Francouzský autor ve svém díle přibližuje čtenářům komplikovanou osobnost světoznámého českého a francouzského romanopisce. Popis jeho neméně spletité umělecké, intelektuální, politické i literární pouti Jean-Dominique Brierre zasadil do kontextu československých dějin, rámovaného lety 1948 (únorový puč) a 1989 (sametová revoluce). Čerpal přitom ze zápisků, rozhovorů a doposud nezveřejněných svědectví, například ze vzpomínek Kunderova přítele Alaina Finkielkrauta a jeho překladatele Françoise Kérela. Pohled „zvnějšku“ na naše dějiny vztažené k životu spisovatele, jenž stále budí zvědavost, ať v kladném, či záporném smyslu, je bonus, přidaný k dalšímu z mnoha Kunderových portrétů.

V knize Doktor chudých najdeme příběhy dvou lékařů-průkopníků, kteří působili v českých zemích v 18. a 19. století, ale dnes už je kromě úzce vyhraněných odborníků málokdo zná. Johann Baptist Michael Sagar byl původem chudý pasáček z Kraňska (dnešního Slovinska), jenž se tvrdošíjnou pílí vypracoval až na „krajského fyzika“, působil zejména v Jihlavě a proslul svými poznatky v oboru epidemiologie. Jan Melič se v Praze věnoval porodnictví a prosazoval reformy v oblasti zdravotní péče pro chudé. Též v r. 1792 provedl v obtížných domácích podmínkách první doložený císařský řez na živé rodičce v českých zemích. Osudy těchto zapomenutých velikánů podává Alena Šubrtová nesmírně živě, a zpřístupňuje je tak široké čtenářské veřejnosti, aniž by to bylo na úkor faktografické správnosti. Autorka se dějinami lékařství po léta zabývala jako archivářka, díky čemuž text obohacuje o množství neotřelých, avšak autentických detailů, jež čtenáři vzdálenou dobu přibližují.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Nejznámější Brownovou prací je nepochybně životopis jednoho z nejvýznamnějších křesťanských myslitelů – sv. Augustina. Ačkoli Brown tuto biografii napsal již na konci 60. let, přesto právě ona nadále představuje nejkomplexnější pojednání o katolickém biskupovi, jenž položil pevné základy pozdně antickému křesťanství. Brown svoji práci několikrát zrevidoval a poslední podoby se jí dostalo v roce 2000. V něm reflektoval nejnovější výzkumy a naznačil, jak se jeho obraz sv. Augustina pod vlivem nových pramenných objevů liší od dnešního pojetí. Augustinův životopis Brown staví jako klasickou biografiii, jež se striktně drží chronologického rámce. To mu umožňuje podrobně zachytit genezi Augustinových náboženských, nábožensko-politických i teologických představ.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Poslední práce Františka Grause, kterou vydal v roce 1987 pod názvem Pest – Geissler – Judenmorde: das 14. Jahrhundert als Krisenzeit, reprezentuje autorův návrat k tématu krize pozdního středověku. Na podkladě ohromného množství pramenů sleduje krizové projevy především v městském prostředí, jež bylo laboratoří náboženského a sociálního napětí, které v západní Evropě vyvolala ničivá morová epidemie let 1347–1351. Novátorsky se rovněž zaměřil na problematiku protižidovských pogromů, jejichž příčina povětšinou tkvěla v reakcích na vypuknuvší mor a jež živil latentní středověkých antisemitismus. Vedle toho Graus detailně zkoumal proměnu náboženských a společenských představ zapříčiněných věroučnou krizí vyvolanou církevním schizmatem a rozrušením či podkopáním stávajících společenských vazeb. Mory a mrskači jsou barvitou freskou západní společnosti konce středověku, jež na řešení mnoha krizových jevů jen obtížně nacházela adekvátní odpovědi.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Román Civilizace stojí na této hypotéze: Atahualpa,
vládce Incké říše, se vylodí v Evropě Karla V.
Habsburského. Jak to zde vypadá? Španělská
inkvizice, Lutherovy reformy, rodící se kapitalismus.
Zázračný vynález knihtisku, díky němuž promlouvá
papír. Monarchie, vyčerpané nekonečnými válkami
a bez ustání ohrožované Turky. Moře sužovaná piráty.
Kontinent drcený náboženskými a dynastickými
sváry. Ale především týraný, vyhladovělý, bouřící se
lid, toledští Židé, granadští Mauři, němečtí rolníci:
možní spojenci.
Z Cuzca do Cách a hlavně až do bitvy
u Lepanta – to je trasa vyprávění o převráceném
chodu dějin, o ovládnutí světa, k němuž vlastně mohlo
dojít.

Mohlo se to stát. Chybělo málo – jen tři věci:
kdyby měli indiáni koně, kolo a ty správné
protilátky, ubránili by se konkvistadorům a museli
bychom přepisovat dějiny.

Román o alternativních dějinách světa – konkvista
naruby.
Oceněno Prix de l’Académie française 2019.

Hlavní hrdinkou románu je stárnoucí vdova, bývalá
učitelka základní školy, která nyní pracuje jako
ošetřovatelka v domově důchodců. Žije s dcerou
a její přítelkyní. Jako by nestačil fakt, že vdova musí
ve svém bytě trpět lesbický pár, dcera se zapojí do
demonstrace proti diskriminaci homosexuálních
kolegů na univerzitě. Vdova těžko snáší, že její
vzdělaná dcera protestuje v ulicích a je kvůli své
orientaci vystavena odsouzení společnosti. Přitom
je denně svědkem spolužití lesbiček, o kterém by
raději nevěděla.
Svůj hněv a zklamání si vylévá na
dceřině přítelkyni. Jak moc lze porozumět generaci
s odlišnými názory? Skrze konflikty se odhaluje
nepřekročitelný limit vzájemné tolerance
Autorka
knihy skvěle vystihla pocity nepatřičnosti stárnoucí
generace v rychle se rozvíjejícím světě, obzvláště
pak v zemi, kde překotné změny a rychlost životního
stylu, které od jedince vyžadují sílu a pružnost, nejsou
vyvážené určitým bezpečím, jež v našich končinách
poskytuje systémem zaručená jistota důchodu.
Generační míjení je pak o to bolestnější.

Proč zrovna moje dcera musí být na holky?!

Příběh o ženách, o násilné povaze diskriminace
a o iracionální nenávisti.

Weldonville je poklidné městečko v Coloradu. Jako by se tu zastavil čas. Ale kousek za městem stojí pěkná moderní věznice, kam v poslední době přibyla spousta vězňů se zostřeným dohledem. Dvanáct z nich vymyslí a provede plán, jak se dostat ven. Aby se ztratili v davu, vypustí na svobodu přes tisícovku dalších zločinců, a ti, protože nemají kam jinam jít, přepadnou Weldonville a jako dobyvačná armáda znásilňují, kradou a vraždí.
Většina uprchlíků je pochytána, ale dvanáct strůjců útěku a následného masakru se ani po dvou letech o? ciálního pátrání nepodařilo dopadnout. Proto si Lea Hawkinsová, místní policistka vysoké postavy a skvělých kriminalistických schopností, požádá o roční volno. Její nadřízení i městská rada vědí, o co jí jde: chce těch dvanáct špinavců dostat. A tak jí z federálního grantu určeného pro město vyčlení část peněz, aby pro své pátrání měla prostředky. Netrvá dlouho, než Lea vypátrá prvního pachatele, a rázem z něho udělá svou první oběť.

Všechno o světě kolem nás se dozvídáme prostřednictvím smyslů. A zdaleka k tomu nevyužíváme jen známou pětici tvořenou zrakem, sluchem, chutí, hmatem a čichem. Někteří nevidomí lidé se orientují podle odražených zvuků podobně jako netopýři a je možné, že máme i vnitřní kompas. Zvířatům ovšem nabízejí jejich smysly takové vnímání světa, jaké si jen stěží dokážeme představit. Některé ryby vedou rozhovory prostřednictvím elektrických výbojů, zpěvní ptáci slyší blížící se bouři s několikadenním předstihem, želvy dovedou hmatat i přes tvrdý krunýř a sépie registrují pestré barvy, i když jsou barvoslepé. Při detailnějším pohledu je svět lidských a zvířecích smyslů plný podobných překvapení. Jaroslav Petr shromáždil neuvěřitelné množství různých anomálií, kuriozit a zvířecích přeborníků a jejich prostřednictvím nás zavádí do říše zvířecích smyslových vymožeností, nad kterými často zůstává rozum stát. Zároveň ale také upozorňuje na úskalí, která zvířatům, jejichž smysly se utvářely a evolučně cizelovaly po tisíciletí, způsobují násilné zásahy do přírody, ať již jde o světelné znečištění, ruch velkoměst či ohlušené velryby následkem lodní dopravy a sonarů pročesávajících mořské hlubiny.

V tomto svižném uvedení do moderního ateismu nám jeden z nejvýznamnějších vědců dneška vysvětluje, proč bychom neměli věřit v boha. Argumenty, které rozvíjel ve své dosavadní práci, představuje ve své nejnovější knize stručně, přehledně a působivě, se zřetelem na čtenáře, kteří nejsou zběhlí v soudobé evoluční biologii. Sám Dawkins byl v mládí natolik ohromen krásou a spletitostí stvoření, že věřil, že za ním musí stát nějaký tvůrce. Když se však seznámil s teorií evoluce, představu boha zavrhl. Ve své knize dává čtenářům možnost znovu promyslet zásadní otázky o životě a vesmíru.

Vydejte se s Lyrou za dobrodružstvím až do tajuplné Střední Asie se zastávkou v magické Praze.
Trojdílná série Jeho temné esence, tj. Zlatý kompas, Jedinečný nůž a Jantarové kukátko, se stala mezinárodním bestsellerem a předlohou divadelních, seriálových i filmových adaptací. Pullman se do světa, který trojicí knih stvořil, po čase znovu vrátil. Výsledkem je další úžasná trilogie, v níž se opět setkáváme s hrdinkou Lyrou a jejím daemonem Pantalaimonem. V první Knize Prachu s podtitulem La Belle Sauvage (Argo, 2019) byla Lyra teprve miminko, nicméně díky proroctví divoženek už tehdy nadmíru důležité. Druhý díl Knihy Prachu, Tajné společenství, zastihuje dospělou Lyru na studiích v Oxfordu. Její vztah s Pantíkem prochází krizí. Daemon se při jedné osamělé noční procházce stane svědkem vraždy neznámého muže. Do rukou se mu dostane jeho peněženka a s ní i přístup k deníku mrtvého, obsahující výbušné informace. A pak už události naberou turbulentní spád. Mezi Lyrou a Pantíkem dojde k prudké hádce, daemon od Lyry uteče a oba se, každý na vlastní pěst, vydávají na cestu přes celou Evropu až do Asie. Lyra se zastaví také v Praze, kde se seznámí s jistým Václavem Kubíčkem a podivným ohnivým mužem. Cílem Pantalaimonovy i Lyřiny cesty je tajuplné město ukryté v srdci pouště. Shledá se Lyra opět se svým daemonem a odhalí konečně tajemství Prachu? A proč po ní tak sveřepě pátrá mocné Magisterium?

„Pullmanův příběh nepřestává probouzet celou řadu otázek… V knize se elegantně mísí aktuální témata, od uprchlické krize v Evropě po problematiku pravdy v postpravdivé době. Pullmanovo vyprávění navíc nepozbývá nic ze své uhrančivosti.“
(The Times)

„Děj se řítí kupředu, plný nebezpečí a překvapení, a přináší výsostnou potěchu z četby. Pullmanova schopnost vystihnout pouhými několika řádky postavu, místo či motiv je téměř zázračná.“
(New Statesman)

„Dlouhá, vyčerpávající, spletitá cesta hrdinů je plná krásy, nebezpečí i filozofických myšlenek.“
(Metro)