Autor se v této esejisticky pojaté práci
zamýšlí nad jen zdánlivou moderností
současného světa. Na příkladech
středověkého a současného vnímání
času, prostoru, prožívání dětství a stáří,
eschatologie, vztahu k penězům,
k uzavírání manželství, k migracím na větší
vzdálenosti i uvnitř města ukazuje, jak
mnoho mají lidé současnosti společného
s lidmi středověku, jak se v mnoha ohledech
jen zdánlivě změnily každodenní mody
lidského chování a myšlení.
Mimo to si
detailně všímá stále rostoucí dohlížitelské
role státu, jenž člověka současnosti
v mnoha ohledech zbavuje dřívější
svobody, stejně jako ho ve svobodném
uvažování omezují společenské stereotypy
a předsudky.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

První svazek souboru O renesanci spojuje dvě klasické knihy esejů o renesančním umění. V první z nich, pojmenované Norma a forma, je shromážděno jedenáct studií věnovaných zásadním otázkám stylu, vkusu, patronace, pracovních metod a teorií umění, které autor vykládá se svou příznačnou erudicí a srozumitelností. Tyto eseje jsou povinnou četbou pro všechny, kdo se o renesanci zajímají, a bezpochyby budou přínosem pro každého, kdo si přeje lépe se orientovat v jedné z nejtvořivějších etap západního umění. Druhou část knihy zaujímá soubor Symbolické obrazy, v němž se E. H. Gombrich věnuje stěžejnímu tématu symbolického zobrazování. Knihu otevírá badatelský úvod o „Cílech a omezeních ikonologie“, po kterém následují podrobné studie o Botticellim, Mantegnovi, Rafaelovi, Poussinovi a dalších. Svazek uzavírá rozsáhlé pojednání o filozofických přístupech k symbolice, které ukazuje, že myšlenky, které zaměstnávaly renesanční filozofy, jsou živé dodnes. Stejně jako v případě Normy a formy jde o soubor nezbytný pro všechny, kdo se zabývají renesančním uměním a myšlením; je to práce, která napomáhala utváření vědní disciplíny dějiny umění. A jelikož se zde autor neustále zabývá problematikou norem, hodnot a metod, jde zároveň o úvod k fundamentálním otázkám spojeným s interpretací obrazů obecně.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Symetrická kompozice románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality.
Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Mcelích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží,
rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech…
Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení.
Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury České republiky.

Nejnovější Falconesův román je fascinující výpravou do Barcelony dvacátého století, do doby, kdy nejen v katalánské metropoli vládla secese a dala tam vzniknout tolika unikátním stavbám, které obdivujeme dodnes. Mladý nadějný tvůrce keramiky Dalmau Sala nás díky své práci nezavede jen do těchto úžasných budov, ale mnohem dál: do světa lidí, z jejichž potu a mnohdy i krve se tyto stavby rodily. Mezi dělníky, kteří dřou za nuznou mzdu a neustálými stávkami často marně bojují o pro nás dnes samozřejmá práva. Vypravíme se s ním do temného, bizarního světa šantánů mezi umělce, bohémy a ztroskotance, ale i do drsného prostředí dětí ulice. Malíř duší je silný příběh o lásce, vášni pro umění, sociální revoltě i pomstě.

Hrdinkou románu Hallgrímura Helgasona Žena na 1000° je osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová, která tráví své poslední dny v reykjavické garáži. Společnost jí dělá jen počítač a granát z druhé světové války, ukrytý pod peřinou. Helgason se při psaní románu inspiroval životem vnučky prvního islandského prezidenta Brynhildur Georgíy Björnssonové. Kniha vyvolala vlnu rozhořčených protestů žijících příbuzných prominentního politika i širší debatu o etických hranicích v literatuře. Helgasonova Hera navzdory blížící se smrti neztrácí životní jiskru a s notnou dávkou odvahy, cynismu a humoru se ohlíží nejen za svým životem, kdy cestovala po světě a hledala štěstí v náručí celé plejády mužů, ale i za dějinami své země i evropského kontinentu. Její osud odráží peripetie Evropy 20. století, v poutavém vyprávění se střídají zážitky z předválečného Islandu i z válečného kontinentu. Je to příběh plný smutku, zrady a zmařených nadějí, ale také smíchu, uštěpačných poznámek i brilantních postřehů. Helgason přináší čtenářům mistrně stylizovaný text vyprávěný silným, přesvědčivým hlasem.

Kniha byla v roce 2011 nominována na Islandskou literární cenu a v roce 2013 na Literární cenu Severské rady.

Vydání knihy podpořilo Centrum islandské literatury a Ministerstvo kultury České republiky.

Stává se to často: rozhodli jsme se pomoci, ale místo abychom
nejdříve shromažďovali fakta a naplánovali co nejúčinnější strategii, necháme se strhnout silnými emocemi. Dobré úmysly
samy o sobě nepřinášejí kýžený výsledek, a někdy v nejlepší
víře dokonce naděláme více škody než užitku. Autor přichází
s konceptem efektivního altruismu, praktickým a na datech založeným způsobem, jak být co platný bez ohledu na skromnost
svých zdrojů. Efektivní altruista nejedná impulsivně, začne tím,
že si položí sadu klíčových otázek, které mu umožní organizovat následnou akci tak, aby měla žádoucí dopad pro co největší počet lidí. Když zapojíme srdce i rozum, máme možnost vykonat mnoho dobrého.

V románu Rudovláska Kejle nás jeho autor zavádí jak do židovské Varšavy, tak do Ameriky. K prostitutce Kejle zahoří láskou nepříliš počestný Jarme a hned po první společné noci se s ní ožení. K dvojici se však přihlásí šejdíř Max, jejich starý známý, který provozuje své pochybné obchody na obou stranách oceánu, a manželskou pohodu rozvrátí. Nešťastná Kerjle se zamiluje do rabínského synka Bunema a následuje ho do Ameriky.

Příběh anglické učitelky Harriet Leeové a její šestnáctileté dcery Perdity se zprvu zdá být zcela všední. Čtenář se však brzy ocitne uprostřed surreálného víru vyprávění, jež jej ze současného Londýna unese do (možná imaginární) země Harrietina dětství, kde její rodina peče neobyčejný perník. Nejraději ze všech jej má Harrietina přítelkyně Gretel, mysteriózní figura, jež Harriet zasahuje do života zcela nepředvídatelným způsobem a kvůli níž začne o dlouhá léta později Harrietina dcera pátrat po tajemství svého původu – a onen surreálný vír se roztočí ještě víc… Román Perník výmluvně dokládá, proč se Helen Oyeyemi řadí k nejuznávanějším britským spisovatelům současnosti: její fantaskní vyprávění se snovým nádechem čerpá inspiraci z pohádkových příběhů, staví na archetypech, odkazuje na klasickou literaturu i pop-kulturu, a to vše činí nesmírně vytříbeným jazykem a mimořádným stylem.

Perník je přenádherný a omamně originální román (…) Helen Oyeyemi jím prokazuje, že je jedním z nejlepších anglofonních autorů dneška.
– National Public Radio

Číst věty Helen Oyeyemi je jako chytit za ocas ohromné a nezkrotné živoucí stvoření, aniž by čtenář byť jen tušil, jaké že stvoření to vlastně je. Všechno v jejím psaní je tak živé, nepředvídatelné, místy vrtošivé, místy zlověstné, velmi často bizarní, a vždy zcela kouzelné (…) Hluboce inteligentní román postavený na nespoutané imaginaci.
– New York Times

Píše dnes vůbec někdo srovnatelně jako Oyeyemi? (…) Není nadsazené konstatovat, že Helen Oyeyemi je génius.
– Los Angeles Times

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V románu Zrcadlo a světlo se završuje trilogie pojednávající o osudech Thomase Cromwella, chudého kovářského syna, který se vlastními schopnostmi vypracoval na pravou ruku anglického krále Jindřicha VIII.
První dva svazky – Wolf Hall a Předveďte mrtvé – líčí Cromwellův vzestup a okolnosti, za kterých se postupně stal Jindřichovým nepostradatelným rádcem. Zrcadlo a světlo navazuje přesně v okamžiku, kde druhý díl končil: kat si čistí krvavý meč, dvorní dámy ukládají do rakve bezhlavé tělo Anny
Boleynové. A Thomas Cromwell vyráží na závěrečný úsek své pouti, přes vrchol politické moci a pád z výsluní královy obliby až k popravčímu špalku.
Kritika označuje cromwellovskou trilogii Hilary Mantelové za největší anglicky psaný historický román, který zatím v tomto století vznikl.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Je stará legenda horských vůdců o nadpřirozené síle shazující lidi do hlubin jenom strašidelná fáma, nebo obsahuje zrnko pravdy?
Bývalý lezec trpící panickým strachem z výšek narazí na legendu o skalní plošině v Tatrách, kde neznámá síla nutí lidi, kteří tam zabloudí, skočit do propasti a zabít se. Neobvyklé množství smrtelných nehod v této oblasti mu nedá spát. Rozjede pátrání na vlastní pěst, jenže skutečnosti, které odhalí, se vymykají lidské představivosti a chápání. Za svou zvědavost krutě zaplatí – sám se ocitne na hraně propasti.

Propast je další mysteriózní thriller z pera Jozefa Kariky, autora románů Strach, Trhlina, Tma nebo Smršť.

Jozef Karika, narozený v roce 1978 v Ružomberku, je slovenský spisovatel a novinář, bestsellerový autor, který prodal v České republice a na Slovensku více než 350 000 výtisků svých knih. V největší knižní anketě na Slovensku – Martinus Kniha roku 2014 – se umístil na prvním místě mezi TOP 5 autory, o dva roky později skončil druhý. Za romány Propast a Černá hra je dvojnásobným držitelem Ceny literární kritiky Zlaté pero, dále pak osminásobným držitelem Zlaté knihy a trojnásobným Platinové knihy (za romány Ve stínu mafie, Trhlina a Propast). Román Strach se stal nejlepším hororem roku 2017 v Polsku, Trhlina pak v roce 2017 získala nejprestižnější slovenskou čtenářskou cenu Anasoft litera. Na motivy tohoto románu natočil v roce 2019 režisér Peter Bebjak stejnojmenný film, který svou návštěvností přepisoval na Slovensku historii.