V prezidentských pamětech Barack Obama vypráví příběh své
cesty na pozici vůdce svobodného světa. Popisuje své politické vzdělávání i přelomové okamžiky prvního funkčního období v prezidentském úřadu a provází čtenáře od svých nejranějších politických ambicí přes zlomové vítězství v prezidentských
primárkách v Iowě až po historickou noc 4. listopadu 2008, kdy
byl zvolen prezidentem USA a stal se prvním Afroameričanem
zastávajícím nejvyšší pozici ve státě.
Ve vzpomínkách na své působení v prezidentském úřadu nechává Obama čtenáře nahlédnout do Oválné pracovny Bílého
domu, bere je s sebou na cesty do Moskvy, Káhiry nebo Pekingu. Mohou sledovat jeho úvahy při sestavování vlády, v boji
se světovou finanční krizí, při překonávání překážek na cestě
k prosazení zákona o dostupné zdravotní péči, sporech s generály o americkou strategii v Afghánistánu nebo schválení operace Neptunovo kopí, jež vedla k smrti Usámy bin Ládina.
Země zaslíbená je příběh muže, jenž se úspěšně pokusil o nemožné. Prezident Obama líčí, jak se vyrovnával s tím, že se jako
první Afroameričan ucházel o prezidentský úřad, čelil obrovským očekáváním, ale současně zápolil s morálními dilematy rozhodování na nejvyšší úrovni. Otevřeně píše o silách, jimž
musel vzdorovat doma i v zahraničí, i o tom, jak život v Bílém
domě poznamenal jeho manželku a dcery.
Tato skvěle napsaná kniha zachycuje Obamovo přesvědčení,
že demokracie není darem z nebes, ale musíme ji budovat den
za dnem společně.

Příběh anglické učitelky Harriet Leeové a její šestnáctileté dcery Perdity se zprvu zdá být zcela všední. Čtenář se však brzy ocitne uprostřed surreálného víru vyprávění, jež jej ze současného Londýna unese do (možná imaginární) země Harrietina dětství, kde její rodina peče neobyčejný perník. Nejraději ze všech jej má Harrietina přítelkyně Gretel, mysteriózní figura, jež Harriet zasahuje do života zcela nepředvídatelným způsobem a kvůli níž začne o dlouhá léta později Harrietina dcera pátrat po tajemství svého původu – a onen surreálný vír se roztočí ještě víc… Román Perník výmluvně dokládá, proč se Helen Oyeyemi řadí k nejuznávanějším britským spisovatelům současnosti: její fantaskní vyprávění se snovým nádechem čerpá inspiraci z pohádkových příběhů, staví na archetypech, odkazuje na klasickou literaturu i pop-kulturu, a to vše činí nesmírně vytříbeným jazykem a mimořádným stylem.

Perník je přenádherný a omamně originální román (…) Helen Oyeyemi jím prokazuje, že je jedním z nejlepších anglofonních autorů dneška.
– National Public Radio

Číst věty Helen Oyeyemi je jako chytit za ocas ohromné a nezkrotné živoucí stvoření, aniž by čtenář byť jen tušil, jaké že stvoření to vlastně je. Všechno v jejím psaní je tak živé, nepředvídatelné, místy vrtošivé, místy zlověstné, velmi často bizarní, a vždy zcela kouzelné (…) Hluboce inteligentní román postavený na nespoutané imaginaci.
– New York Times

Píše dnes vůbec někdo srovnatelně jako Oyeyemi? (…) Není nadsazené konstatovat, že Helen Oyeyemi je génius.
– Los Angeles Times

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Miloslav Moucha
Obrazy – grafiky – objekty
Miloslav Moucha je světově uznávaný malíř, grafik a spisovatel.
V této publikaci najdete jeho cestu od začátků v Litvínově přes emigraci do Paříže v roce 1968 a návrat do Čech po sametové revoluci až po nedávné lockdowny. Zároveň s tím mapuje cestu jeho tvorby, otázky, jimiž se jako umělec zabýval, a jeho inspirace: filozofii, geometrii a Bibli.

Výbor povídek Když není král se pokouší představit Nguyen
Huy Thiepa jako autora, který dokázal vždy znovu překvapit
novým námětem nebo i jeho ztvárněním. Vedle hutných vyprávění z každodenní současnosti tak nechybí syrový exkurz do
historie, pseudoreportáž z kuriózního trhu, náhled do křehkého
dětského světa, hrst pohádkových příběhů z horské vesnice či
anekdotická historka z hanojské čtvrti.

Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Autor se ve svém románu inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními „vzory“ a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat.
Coelhův román Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.

V románu Rudovláska Kejle nás jeho autor zavádí jak do židovské Varšavy, tak do Ameriky. K prostitutce Kejle zahoří láskou nepříliš počestný Jarme a hned po první společné noci se s ní ožení. K dvojici se však přihlásí šejdíř Max, jejich starý známý, který provozuje své pochybné obchody na obou stranách oceánu, a manželskou pohodu rozvrátí. Nešťastná Kerjle se zamiluje do rabínského synka Bunema a následuje ho do Ameriky.

V odříznuté zátoce na východě Kanady zůstanou po smrti rodičů osiřelí sourozenci Ada a Evered. Jejich domovem je skalnaté pobřeží nemilosrdně ovládané oceánem, krátká období hojnosti se střídají s až smrtící bídou. Děti mají jen velmi mlhavé představy o světě za hranicemi jejich zátoky a k přežití jim slouží pouze vratká loďka a kusá životní ponaučení, která jim rodiče stihli před smrtí předat – „Čemu se nedá pomoct, to musí člověk vydržet.“, „Každý živý tvor na zemi i v moři se dá zabít a sníst.“ a podobně.
Životy sourozenců podléhají drsnému cyklu ročních období, děti bojují s chabými úlovky, ničivými bouřemi i krutými chorobami, přežívají však díky své odolnosti, vynalézavosti a soudržnosti. Na některé záhady života však tato neviňátka připravena nejsou.

Představte si Útěk do divočiny s dětmi v hlavní roli, vyprávěný hlasem následovníka Williama Blakea s jazykovou vynalézavostí J. R. R. Tolkiena… Hillary Kelly, Vulture

Tohle je výjimečný román s přesně vystiženými emocemi i barvitým líčením přírody, jenž zlehka zkoumá vztah mezi životem a příběhem. Wall Street Journal

Vydání knihy podpořila Kanadská rada pro umění.

Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech…
Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.

„Hořké podobenství totalitních systémů a drsná karikatura naší možné budoucnosti. Juli Zeh napsala znepokojivou sci-fi, která je zároveň obhajobou důstojnosti jednotlivce.“ (NDR Kultur)

„Antiutopie i justiční drama. Politický thriller i společenský román. Horor i citlivý příběh o sourozenecké lásce.“ (Süddeutsche Zeitung)

„Orwell v sukních pro 21. století.“ (Deutschlandradio)

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Každá rodina má svá tajemství, mnohdy tíživá, a dobrat se pravdy je často složité. Zvláště když má být objasněna smrt rodinného příslušníka. Své o tom ví také rusko-židovská rodina, jejíž jednotliví členové postupně emigrovali na Západ, z Moskvy přes Prahu do Hamburku a Curychu. V novém románu se ze šesti úhlů pohledu vypráví příběh velké zrady. Obětí je vypravěčův dědeček, kterého na základě záhadného udání popravili sovětští komunisté. A podezřelým z udavačství je někdo z příbuzenstva. Jenže kdo? V bezmála detektivním pátrání mají své místo tajné složky KGB i StB, sexem posedlí kulturní aparátčíci a jejich intriky, osobnosti české kultury i rozvrácené milostné vztahy. Zároveň je to ale také příběh o životě tady a teď, o našem moderním, rozpolceném světě, v němž skoro nikdo není doma tam, kde se narodil a vyrostl.

„Ten román je jako krásný vybroušený diamant.“
Robert Menasse

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Autorka ve své původně disertační práci řeší otázky sociálního zabezpečení v období Protektorátu Čechy a Morava. V analytických kapitolách zkoumá, jak Heydrichova politika „cukru a biče“ ovlivňovala distribucí důchodů a přídavků, jakým způsobem zasáhla dostupnost sociální a zdravotní péče, resp. fungování sociálního pojištění obyvatelstva v okupovaném prostoru Čech a Moravy. Na pozadí vzestupu českého a německého nacionalismu a formování se nové české státní ideologie ve 30. a 40. letech 20. století se rovněž zabývá systémem, institucemi a nástroji, které vytvářely sociálně ochranný rámec péče o české a německé obyvatelstvo v protektorátu. Na příkladech politiky práce, zdraví a rodiny definuje dva základní znaky státního sociálního systému v protektorátu: princip rasismu a princip segregace péče podle národní příslušnosti. Dané téma pak Šustrová zasazuje do širší problematiky kolaborace, legitimity režimu a české národní ideologie.

Kniha vychází ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, v. v. i.