Na podzim roku 2021 ukončí politickou kariéru Angela Merkelová. Německá kancléřka, označovaná za nejmocnější ženu světa, se loučí po šestnácti letech strávených v čele země.
Kniha Fenomén Angela Merkelová přináší osobitý pohled dlouholetého berlínského zpravodaje České televize na tuto zásadní osobnost světové politiky, a také na proměny, které Německo za její vlády prodělalo. Čtenářům nabízí souhrn klíčových okamžiků, které utvářely charakter kancléřky, stejně jako pohled do zákulisí mocenských metod této političky a jejích nejdůležitějších rozhodnutí v době migrační krize, přetlačování s Ruskem nebo boje za záchranu eura.

Kniha koriguje některé často tradované omyly o Angele Merkelové a její vládě. Čtenáři se dozvědí, proč nikdy nedošlo k údajnému pozvání uprchlíků do Německa, co na poslední chvíli odvrátilo střet migrantů s policií na německé hranici a proč není ekonomika našeho nejvýznamnějšího souseda připravená na 21. století. Zároveň zájemcům napoví, kde mohou odcházející kancléřku potkat u večeře, jak se rodila její pověstná gesta a proč se bojí psů.

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne
objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých
děl. Mluví přízvukem Francouzů z New Orleansu a svými neodbytnými dotazy otevře v zahořklém starém muži Pandořinu
skříňku vzpomínek na doby, kdy jeho život byl plný citů i světla. Při třídění nánosů minulosti se Degas ve svých myšlenkách
i vyprávění vrací do dob, kdy jako mladý umělec se svými slavnými současníky v polovině 19. století obíhal pařížské salony
umění, kreslil baletky v opeře i koňské dostihy, kdy se poprvé
a naposledy fatálně zamiloval a kdy ve své umělecké rozevlátosti nedokázal učinit to správné rozhodnutí.
Arthur Japin v životopisném románu Paní Degasová téměř vizuálně, na základě dopisů, deníkových záznamů, úředních dokladů, dobových
svědectví a skic slavného malíře strhujícím způsobem rekonstruuje Degasovo umělecké tápání i zrání, životní vítězství i prohry včetně jeho nezapomenutelné cesty do New Orleansu,
které se po americké občanské válce vzpamatovávalo z důsledků zrušení otroctví, a kde žila jediná žena jeho života, která
byť nesla jeho příjmení, jemu nikdy nepatřila.

Touha ovládnout psychotroniku přivedla Lucase k Aš~šádovi. Složil slib, stal se jeho učedníkem, a tím se naprosto vydal do jeho rukou. Emocím, které od začátku byly mezi nimi dvěma, už se nedá uniknout.
Jenže Lucase zároveň přitahuje most v mlhách: össenská cesta larhdökawöarů, po které kráčí celý svůj život a která ho vede úplně jinam, než kde se nachází racionální a logický systém fomalhiwské psychotroniky. Tam už Aš~šádova moc nesahá. Tam je temnota, astrální bytosti a Lodě.
V druhotných myceliálních strukturách Odrodilé se probouzí život, kterého se Církev tak děsí.
Pro Lucase je to výzva. A zároveň tajemství.
Tady je jeho minulost.

Zdánlivě nudné Moldánkovské věže se opět stávají dějištěm záhad, napínavých pátrání a nemilosrdných slovních soubojů. Zdejší škola pro ne právě bystré syny ne právě bohatých rodičů je na mizině a hrozí jí zánik. Nemohl by ale situaci zachránit poklad piráta Zelenovouse, který kdysi sloužil v rodinném sídle Moldánků, později přeměněném na školu? Kde je ale poklad zakopán? Podaří se ho Rosolovi a Piškotovi najít? A proč je neustále sleduje jejich spolužák Pustoryl? Co má za lubem? Kam se poděly peníze z prodeje Školního diamantu ukryté v časohybném křesle? Když navíc záhadně zmizí celý učitelský sbor a ve škole se objeví horda pirátů převlečených za učitele, musejí Rosol a Piškot urychleně jednat…

Chris Priestley, autor populárních „Příšerných příběhů strýce Montaguea“ nebo „Příšerných příběhů z Černé lodi“, si v cyklu „Modlánkovské věže“ pohrává s motivy dobrodružné četby, uvolněně a s parodickou nadsázkou, která mu umožňuje vytvářet absurdní, komické zápletky a zvraty.
První díl řady, „Kletba vlkodlačího chlapce“, byl oceněn Zlatou stuhou za překlad.

Píší se čtyřicátá léta 19. století a Spojené státy rozšiřují své území stále dále na západ. Mladého Bernarda posílá otec do Oregonu, aby u svého strýce přivykl tvrdému životu osadníka. Sedmnáctiletého mladíka tu potká nečekané dobrodružství: spolu se strýcem Evženem a lovcem Harveyem podnikne průzkumnou cestu po řece směrem k pobřeží, jejich člun je však stržen na moře a posléze ztroskotá. Posádka se zachrání, ale ocitá se v pustině a nezbývá jí, než se pěšky vydat zpátky k bělošským osadám. Sedmý den putování muži najdou na břehu mrtvého indiána. Sotva se k němu skloní, obklopí je indiáni z kmene Kwakiutl a obviní je z vraždy. Aby si běloši zachránili život, pokusí se vypátrat skutečného vraha, a aniž to tuší, ztrácejí se v labyrintu indiánského světa, tolik odlišného od jejich vlastního…
Zajatci Pána bouří jsou napsány jako fiktivní (nadmíru dobrodružné) paměti newyorského právníka českého původu Bernarda Konšela; knihu uzavírá obsáhlý doslov mj. o příslušné vzrušující partii dějin USA.

.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Druhá část dnes již klasického díla sci-fi literatury se odehrává na území fantastické galaktické Říše, která právě prožívá období úpadku.
Proroctví Hariho Seldona se naplnilo. Nastal Pád. Kdysi mohutná galaktická Říše se rozpadla; jejím troskám teď vládne poslední císař Kleon II. Nadace však důsledně plní Seldonův původní plán – co nejvíce zkrátit období třicetitisíc let předpokládaného období temna – a úspěšně překonává další krize. Na scénu však vstupuje činitel, s nímž nepočítal ani geniální psychohistorik: mutant s naprosto nepředvídatelnými biologickými vlastnostmi. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.

V mrazivém příběhu komiksového velmistra Richarda Corbena se v lesích za Arkhamem potulují strašlivé věci! V díle, které kombinuje lovecraftovské prvky s indiánskými legendami, s námi můžete sledovat arogantního měšťáka, jenž se vydává odhalit původ tajemné dívky ze zapadákova. Ke svému zděšení nalézá město plné netušené a nevídané hrůzy.

Každá rodina má svá tajemství, mnohdy tíživá, a dobrat se pravdy je často složité. Zvláště když má být objasněna smrt rodinného příslušníka. Své o tom ví také rusko-židovská rodina, jejíž jednotliví členové postupně emigrovali na Západ, z Moskvy přes Prahu do Hamburku a Curychu. V novém románu se ze šesti úhlů pohledu vypráví příběh velké zrady. Obětí je vypravěčův dědeček, kterého na základě záhadného udání popravili sovětští komunisté. A podezřelým z udavačství je někdo z příbuzenstva. Jenže kdo? V bezmála detektivním pátrání mají své místo tajné složky KGB i StB, sexem posedlí kulturní aparátčíci a jejich intriky, osobnosti české kultury i rozvrácené milostné vztahy. Zároveň je to ale také příběh o životě tady a teď, o našem moderním, rozpolceném světě, v němž skoro nikdo není doma tam, kde se narodil a vyrostl.

„Ten román je jako krásný vybroušený diamant.“
Robert Menasse

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Kniha představuje širokou paletu originální výtvarné
výzdoby pražských staveb, navržených významným
architektem Osvaldem Polívkou (1859–1931) v období
kolem roku 1900, tedy v éře pozdního historismu
a secese. Polívka je znám jako spoluautor Obecního
domu a projektant řady bankovních paláců v centru
české metropole, byl rovněž tvůrcem tzv. Nové
radnice na Mariánském náměstí. Méně už je známo,
že spolupracoval také s řadou pražských stavitelů, jako
byli např. Václav Havel nebo Antonín Novotný, na
projektech průčelí činžovních domů.
Podrobná fotografi cká dokumentace Pavla Hrocha
nás seznamuje s desítkami pozoruhodných detailů,
z nichž mnohých si návštěvník Prahy při zběžné
prohlídce nepovšimne.
Kniha představuje architekta Polívku a jeho nevšední
tvorbu a poté podrobně dokumentuje celky i detaily
výzdoby jeho pražských realizací z období 1891–1922.
V Dodatcích nechybí soupis všech jeho staveb,
curriculum vitae a slovníček jeho spolupracujících
výtvarníků a architektů.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.