Pozoruhodná povídková sbírka je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin, příběhy konkrétních jednotlivců na pozadí dějinných zlomů a společenských přeměn, které zásadně zasáhnou do jejich života. Spojujícím prvkem je bod v krajině, rybník Jakub, který se každého z nich dotkne. Jednou je to válka se Švédy a v ní uvízlé děti, podruhé sedlák v malé osadě ohrožený přítomností Rudé armády, jindy dostihne politického prominenta revoluční spravedlnost. Podoba a úmysly hybatelů dějin však nejsou důležité tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení holé existence člověka.

Jakubský rybník na pomezí východních a středních Čech je největší rybník z dymokurské rybniční soustavy založené v 15. století. Obklopují jej lesy a na jeho březích se nachází jediné sídlo, malá osada Poušť… Poklidné místo v lesích, kolem něhož kráčí dějiny.

Opravář osudů George Novak žije šťastným životem – má svou přítelkyni Luci Milenu i kamarády v hostinci U Devíti draků a jedné ovce, takže si na nudu rozhodně nemůže stěžovat. Na čistém nebi se ale začnou objevovat mráčky – Luci Milena má jiné představy o životě než George a tráví s ním čím dál méně času. Vtom se však objeví staří známí a rozehrají s Georgem hru, jakou by nečekal. To vše za zvuků kopyt kavalérie, dunění kanonů a drnkání ukulele. Vítejte U Devíti draků a jedné ovce!

V románu Gunsteina Bakkeho V očekávání se spojují tři příběhy: Julia Pastrana, mexická „opičí žena“, cestuje v 19. století po Evropě se svým impresáriem a manželem v jedné osobě. Předvádí svůj „zvířecí“ vzhled i kultivované způsoby, dráždí představivost obecenstva. V roce 1860 přijíždí ve vysokém stupni těhotenství do Moskvy a je populárnější než kdy dřív. Všechny totiž zajímá, jestli bude dítě také „zrůda“.
O sto let později najde zkrachovalec Finn na skládce v Oslu Juliino vycpané tělo, odnese si ho do maringotky a žije s ním, aby si měl s kým povídat. A v roce 2013 cestuje norská novinářka Kira, těhotná ze znásilnění, do Mexika, aby napsala reportáž z Juliina oficiálního pohřbu.
Hlavními tématy tří příběhů jsou život, čas, smrt, normalita, mateřství, lidské tělo a především hranice mezi tím vším. Co je podstatou lidství a co je v nás zvířecího? V kterém okamžiku a za jakých okolností přestáváme být lidmi? Kolážová forma střídá fragmenty klasického vyprávění s úvahami, obrazy a střípky vzpomínek.

Nominace na Cenu kritiků a na Cenu posluchačů P2 je právě za V očekávání, a ještě to má nominaci na Sorlandet Literature Prize

„Bakkeho próza je nezvykle bohatá a přesná, dokonale vyladěná a bezprostřední … V očekávání je ten typ knihy, díky kterému pochopíme, jak mocný a krásný může být jazyk. Jaký význam může mít literatura.“ Adresseavisen

„Jedna z nejlepších knih, co letos vyšly. Skvělý román.“ Adresseavisen

„Bakkeho styl je neobvykle bohatý, přesný a jemně laděný…V očekávání je typ knihy, u které si čtenář uvědomí, kolik síly a krásy se skrývá v jazyce.“ norský deník Adresseavisen

* Vítěz Ceny Evropské unie za literaturu v 2012

Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.

Každý ví, co je to film. Ale jen málokdo si dokáže dopodrobna představit, kolik lidí a jak dlouhou dobu běžný celovečerní film pomáhá natočit a představit divákům. Víte třeba, co jsou to brunclíci, proč se píše tolik verzí scénáře a co přesně dělá paní, které se říká skriptka? Které triky v dnešní době vznikají před kamerou a které v počítači? Proč filmy potřebují své architekty? Komu se říká tajemným slovem cameo? Co má společného lokační skaut s členem skautského oddílu? Anebo, k čemu všemu je filmařům a jejich filmům užitečný filmový festival?
Publikace, která volně navazuje na úspěšnou knihu Jak vznikl film (Argo,2017), bude vedle hlavního textu obsahovat opět také experimentální část plnou návodů připravených propagátorkou animovaných filmů Karolínou Čížkovou, která dětem i dospělým ukáže, jak si v domácích podmínkách natočit a rozšířit opravdový film. Kniha bude doplněna bohatými ilustracemi, jejichž autorem je opět Nikkarin.
Kniha je určena pro zvídavé čtenáře od 8 let, ale i pro mnohem starší nebo pro celou rodinu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Podle představ mnohých reformátorů měla policie fungovat automaticky. Není proto náhodou, že ke stroji byl v 18. století připodobňován i stát. Ve druhé polovině 18. století již policie neznamenala obecně řádnou správu země či obce jako v dřívějších stoletích, ale ani to ještě nebyl orgán dohlížející na pořádek a bezpečnost, jak ho známe dnes. Prostřednictvím policie stát spravoval své vnitřní záležitosti, a tím jim a také sobě také dával jasnější obrysy. Zatímco dosavadní literatura se věnovala především kontrole a represi, jejímž prostřednictvím habsburská monarchie reagovala na společenský vývoj po Francouzské revoluci, předmětem zájmu této knihy je policie ve smyslu rodící se veřejné správy, která vědění o obyvatelstvu státu vytvářela, zároveň však na jeho základě život obyvatel regulovala a také stimulovala. Ve Vídni, Praze i v menších českých městech sleduje práce kromě institucionálního vývoje policie především genezi úřední komunikační sítě, identifikační praktiky, ale také to, jak se prostřednictvím dohledu (re)definoval „veřejný pořádek“ či „veřejná mravnost“.

Norman Eisen se v roli amerického velvyslance vrátil do země, z níž jeho matka uprchla před holokaustem. Když se nastěhoval do pražské velvyslanecké rezidence, ke svému překvapení objevil na stěnách pod nábytkem schované svastiky. Symboly nacistického Německa zde zbyly jako stopa po polozapomenuté historii Eisenova nového domova a jako připomínka, že minulost není tak vzdálená, jak by se mohlo zdát.
Od tohoto objevu se před ním začaly odvíjet fascinující životní zákruty čtyř osobností, které palác v různých obdobích obývaly: židovského finančního magnáta Otto Petschka, který palác po 1. světové válce nechal postavit jako symbol hluboké víry v demokracii; německého generála Rudolfa Toussainta, který za 2. světové války riskoval život, aby budovu i celou Prahu zachránil před úplným zničením; poválečného amerického velvyslance Laurence Steinhardta, který marně toužil udržet palác i Československo mimo dosah komunistů; a konečně Shirley Temple Black, očité svědkyně zániku pražského jara pod drtivými pásy sovětských tanků, která se rozhodla do Prahy vrátit jako americká velvyslankyně v roce 1989. S velkými dějinami se tu proplétá osud Eisenovy vlastní matky, na kterém vidíme historii z perspektivy lidí bez skutečné moci a privilegií.

„Norman Eisen ve své pozoruhodné knize kombinuje osobní příběhy s historií: skrze životy lidí, kteří bojovali za záchranu svobody, i těch, kdo ji toužili zničit, nás provádí po dějišti mnoha bitev o demokracii. Poslední palác je nejen vynikající historická sonda, ale i výzva k aktivitě ve chvíli, kdy je jí zoufale třeba.“ —Madeleine Albright

„Poslední palác je emotivní, elegantně napsaná kniha, fundovaná, ale zároveň velmi poutavá. Eisenovo vyprávění odvážně nahlíží do nejtemnějších koutů dvacátého století a jakoby mimochodem čtenáře vždy znovu zdrtí.“ —Michael Chabon

„Norman Eisen sepsal fascinující dějiny jednoho paláce a přízraků, které jej obývají. Prostřednictvím příběhu pražské vily, kde sám jako americký velvyslanec pobýval, nám Eisen nabízí břitkou reflexi dramatických zvratů minulého století i zákrutů své vlastní rodinné historie.“ —Walter Isaacson

Norman Eisen (* 1960) vystudoval práva na Harvardu; v letech 2011–2014 byl velvyslancem USA v ČR; předtím pracoval pro prezidenta Obamu jako ředitel jeho etické komise. Dnes působí jako komentátor CNN, publicista (přispívá například do New York Times, Washington Post či Atlantic) a předseda neziskové organizace Citizens for Responsibility and Ethics in Washington.

Toby je dítě štěstěny, okouzlující, výmluvný optimista, který se právě vyvlíkl z průšvihu v práci a svůj úspěch slaví s přáteli, když události noci naberou nečekaný směr a převrátí mu život zcela naruby – překvapí doma dva lupiče, kteří ho téměř umlátí k smrti a následně ho ponechají napospas osudu. Zatímco se Toby snaží ze svých zranění zotavit, začíná mu pomalu docházet, že už na tom možná nikdy nebude jako dřív, a místo aby se vrátil ke svému dosavadnímu životu, uchýlí se do starého rodinného sídla, aby se postaral o umírajícího strýce Huga. Pak je však na zahradě v kmeni statného jilmu nalezena lebka – a s tím, jak kolem rodiny začínají kroužit detektivové, je Toby nucen čelit možnosti, že jeho minulost je možná zcela jiná, než jak si ji vždycky pamatoval. Strhující román od jedné z nejlepších autorek napínavých psychologických thrillerů dneška pokládá otázku, co se z nás stane a čeho jsme schopní, když přestáváme tušit, kým vlastně jsme.

Tato kniha je historií nuly. Zrodila se ve starověku a posléze se jí podařilo vybojovat si místo na slunci na Východě, s prosazením na Západě to však měla mnohem obtížnější. Možná proto se naší civilizaci dodnes mstí a neustále působí nové a nové potíže – od havárií řídících systémů až po fundamentální problémy v moderní fyzice.
Stejně je však naše kniha i historií lidí, kteří po staletí s nulou bojovali a nakonec jí v nerovném boji podlehli učenců a mystiků, vědců a kněží, všech těch, kdo se nule snažili porozumět a ovládnout ji. Je to příběh marných, někdy i násilných pokusů západního světa ochránit se před vlivem východních myšlenek. A je to také historie paradoxů, které s sebou přináší nevinně vypadající číslo, paradoxů, které mátly i nejchytřejší mozky minulého století a hrozily narušit vlastní základy vědeckého myšlení.
Nula nakonec vždy zvítězila nad těmi, kdo se jí stavěli na odpor. Lidé ji nikdy nedokázali přinutit, aby se přizpůsobila jejich filozofiím, to ona utvářela naše názory na vesmír i na samotného Boha.

Humoristické veledílo Johna Kennedyho Toola Spolčení hlupců si svůj název i štiplavý humor vypůjčuje u Jonathana Swifta a obohacuje jej o surrealistický rozměr americké grotesky a výraznou neworleanskou příchuť. Protagonista románu Ignácius J. Reilly je zvláštní zjevení, které snad v moderní literatuře nemá obdoby: třicetiletý, vrcholně nepraktický, obtloustlý milovník středověké teologie a geometrie, jenž opovrhuje povrchním moderním světem a vede proti němu svou osobní křížovou výpravu. Jednoho dne mu však jeho matka, u níž bydlí a na níž je existenčně závislý, uchystá strašlivé překvapení – Ignácius si musí najít práci. Ignácius je tak nucen překročit Rubikon, a od té chvíle pro něj není návratu: roztáčí se bláznivý kolotoč událostí a divokých dobrodružství, nezadržitelně směřující k dramatickému vyvrcholení.