Hrdinkou románu Hallgrímura Helgasona Žena na 1000° je osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová, která tráví své poslední dny v reykjavické garáži. Společnost jí dělá jen počítač a granát z druhé světové války, ukrytý pod peřinou. Helgason se při psaní románu inspiroval životem vnučky prvního islandského prezidenta Brynhildur Georgíy Björnssonové. Kniha vyvolala vlnu rozhořčených protestů žijících příbuzných prominentního politika i širší debatu o etických hranicích v literatuře. Helgasonova Hera navzdory blížící se smrti neztrácí životní jiskru a s notnou dávkou odvahy, cynismu a humoru se ohlíží nejen za svým životem, kdy cestovala po světě a hledala štěstí v náručí celé plejády mužů, ale i za dějinami své země i evropského kontinentu. Její osud odráží peripetie Evropy 20. století, v poutavém vyprávění se střídají zážitky z předválečného Islandu i z válečného kontinentu. Je to příběh plný smutku, zrady a zmařených nadějí, ale také smíchu, uštěpačných poznámek i brilantních postřehů. Helgason přináší čtenářům mistrně stylizovaný text vyprávěný silným, přesvědčivým hlasem.

Kniha byla v roce 2011 nominována na Islandskou literární cenu a v roce 2013 na Literární cenu Severské rady.

Vydání knihy podpořilo Centrum islandské literatury a Ministerstvo kultury České republiky.

Oceňovaný komentátor a psycholog ve své předchozí knize 12 pravidel pro život nabídl „protilátky proti chaosu“ v našich životech: odvěké pravdy, uzpůsobené pro moderní život plný úzkostí. Ve své nové knize ukazuje, že smysluplného života nedosáhneme, když budeme ignorovat sféru přesahující to, co víme, a bez schopnosti přizpůsobit se neustále se proměňujícímu světu. Přemíra chaosu nás ohrožuje nejistotou, přemíra řádu zase vede k úbytku zvídavosti a tvořivé vitality a hrozí zkostnatělostí a totalitárními rysy. Kniha Řád není všechno nás tedy vyzývá k hledání rovnováhy mezi oběma principy. Autor opět čerpá z hluboké znalosti psychologie, mytologie i popkultury, uvádí také řadu příkladů ze své klinické praxe, a přichází s dvanácti novými principy, které čtenáře vedou k odvážnějšímu, pravdivějšímu, smysluplnému životu. Věnuje se zejména každodenním situacím, v nichž se všichni ocitáme ve společnosti, v zaměstnání i v rodině a manželství; a ukazuje, že cestou k překonání problémů v těchto situacích je pochopení vlastní zodpovědnosti a přijetí aktivní role.

Dlouho očekávané pokračování knihy 12 pravidel pro život, které se po celém světě prodalo více než 5 milionů výtisků.

Nejvlivnější veřejně vystupující intelektuál současného západního světa
New York Times

K popukání zábavné, černým humorem okořeněné dobrodružství (nejen) pro děti.

ADÉLA – divné jméno pro kluka, nemyslíte? A jeho starší sestra ani žádné jméno nemá, říká se jí prostě ADÉLOVA SESTRA. Kdo může být takhle krutý ke svým dětem? Jedině lotr a grobián HUBERT HUBERT! Není divu, že skončí hodně neslavně. To se ovšem setsakramentsky nezamlouvá Hubertovu šéfovi RIALTU GRANDOVI, vůdci bandy Ničičů. Smrt jeho oblíbeného gangstera si někdo pěkně odskáče! A nejspíš to budou Hubertovy děti. Takové bezvýznamné hnidy! Sourozenci mají rázem velký problém. Ještěže mají na své straně bývalé zločinecké duo BEZKOSŤU KARLOSE a KALU OCELOVOU HOLEŇ…

„Kniha je primárně určena dětem a její humor je opravdu mladistvě cool… Má zkrátka švih a grády.“ (Starbust Magazine)

„Krvežíznivé dítě uvnitř vás bude juchat nadšením.“ (BlizzardComedy)

Ve svém první románu pro mládež kombinuje známá autorka prvky fantasy s dobrodružným příběhem a alternativní historií.
„Opravdu jsem v naší koupelně viděl lišku?“ pomyslí si třináctiletý Eda, když se mu zvíře poněkolikáté mihne před očima. Se sestrou Zuzkou, svým dvojčetem, políčí na šelmu granule. Ráno je v koupelně čeká další překvapení. Granule jsou pryč a v podlaze zeje veliká hluboká díra. Když do ní Zuzka vleze, najednou se kamsi propadne a Eda musí za ní, aby jí pomohl ven. Netuší, že se ocitli v tunelu vedoucím do jiné doby. Po pražských silnicích duní ruské vojenské kolony, ale děti se vojáků bát nemusí – staly se neviditelnými. Z náhodně získaných novin pak zjistí, že je 22. srpna 1968. Děti se rozhodnou vyhledat babičku, která celý život bydlí na stejné adrese. A když ji najdou, začíná dobrodružství, v němž se dostanou k lidem, o jakých dosud četli jen v učebnicích dějepisu, a na místa, kam se jen tak někdo nepodívá. Co kdyby se jim podařilo změnit běh dějin? Pomůže jim liška?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

„Kabát a kabelka, hm, a co s nimi?“ řeknete si. To byste ale nevěřili, jaká úžasná dobrodružství může taková dámská růžová kabelka nebo pánský zimní kabát prožít. Zvlášť když jsou ulice liduprázdné, hospody zavřené… no ano, je vyhlášen nouzový stav! Jenže na lásku je čas vždycky. A tak když se kabelka poprvé potká s kabátem, přeskočí jiskra… Než se ti dva ale dají opravdu dohromady, zažijí jízdu jako na tobogánu.

Marka Míková, hudebnice, divadelnice a spisovatelka čtyřikrát nominovaná na Magnesii Literu, a Galina Miklínová, oceňovaná režisérka a výtvarnice, jejíž ilustrace se objevily např. v sérii Lichožrouti, se sešly v jedné skvělé knize pro všechny generace.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Stručná historie času se stala světovým bestsellerem a byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. Jaká je povaha prostoru a času? Kde se vzal vesmír a kam směřuje? Mohl se na jeho vzniku podílet Bůh? Dá se cestovat časem? Co se stane astronautovi v černé díře? Na takové otázky se pokouší co nejsrozumitelněji odpovědět jeden z nejvýznamnějších vědců současnosti, britský matematik a astrofyzik Stephen Hawking.

Nové vydání výrazného debutu Michela Fabera. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemeslo a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že už by nemusel psát jen pro sebe. Povídkou Někdy prostě prší na první pokus vyhrál soutěž Iana St Jamese a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně. Nadějného autora si záhy povšimlo edinburské nakladatelství Canongate a roku 1998 mu vydalo stejnojmennou sbírku povídek Někdy prostě prší, za niž obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší prvotinu. Ve své povídkové sbírce prokázal Michel Faber výjimečně živou fantazii, lásku k jazyku i podivuhodnou všestrannost. Jeho povídky jsou hravé a zároveň hluboce dojemné, satirické, a přitom upřímně lidské. Setkáme se v nich s Bohem, který najde Zemi na skládce, s láskou v sexshopu i s rybami, které plují ve vzduchu a číhají v uličkách. Michel Faber bývá přirovnáván k Ianu McEwanovi či Roaldu Dahlovi.

Existuje rozdíl mezi historickou a současnou architekturou? Historická architektura je často vnímána jako samostatná, uzavřená etapa výstavby, ke které máme jako společnost poněkud
ambivalentní vztah. Považujeme ji za součást kulturního dědictví, jejíž ochranu a obnovu svěřujeme specialistům, zároveň její
ochranu často vnímáme jako překážku dalšího rozvoje a uplatnění současných požadavků na užívání domů. Mnozí v ní nehledají příležitost ani inspiraci, namísto její obnovy volí jednodušší
cestu k současným, často mnohem méně osobitým a kvalitním
formám. Tato kniha je stručným shrnutím zkušeností z přípravy
a realizace téměř stovky projektů rekonstrukcí, obnovy a dostaveb památkově chráněných staveb, souborů a území, převážně
na půdorysu Pražské památkové rezervace a v památkových
zónách nebo areálech ve středních Čechách. Je příspěvkem
k dialogu o hledání podstaty, kvality a hodnot architektury jako
takové, bez ohledu na to, v které době byla vytvořena. Ostatně, také termín „historická architektura“ je podle autora relativní. Pravděpodobně každý architekt se totiž dožije toho, že jeho
práce, kdysi současná a aktuální, je posuzována měřítkem času
a srovnávána se stavbami o mnoho staršími i mladšími.

„Je to zvláštní… Zabiju muže, a většina lidí to chápe a odpustí mi. Miluju muže, a mnozí to naopak považují za neodpustitelný hřích, který ze mě dělá špatného člověka. I když jsem neskončil za mřížemi, byl jsem přesto skoro celý svůj život ve vězení.“

Reinhard Kleist je českým čtenářům znám mj. svými komiksy „Johnny Cash: I see a darkness“ nebo „Nick Cave: Mercy On Me“. Ve svém novém životopisném komiksu „Knock Out!“ vypráví příběh boxera Emile Griffitha, který roku 1962 v zápase o titul mistra světa knokautoval Bennyho Pareta tak tvrdě, že dotyčný upadl do kómatu a o několik dní později v nemocnici zemřel. Byla to první smrt boxera víceméně v přímém přenosu, hrůzný závěr sledovaly miliony televizních diváků. Proč k tomu došlo? Emile Griffith nastupoval do ringu jako zkušený mistr světa. K boxu tohoto přistěhovalce z karibského ostrova Svatého Tomáše přivedl jeho nadřízený – majitel kloboučnické firmy. Griffith byl sportovně nadaný, rozhodně ale nepatřil k typickým boxerům. Raději by hrál stolní tenis, jenže tam jako černoch neměl šanci na úspěch. Box ovšem byla jiná káva, v něm se černoši prosadit dokázali, protože zapadali do představy majoritní bělošské populace o „černém rváči z džungle“. Co naopak budilo velké rozpaky, byla Griffithova záliba v módním návrhářství. A pak tu byla jeho sexuální orientace. Ne nadarmo si boxerův dlouholetý trenér Gil Clancy občas povzdechl: „Teplej černej boxer, co dělá do dámský módy! Co horšího mě ještě čeká?!“ Kvůli své jinakosti musel Emile neustále čelit urážkám a posměšným poznámkám. Neodpustil si je ani Benny Paret v průběhu osudného zápasu. Pohár trpělivosti, vypjatá atmosféra, pokřiky diváků vykonaly své…

Trefa do černého!
Timur Vermes pro Spiegel Online

Kdybychom Kleistovo dílo hodnotili boxerskou terminologií, řekli bychom:
skvělá práce nohou a ani o gram navíc.
Der Tagesspiegel

„Příběh se čte jako napínavá, mimořádně živá detektivka.“
(NDR Info)

„Kleistovo vylíčení boxerova tragického osudu je nabité emocemi a nikoho nešetří.“
(Deutschlandfunk Kultur)

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Padesátá léta v Československu byla dobou děsivého komunistického teroru, který znejistil mezilidské vztahy. Mnohdy nebylo vůbec jasné, komu lze a komu nelze věřit. Tuto chorobnou atmosféru jedinečným způsobem zachytila Zdena Salivarová ve svém románu Honzlová. Začala jej psát v Praze, dokončila až po své emigraci v Torontu (1. vydání vyšlo v roce 1972).
Krátký časový úsek jednoho léta v sobě koncentruje směšně tragický příběh, okořeněný bizarními vzpomínkami a syrovou mluvou. Kniha je autentická, protože autorka si reálie nevymýšlí, ale přetavuje osobní zkušenosti, danou historickou epochu popisuje sugestivně a živě. Jde o literaturu, která patří do knihovny všech, kdo chtějí poznat naši historii a dotknout se mentality zlomeného času.

Kniha patří k tomu nejlepšímu, co v české literatuře druhé poloviny 20. století bylo napsáno.