Někdy se říká, že praví majordomové se vyskytují pouze
v Anglii. V ostatních zemích mají – i když jsou nazýváni různě –
jenom sluhy. Já se k tomuto názoru přikláním. Evropané nemohou být majordomy, protože svou přirozeností nejsou schopni potlačovat city tak, jak to dokážou jen příslušníci anglické
rasy,“ říká o sobě majordom Stevens, vypravěč románu Soumrak dne, který celý svůj život zasvětil oddané službě na panství Darlington Hall. A jeho charakteristika trefně vystihuje především jeho samého: jeho loajalitu vůči pánovi i ochotu nevidět
znepokojivé dění na panství předčí právě jen jeho schopnost
potlačovat city, včetně těch milostných, jejichž adresátkou byla
po dlouhá léta společného zaměstnání hospodyně slečna Kentonová. Vytěsněné city i tužby se ovšem rády vracejí, a nejinak
tomu je i u Stevense: během šestidenní dovolené se mu jeho
minulost zpřítomní s nečekanou silou – a on se s ní musí chtě
nechtě vyrovnat.

Román Soumrak dne, oceněný prestižní Booker Prize, je obecně považován za vrcholné dílo Kazua Ishigura; k jeho nesmírné
popularitě nepochybně přispělo i mistrné filmové zpracování
s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou.

Držitel Nobelovy ceny za fyziku a popularizátor Frank Wilczek v knize Deset klíčů k realitě nabízí čtenářům srozumitelný, ale hluboký výklad o naší fyzikální realitě založený na nejnovějších poznatcích moderní vědy. Důkladné pochopení často velmi neintuitivních závěrů současné fyziky přitom přirovnává ke znovuzrození – vyžaduje totiž přehodnocení myšlenkových modelů o fungování světa, které jsme si všichni vybudovali v dětství. Místo popisu holých faktů mu jde především o ucelené sdělení, jak vypadá a funguje vesmír: Je v něm mnoho místa, času, hmoty a energie (včetně té dosud nespatřené), a přitom jen několik elementárních ingrediencí a zákonů. Vše podléhá stálé změně, evolucí se vynořuje veškerá složitost světa, lidské vědomí, společnost i civilizace. V závěru knihy tak autor zdůrazňuje propojení všeho živého i neživého napříč celým kosmem a v přesvědčivě humanistickém duchu nás vyzývá k osvobození se od předsudků, k co nejširší empatii a k morální odpovědnosti.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když
protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se
s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem
prstu nebo jej lhostejně odkopne.
Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě.
Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na
niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický
román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem,
a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Klasický text jednoho z otců strunové teorie nás v kostce seznámí s vývojem hlavních směrů moderní fyziky od vzniku Einsteinovy speciální teorie relativity. Její příběh líčí jako nekončící a stále otevřenější dobrodružství zvídavého ducha fyziků, kteří s každým objevem zjišťují, že příroda je ještě záhadnější, než se dříve mohlo zdát. Živě a srozumitelně podaný výklad doplňují výstižné charakteristiky hlavních postav fyzikální vědy druhé poloviny tohoto období, s nimiž se autor dobře znal.

Matematici bývají vykreslováni jako podivíni, se kterými se člověk moc nepobaví, protože žijí ve vlastním myšlenkovém světě. Amir Aczel tuto veskrze mylnou představu vyvrací. Na pozadí pět tisíc let dlouhého příběhu matematiky vypráví pozoruhodné osudy myslitelů, kteří svými objevy významně přispěli k rozvoji přírodovědného poznání – od „kupeckých počtů“ po složité a hluboké teorie, bez nichž se moderní civilizace závislá na vyspělých technologiích neobejde. Ačkoliv jména jako Newton, Descartes, Eukleides, Fermat či Leibniz vzbuzují v mnoha lidech až posvátnou úctu, autor ukazuje, že tito velikáni vědy byli běžnými smrtelníky a podléhali nejrůznějším vášním i slabostem. V historii matematiky tak narazíme na střelecké souboje, spiknutí, hrdinské činy, tajné spolky, zločiny, vzájemné nevraživosti i milostné aféry. Životní příběhy velkých matematiků byly pestré, často dramatické, někdy opravdu divoké. Jedno však měli společné: hnala je touha po poznání.

Proč finanční bubliny propukají tak rychle? Proč se některá videa na internetu stávají „virálními“ a některé dezinformační kampaně jsou tak efektivní? Proč je tak náročné vyrovnat se s šířením nových onemocnění, jako je SARS nebo covid-19? A přenášejí se některé formy chování, jako je kouření, násilí či jednání vedoucí k obezitě, podobným způsobem jako nakažlivé choroby? Rozsáhlé epidemie – virů, módních vln či idejí – se dnes šíří rychleji než kdy dřív. Jakými pravidly se řídí a co nám říkají o naší společnosti? Britský epidemiolog a matematik Adam Kucharski zkoumá široké spektrum nákaz – od nemocí, finančních krizí, násilí, manipulací na internetu či počítačových virů přes populární myšlenky a politické postoje až po lidové pohádky – a přesvědčivě dokládá, že pochopit fenomén nákazy je klíčem k porozumění modernímu světu.

Opět zavítáme do spletité budoucnosti, jež se zrodila z chaosu po zániku lidské Hegemonie, budoucnosti ovládané katolickou církví a umělými inteligencemi Technojádra. Znovu nás pohltí propletené příběhy Raula Endymiona a Aeney, mladé ženy zrozené ze spojení lidské matky – Browne Lamie – a reinkarnace Johna Keatse v těle kybrida. Aenea je ve vesmíru něčím novým, bodem, v němž se stýkají odlišné formy existence. Byla pověřena mimořádně obtížným úkolem – přesměrovat vývoj lidského druhu.

Ačkoli se nám z dokumentárních filmů může zdát, že v přírodě pro nedokonalost není místo, opak je pravdou. Italský filozof a odborník na evoluci Telmo Pievani ve svém inspirativním a hutném pojednání srozumitelně ukazuje, že nedokonalost je všudypřítomná a nebýt jí, nejenže by na Zemi neexistoval rozmanitý život, ale nevznikla by vůbec Sluneční soustava, ba ani samotný vesmír. Evoluce pracuje s tím, co má po ruce, místo aby nové struktury vytvářela zcela od začátku. A přestože je výsledek nedokonalý, jako například lidský mozek, podstatné je, že funguje – byť ne vždy úplně spolehlivě. Na základě prozkoumání světa od velkého třesku po evoluci člověka Pievani předkládá šest zákonů nedokonalosti, které shrnují její obrovský význam.

Soubor Tolkienových pohádek-povídek Tulák Rover, Sedlák Jiljí z Oujezda, Kovář z Velké Lesné,
List od Nimrala a Příhody Toma Bombadila, doplněný studií O pohádkách, která vlastně dala celé
knize jméno: hned v jejím úvodu Tolkien píše, že Faerie, říše pohádek, je „nebezpečná zem“ – snad
proto, že se v ní může stát cokoli… „Člověk se snad může považovat za šťastného, že do té říše zabloudil, avšak samo její bohatství a podivuhodnost poutají jazyk poutníka, jenž by o nich chtěl vyprávět. A dokud tam přebývá, není radno, aby se příliš vyptával, jinak se brány uzavřou a klíče od nich budou ztraceny,“ píše Tolkien.
Soubor poprvé vychází s ilustracemi Alana Leea.

Sába byl osmiletý kluk, když se starším bratrem a otcem z rodného Tbilisi uprchl před občanskou válkou do dalekého Londýna. Za sebou museli nechat matku, s níž se už nikdy neshledali. Otec Irakli sužovaný vinou a vzpomínkami na ztracenou manželku bojuje sám se sebou, než se po téměř dvaceti letech odhodlá vrátit domů. A když se pak po zvláštním vzkazu přestane synům ozývat, vyrazí za ním do Gruzie starší z nich, Sandro. Netrvá dlouho, a ztratí se tam i on. Sába ví, co musí udělat, i když to znamená čelit démonům z minulosti, které se tak dlouho snažil umlčet.
Přijíždí do města, kde se po ulicích prohánějí zvířata, jež unikla ze zatopené zoo; do města, které voní jeho dětstvím; do města, v němž přetrvává postsovětský systém kontroly a korupce, ale kde s pomocí taxikáře Nodara zachytí stopu svého otce. Ta jej jako drobečky v pohádkách zavede až do hlubokých lesů, kde číhá zlo horší než pohádková čarodějnice. A pak ještě dál…

Leo Vardiashvili napsal nesmírně čtivý román, v němž se skutečné dějiny setkávají s mýtem a osud jedné rodiny zrcadlí osudy zástupů, jimž do života nezvratně zasáhla válka; neuhýbá před žádnou lidskou slabostí, ale zároveň se v něm i v nejtemnějších chvílích mihotá naděje a víra ve smysl sounáležitosti, odvahy a obětavosti.

„Tbilisi je zamořené vzpomínkami, které na mě číhají jako nášlapné miny. Uplynulo tolik času, aby mi tu všechno připadalo dost cizí. Hlasy, které jsem dávno a za značnou cenu umlčel, se teď bez mého svolení vrátily. Pak je tu ta biblická potopa, zoo na útěku, chaos ve městě, zabavené pasy a pohřešovaní otcové a bratři. Situace si žádá někoho, kdo má plán. A já si nepřivezl ani pastu na zuby.“

Tenhle román mě dostal do kolen. Během četby jsem střídavě lapal po dechu, smál se a plakal. Příběh o dobrodružné cestě mladého gruzínského uprchlíka, který se po letech vrací do vlasti, aby zachránil svou rodinu, je prosycen ironií a přitom překypuje lidskostí – a i když mi potlučené srdce usedalo, toužilo číst dál a dál. – Khaled Hosseini

Tenhle román proniká přímo do nitra minulosti… Je to něžná, syrová a vtipná kniha o ztrátě domova a výsostné roli vyprávění, která se zatraceně dobře čte. – Colum McCann