Jane, ukradené a zaměněné dítě, je uvězněná
v průmyslové Faerii ovládané elfí aristokracií. Dětští
nevolníci jsou zde zneužíváni pro výrobu mohutných
ozbrojených válečných strojů – kybernetických
magických draků – a Jane je mezi nimi jediný
smrtelný člověk. Když ji poškozený drak Melanchton
vyzve ke společnému útěku, je zaděláno na troufalý
podnik, jenž otřese samými základy existence…
V mnoha směrech převratná Dcera železného
draka v sobě netradičním způsobem spojuje alchymii
a techniku. Nejtemnější fantasy a drsný kyberpunk.
Příběh o dospívání, jaký jste ještě nikdy nečetli, se
odehrává na pozadí pochmurného nihilistického
světa plného neřešitelných problémů a třídních
střetů, v němž nic není tím, čím se zdá být, a za
všechno se platí vysoká, strašlivě vysoká cena.
Útlou prózu Podzemníci prý Jack Kerouac napsal v benzedrinovém rauši za tři dny a noci. Ať už je to pravda, nebo ne, je nepochybné, že kniha dokonale naplňuje autorovu představu „spontánního psaní“, stylu, který Kerouac dle vlastních slov „sám objevil pro narativní umění; autor v něm klopýtá přes sebe sama, aby odvyprávěl svůj příběh, úplně bez dechu, jako když hospodský vypravěč vrazí do nacpaného lokálu a převypráví, co se zrovna stalo, a jakmile vyprávění dokončí, už nemá právo se k němu vrátit a smazat, co jeho ruka napsala.“
Stejně nepochybné je i to, že tato prostá, smutná, k nezdaru odsouzená love story vypravěče a černé krásky Mardou zasazená do San Franciska na počátku padesátých let 20. století patří k vrcholům autorova díla – mnozí literární kritici a historici ji dokonce označují za vůbec nejlepší Kerouacův text.
Soubor novel nazvaný Nokturna a opatřený podtitulem Pět příběhů o hudbě a soumraku patří k vrcholům Ishigurova díla. Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách,
Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, vypráví o lásce, hudbě, úspěchu a životních selháních – a Ishigurovy
postavy se nám v nich představují ve chvílích náhlého prozření
či formativní životní krize. Autor tu znovu osvědčuje svůj jedinečný cit pro střídání nálad, zachycení nejjemnějších emocí a především pro plynutí času; to vše je přitom podáno vytříbeným,
soustředěným stylem, prosyceným stoicismem a nostalgickou
rezervovaností.
Jednotlivé příběhy knihy nejsou nijak vyhrocené, spíše zvláštně
zklidněné, komorní – jde skutečně o nokturna, tedy kompozice
spíše poklidné povahy, částečně smířené s tím, že den už uplynul, že za chvíli vše pohltí noc. Přesto jako by v těch uspávajících
tónech probleskovala jakási naděje: že až nazítří přijde nový den,
bude jiný než ten, který se právě skončil.
Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“
Kniha Král Conan představuje slavného barbarského
válečníka stvořeného divokou fantazií texaského
spisovatele Roberta E. Howarda na samém vrcholu
jeho životní cesty plné krvavých bojů, troufalých
činů a lásky nespočtu žen. Conan musí jako vládce
nejmocnějšího království oné mytické doby zas
a znovu bránit svou zemi i své postavení proti
početným nepřátelům vně i uvnitř království.
Bojuje proti mečům i magii, šlechtickým intrikám
i pradávnému zlu s neutuchající odvahou a nezlomnou
vírou v sebe sama.
Sbírka obsahuje povídky Meč s fénixem, Šarlatová
citadela a román Hodina draka v revidovaném
překladu Jana Kantůrka.
Na počátku roku 2021 vyšlo ve Francii pět komiksových adaptací slavné dystopie George Orwella 1984. Uplynulo 70 let od autorovy smrti, práva jsou volná a nic nebrání převodu jeho nejslavnějšího díla do světa komiksových bublin. Vybrali jsme pro vás nejpovedenější z francouzských adaptací. Kreslíř Xavier Coste se při své práci nechal inspirovat nejen Orwellem, ale také brutalistickou architekturou, což dodává celému projektu přesně ten správný rozměr majestátní obludnosti, jenž dokonale podtrhuje myšlenky tohoto nesmrtelného románu. Je to tu znovu. Hlavní hrdina Winston Smith se potácí ve všeobecné mizérii nastolené vládou všemocné Strany a zmůže se na jedinou formu odporu: vede si tajný podvratný deník…
Kreslíř Xavier Coste se při své práci nechal inspirovat nejen Orwellem, ale také brutalistickou architekturou, což dodává celému projektu přesně ten správný rozměr majestátní obludnosti, jenž dokonale podtrhuje myšlenky tohoto nesmrtelného románu.
Světově nejprodávanější autor dětských knih napsal své první fantasy! Odehrává se v Británii o sto let později, tedy v roce 2120.
Londýn je v troskách, lidé mají hlad a na celou zemi padla temnota. Malý princ Alfréd, neduživý knihomol, nikdy neopustil bezpečí Buckinghamského paláce. Teď se ale i v palácových zdech dějí podivné věci – a Alfrédův život se má navždy změnit. Za temných nocí obchází po chodbách něco strašlivého. Když Alfrédovu milovanou maminku královnu odvlečou do Toweru, musí chlapec sebrat všechnu odvahu a vydat se na hrdinskou výpravu, aby ji zachránil – a s ní i celý svět. Jeho protivník je ale strašlivý.
Příběh z mýtů a legend vás uchvátí až do svého napínavého konce.
Knihu opět ilustroval báječný Tony Ross.
Dvě sestry, které v dětství neměly jedna o druhé tušení. Ač k sobě naleznou cestu až v období dospívání, utvoří se mezi nimi velmi silné pouto. V dospělosti si každá jde svou cestou, z jedné je univerzitní profesorka italské literatury, ta druhá – divoká a nezkrotná – střídá domovy i nekvalifikovaná zaměstnání. Setkávají se znovu, když mladší Adriana jedné temné noci zazvoní u domu své sestry a drží v náruči dítě. Od koho utíká, je v nebezpečí? Jedna druhé vpadne do života a způsobí v něm znovu zemětřesení.
Donatella Di Pietrantonio je zpět s novelou z abruzzského kraje, tentokrát se nezaměřuje na bohem zapomenutý venkov, ale na svéráz Borga Sud, starého přístavu na okraji Pescary a jeho obyvatel. Prožijete silný příběh, který vás hluboce zasáhne.
„Donatella Di Pietrantonio nám předkládá další román plný vřelých a nevyřčených emocí, který nám bude doznívat v duši ještě dlouho po přečtení.“
„Di Pietrantonio se řadí ke spisovatelkám, které se nebojí podívat se tváří v tvář bolesti, dotknout se jí, a zobrazit ji ve své bezprostřednosti.“
– Il Fatto Quotidiano
„Další román napsaný s intenzitou autorce vlastní. Nesmlouvavý, ostrý jako břitva.“
– TV Sorrisi e Canzoni
„Donatella Di Pietrantonio našla způsob, jak dále rozvést události, které načrtnula už ve svém předchozím románu Navrátilka. Zachovává vazby a střety na pozadí krajiny, rybářské osady, jež v příběhu hraje důležitou roli.
– la Lettura
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Ivo Vodseďálek (1931–2017) patřil k významným autorům neoficiální literární scény po roce 1948. Během komunistického režimu existovalo jeho dílo výhradně v samizdatu; vycházet tiskem začalo teprve po roce 1989; v té době se Ivo Vodseďálek rovněž stal známým jako výtvarník a v roce 2000 svou knihou Felixír života získal uznání též jako pozoruhodný esejista. Svazek Díla nyní přináší Vodseďálkovu básnickou tvorbu z let 1949–1998 poprvé v úplnosti.
Dílo Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů moderní české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý – v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon Bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá literární časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné
vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakousi pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu.„
Jak konstatuje kritik Marek Vajchr, „Ivo Vodseďálek dokázal (…) rafinovaně ,naivistickou‘ stylizací evokovat nejeden unikavě znepokojivý stav duše, pro který nejenom čeština, ale možná žádný z jazyků na světě nemá ve slovnících dostatečně přiléhavé jméno.“
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Když v roce 2020 získal Ewald Murrer cenu Litera za poezii, odůvodnila porota své rozhodnutí mj. tím, že se v jeho poezii „potkává imaginace a zájem o tajemno s groteskní, místy až naturalistickou hyperbolou“ a že autor v tomto ohledu navazuje na poetiku „melancholického a bizarního snění, kterým zaujal čtenáře už na počátku devadesátých let v knize Zápisník pana Pinkeho“. Vše řečené platí i o jeho nové sbírce Hlasy ryb; oproti dřívější Murrerově tvorbě se tu však stále intenzivněji ozývá posmutnělý, stísněný tón, svíravé vědomí smrti a nebytí, vytvářející působivý kontrast s autorovým nenápadným, nevtíravým, ale o to poťouchlejším vtipem: „Rybář smrt / loví v našem rybníku. // (…) Slyším, co jsem dříve neslyšel. / Šepot kamenů, duté zvuky převracených brázd. / Hlasy ryb, / které po deštích / z kaluží se ozývají.“