobů. Bojové plyny, rvačky na nože v bahnitých zákopech. A ten jeden skutečný milostný vztah, kdy začátek je koncem a konec začátkem. Stojí za svobodu umírat? A zabíjet?

Krvavé boje československých legionářů za první světové války ve Francii.

Příběh československých legionářů, kteří krváceli nejen v Rusku, ale i ve Francii.

Příběhy bezejmenných hrdinů, kteří nesmějí být zapomenuti.

I v posledních dnech války se umíralo…

Mizérie může na čtenáře na první pohled působit jako tornádo, ale ve skutečnosti je to propracovaná mnohohlasá skladba. Však se o hudbě v textu nejen vypráví, ale on sám zní, a to díky skvělému překladu Marie Voslářové. V rytmickém tempu se vypravěči z podvědomí vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky a čtenáře obklopí pestrou mozaikou osudů.

Violoncellista čeká na ulici na kolegy hudebníky. Když ho znenadání osloví mladý bezdomovec, něco se v něm probudí – začne se rozpomínat na nedávnou minulost, kdy se on sám pohyboval na hraně zákona, na hraně přežití. Z podvědomí se mu vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky, které se spojí ve strhující vír rytmu a obrazů. Andrzej Tichý, autor s česko-polskými kořeny, píše nemilosrdně a skvěle o bídě a násilí, závislosti i bratrství.