Fantasy trilogie Jeho temné esence se okamžitě po vydání stala mezinárodním bestsellerem a na literárním nebi září jasným světlem dodnes. Příběhy neobyčejné dívenky Lyry milují děti i dospělí po celém světě, podle prvního dílu byl natočen hollywoodský velkofilm.
Říká se, že ta největší dobrodružství začínají docela obyčejně, a v případě Lyry, hlavní hrdinky trilogie Jeho temné esence, to rozhodně platí. Když ji napadne schovat se v kuřáckém salonku na univerzitě, kde žije v láskyplné, byť poněkud nesoustavné péči roztržitých scholárů, vede ji k tomu čirá zvědavost. Netuší, že svou přítomností zabrání rektorovi, aby otrávil jejího strýčka lorda Asriela, a že ji samou zavedou důsledky uličnického kousku až daleko na sever. Právě tam se totiž vydá hledat kamaráda Rogera uneseného tajemnými Vrahouni. Cestou se seznamuje s medvědím psancem Iorkem Byrnisonem, vzduchoplavcem Lee Scoresbym a půvabnou královnou divoženek Serafinou Pekkalou. Lyra také zjistí nečekanou pravdu o svých rodičích, naučí se zacházet s alethiometrem – zlatým kompasem, který dokáže pravdivě odpovědět na každou otázku –, a pochopí, že i ty nejlepší úmysly mohou vést k tragickým koncům. A co víc, Lyřin úkol, jak se zdá, zdaleka nekončí na ledových pláních severu, a ona se bude muset vydat do světa, o jehož existenci měli donedávna tušení jen největší snílkové a odvážlivci.

Román z roku 1969 představuje vrchol Vargas Llosova úsilí o „totální román“. Rámec tvoří rozhovor třicátníka Santiaga Zavaly, novináře frustrovaného vlastním nenaplněným životem i situací ve zkorumpovaném Peru 50. let, s bývalým rodinným šoférem mulatem Ambrosiem. Do této největší krabičky, odehrávající se v rovině přítomnosti, vložil Vargas Llosa řadu dalších krabiček, kde se čtenář především prostřednictvím dialogů a vnitřních monologů seznamuje se Santiagovou rodinou včetně služebných, s jeho kamarády ze čtvrti, se spolužáky na Univerzitě sv. Marka, s jeho láskami, s novinářskými kolegy i současnou manželkou; přes postavu Santiagova otce senátora pak s politiky a jejich rodinami a milenkami. Šofér Ambrosio slouží jako partner v debatě, který svými otázkami spouští Santiagovy vzpomínky.

Ve svém nejnovějším románu Vlčí růže nás Katja
Kettu opět zavede do prostředí, které je stejně tak
neznámé, jako fascinující – do indiánské rezervace
Fond du Lac v Minnesotě. Nežijí tam ale jen indiáni,
nýbrž i „Findiáni“ – potomci finských přistěhovalců
a původních obyvatel. Rose zmizela před pětačtyřiceti
lety, ale její příběh se dere na povrch. Místní šerif
Mike zavolá její dceři Lempi, aby jí oznámil, že Ettu,
Rosin manžel a Lempin otec, se začal probírat z letité
ztráty paměti a pořád dokola se nanovo trápí a chodí
na policii oznámit, že Rose zmizela.
Zjistí Lempi, co se tenkrát opravdu stalo s její
matkou? A kam zmizely všechny ostatní indiánské
dívky? Může láska přežít několik desítek let
odloučení? Ponořte se do strhujícího příběhu Katji
Kettu a vydejte se na jednu ze sedmi stezek života.

Francouzský autor ve svém díle přibližuje čtenářům komplikovanou osobnost světoznámého českého a francouzského romanopisce. Popis jeho neméně spletité umělecké, intelektuální, politické i literární pouti Jean-Dominique Brierre zasadil do kontextu československých dějin, rámovaného lety 1948 (únorový puč) a 1989 (sametová revoluce). Čerpal přitom ze zápisků, rozhovorů a doposud nezveřejněných svědectví, například ze vzpomínek Kunderova přítele Alaina Finkielkrauta a jeho překladatele Françoise Kérela. Pohled „zvnějšku“ na naše dějiny vztažené k životu spisovatele, jenž stále budí zvědavost, ať v kladném, či záporném smyslu, je bonus, přidaný k dalšímu z mnoha Kunderových portrétů.

V knize Doktor chudých najdeme příběhy dvou lékařů-průkopníků, kteří působili v českých zemích v 18. a 19. století, ale dnes už je kromě úzce vyhraněných odborníků málokdo zná. Johann Baptist Michael Sagar byl původem chudý pasáček z Kraňska (dnešního Slovinska), jenž se tvrdošíjnou pílí vypracoval až na „krajského fyzika“, působil zejména v Jihlavě a proslul svými poznatky v oboru epidemiologie. Jan Melič se v Praze věnoval porodnictví a prosazoval reformy v oblasti zdravotní péče pro chudé. Též v r. 1792 provedl v obtížných domácích podmínkách první doložený císařský řez na živé rodičce v českých zemích. Osudy těchto zapomenutých velikánů podává Alena Šubrtová nesmírně živě, a zpřístupňuje je tak široké čtenářské veřejnosti, aniž by to bylo na úkor faktografické správnosti. Autorka se dějinami lékařství po léta zabývala jako archivářka, díky čemuž text obohacuje o množství neotřelých, avšak autentických detailů, jež čtenáři vzdálenou dobu přibližují.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Nejznámější Brownovou prací je nepochybně životopis jednoho z nejvýznamnějších křesťanských myslitelů – sv. Augustina. Ačkoli Brown tuto biografii napsal již na konci 60. let, přesto právě ona nadále představuje nejkomplexnější pojednání o katolickém biskupovi, jenž položil pevné základy pozdně antickému křesťanství. Brown svoji práci několikrát zrevidoval a poslední podoby se jí dostalo v roce 2000. V něm reflektoval nejnovější výzkumy a naznačil, jak se jeho obraz sv. Augustina pod vlivem nových pramenných objevů liší od dnešního pojetí. Augustinův životopis Brown staví jako klasickou biografiii, jež se striktně drží chronologického rámce. To mu umožňuje podrobně zachytit genezi Augustinových náboženských, nábožensko-politických i teologických představ.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Poslední práce Františka Grause, kterou vydal v roce 1987 pod názvem Pest – Geissler – Judenmorde: das 14. Jahrhundert als Krisenzeit, reprezentuje autorův návrat k tématu krize pozdního středověku. Na podkladě ohromného množství pramenů sleduje krizové projevy především v městském prostředí, jež bylo laboratoří náboženského a sociálního napětí, které v západní Evropě vyvolala ničivá morová epidemie let 1347–1351. Novátorsky se rovněž zaměřil na problematiku protižidovských pogromů, jejichž příčina povětšinou tkvěla v reakcích na vypuknuvší mor a jež živil latentní středověkých antisemitismus. Vedle toho Graus detailně zkoumal proměnu náboženských a společenských představ zapříčiněných věroučnou krizí vyvolanou církevním schizmatem a rozrušením či podkopáním stávajících společenských vazeb. Mory a mrskači jsou barvitou freskou západní společnosti konce středověku, jež na řešení mnoha krizových jevů jen obtížně nacházela adekvátní odpovědi.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Román Civilizace stojí na této hypotéze: Atahualpa,
vládce Incké říše, se vylodí v Evropě Karla V.
Habsburského. Jak to zde vypadá? Španělská
inkvizice, Lutherovy reformy, rodící se kapitalismus.
Zázračný vynález knihtisku, díky němuž promlouvá
papír. Monarchie, vyčerpané nekonečnými válkami
a bez ustání ohrožované Turky. Moře sužovaná piráty.
Kontinent drcený náboženskými a dynastickými
sváry. Ale především týraný, vyhladovělý, bouřící se
lid, toledští Židé, granadští Mauři, němečtí rolníci:
možní spojenci.
Z Cuzca do Cách a hlavně až do bitvy
u Lepanta – to je trasa vyprávění o převráceném
chodu dějin, o ovládnutí světa, k němuž vlastně mohlo
dojít.

Mohlo se to stát. Chybělo málo – jen tři věci:
kdyby měli indiáni koně, kolo a ty správné
protilátky, ubránili by se konkvistadorům a museli
bychom přepisovat dějiny.

Román o alternativních dějinách světa – konkvista
naruby.
Oceněno Prix de l’Académie française 2019.

Kiel, nebo co z něho zbylo, hoří skoro každou noc, moje milá. Je totiž válka, pokud ti to ještě nikdo neřekl. Věta z nového románu německého spisovatele Ralfa Rothmanna v mnohém charakterizuje příběh odehrávající se na sklonku druhé světové války. Na jeho počátku hlavní hrdinka, dvanáctiletá Luisa, ještě hledí na svět kolem sebe dětskýma, zasněnýma očima, na jeho konci už jen suše konstatuje: Prožila jsem všechno.
V zimních měsících roku 1945 Luisa s matkou a starší sestrou prchá z bombardovaného Kielu na venkov. Statek jejího švagra Vincenta, důstojníka SS, se pro ni stává nečekaným ostrovem svobody: vždyť nemusí chodit do školy. Jenže zatímco se toulá lesem, nad hlavou jí čím dál častěji přelétávají spojenecké bombardéry mířící na východ a do země se valí další uprchlíci. Luisa se snaží pochopit, co se to děje a co se také odehrává v jejím nitru: Proč se jí zmocňuje ten podivně rozechvělý pocit, kdykoli se setká s mladým dojičem Walterem (mimochodem hlavní postavou předchozího Rothmannova románu Zemřít na jaře)? Co jsou zač zajatci v táboře u jezera? Kam zmizela její starší sestra Billie? Od koho získává parukářka vlasy na výrobu paruk? Když se Luise na oslavě švagrových narozenin stane to, čeho se německé ženy a dívky v té době nejvíc obávají, navždy ji to poznamená…

„S existenciální razancí, a přece s jemným náznakem humoru vypráví Rothmann z perspektivy dvanáctileté dívky o hrůzách posledních válečných měsíců.“
(Hamburger Abendblatt)

„Bůh onoho léta je ještě odvážnější román než jeho předchůdce Zemřít na jaře…“ (Deutschlandfunk)

„Rothmannovy děsivě plastické protiválečné romány by měly být povinnou četbou. Dobré literární dílo zprostředkuje víc informací a zážitků než mnoho hodin dějepisu.“
(der Freitag)

„Poselstvím, že i ve zkáze člověk může prokázat ušlechtilost ducha, je Rothmannův román oslavou humanity.“
(Die literarische Welt)

„Ralf Rothmann napsal velkolepý román se suverénní samozřejmostí: ani přehnaně emocionální, ani chladně odtažitý.“
(SPIEGEL ONLINE)

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Hlavní hrdinkou románu je stárnoucí vdova, bývalá
učitelka základní školy, která nyní pracuje jako
ošetřovatelka v domově důchodců. Žije s dcerou
a její přítelkyní. Jako by nestačil fakt, že vdova musí
ve svém bytě trpět lesbický pár, dcera se zapojí do
demonstrace proti diskriminaci homosexuálních
kolegů na univerzitě. Vdova těžko snáší, že její
vzdělaná dcera protestuje v ulicích a je kvůli své
orientaci vystavena odsouzení společnosti. Přitom
je denně svědkem spolužití lesbiček, o kterém by
raději nevěděla.
Svůj hněv a zklamání si vylévá na
dceřině přítelkyni. Jak moc lze porozumět generaci
s odlišnými názory? Skrze konflikty se odhaluje
nepřekročitelný limit vzájemné tolerance
Autorka
knihy skvěle vystihla pocity nepatřičnosti stárnoucí
generace v rychle se rozvíjejícím světě, obzvláště
pak v zemi, kde překotné změny a rychlost životního
stylu, které od jedince vyžadují sílu a pružnost, nejsou
vyvážené určitým bezpečím, jež v našich končinách
poskytuje systémem zaručená jistota důchodu.
Generační míjení je pak o to bolestnější.

Proč zrovna moje dcera musí být na holky?!

Příběh o ženách, o násilné povaze diskriminace
a o iracionální nenávisti.