Jako většina děl Jacka Kerouaca je i útlá próza Tristessa založena na autorových zážitcích a spoluutváří onu „velkou knihu autorova života“, vedle tak slavných románů jako Na cestě, Dharmoví tuláci, Andělé zoufalství či Vize Codyho. Předobrazem hlavní hrdinky knihy, indiánské dívky Tristessy, byla prostitutka a narkomanka Esperanza, s níž se Kerouac seznámil v půli padesátých let 20. století při jednom ze svých pobytů v Mexico City a s níž navázal bolestný, k neúspěchu odsouzený vztah. Kerouac líčí klíčové okamžiky jejich setkávání a míjení v intenzivních obrazech na pomezí snu a skutečnosti; k přízračné atmosféře přispívá i to, že se události zaznamenané v knize se povětšinou odehrávají v noci. S tím kontrastuje fakt, že důležitou roli v textu hraje Kerouacovo studium buddhismu a usilování o osvícení – probuzení… Ale zatímco první část knihy připomíná sen, ze kterého je možné se probudit, ve druhé části se snová atmosféra prohloubí až k noční můře spolu s tím, jak s vypravěčem sledujeme úpadek jeho hrdinky i nevyhnutelný konec jejich vztahu.

Tove Janssonovou není třeba dlouze představovat, její muminní dobrodružství zná snad každý. V tomto svazku však přinášíme dvě prózy určené nikoli dětem, ale dospělým. Ač mají obě autobiografický nádech, perspektivou se dozajista liší, vždyť Dcera sochaře popisuje kouzelné dětství prožívané v kruhu rodinném, zatímco Fair play míří spíš k opačnému konci života a líčí dlouholetý vztah dvou přítelkyň. Přesto mají hodně společného – umělecké prostředí v Helsinkách, okouzlení magickou severskou přírodou a mořem a také přátelství, laskavost i lásku.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange

Vincent pracuje jako barmanka v hotelu Caiette, pětihvězdičkovém úkrytu ze skla a dřeva na ostrově Vancouver, kam se dá dostat jedině na člunu. Ve chvíli, kdy jí majitel hotelu dá spolu se spropitným i svou vizitku, se její život otočí o sto osmdesát stupňů. Nebude to poprvé ani naposledy. A také nebude jediná. Ten den zasáhne do života i jejímu nevlastnímu bratru Paulovi (závislému často na drogách, ale vždycky na hudbě) nebo vysoce postavenému manažeru lodní logistiky Leonovi. O třináct let později na jedné lodi jejich příběhy vyvrcholí. Ale možná je to jen další začátek. Protože časy, místa a děje tvoří síť, v níž se postavy setkávají. Ať jsou živé, nebo mrtvé.

„Okouzlující kniha, stejně výjimečná – a aktuální – jako ta předchozí… Ve Vincent a Paulovi stvořila Emily Mandelová dvě z nejpozoruhodnějších postav současné Americké prózy. (…) Od začátku do konce je to napsané skvěle, stejně tak jako Stanice 11. Mandelová se nepředvádí, její styl je vždy elegantní a se svými postavami soucítí, avšak nelituje je. Skleněný hotel je mistrovské dílo, stejně dobré – ne-li lepší – než předchozí román.“ NPR

„Mandelová umí utkat realismus z nereálných situací. Své území má vytýčené tam, kde se setkává všední s nevšedním, kde obyčejní lidé zůstávají v úžasu stát a říkají si, jak to mohlo dojít až sem. To ona vypráví naše příběhy z jiných časových rovin. (…) Mandelové román mimo jiné ukazuje, že se každý člověk může vydat po zdánlivě nekonečném množství cest.“ The New Yorker

„Emily St. John Mandelová chce ve svém vyprávění nahlédnout do co nejvíce oken. Podívejte se zblízka – postavy přecházejí z jednoho okna do druhého, témata se v nich odrážejí a lámou… Ale nejsou to těžkopádně filozofické romány, nýbrž příběhy vyrůstající ze závažných otázek; Mandelová si dává záležet jak na ději, tak na charakteristice postav… Ty jsou překvapivě propojeny v rámci jednotlivých románů i napříč mezi nimi. Čtenář může s potěšením rozplétat vlákna, uzlíky a smyčky… A i když je tam hodně skla, leccos zůstává neprůhledné. Proto se Mandelové romány tak dobře čtou, jsou to pečlivě vystavěná strhující dobrodružství. Neříkejte, že se tam někdy podíváte. Zavolejte. Udělejte si rezervaci. Pokochejte se výhledem ze Skleněného hotelu. Přeju vám hezký pobyt.“ Chicago Review of Books

„Celým románem prostupuje pomíjivost… Když do sebe jednotlivé kousky začnou zapadat, je to vzrušující…“ Associated Press

Tato kniha, která získala autorovi mimořádnou popularitu, je podrobným líčením jeho pěší pouti do Santiaga de Compostela a zhodnocením získané duchovní zkušenosti. Po stopách středověkých poutníků se Paulo pod vedením učitele a přítele Petra vypravil, aby našel meč, který mu byl při slavnostním rituálu jednoho esoterického řádu pro přílišnou pýchu a posedlost zázraky odepřen a ukryt kdesi na svatojakubské cestě. Během náročných zkoušek, s jejichž pomocí poutník jednotlivé úseky cesty za ztraceným mečem zdolává, se vyvíjí i složitý vztah učedníka a mistra ve vzájemném dávání a přijímání.

Německý šlechtic Hermann von Pückler-Muskau (1785–1871), proslul jako vynikající zahradní architekt a světoběžník (své cesty po Evropě, Africe i Asii vylíčil v řadě cestopisů, v nichž vystupuje pod pseudonymem Semilasso). Když jej jeho nákladné záliby přivedly na mizinu, vydal se na britské ostrovy, aby tam hledal bohatou dědičku. Dopisy, které psal své bývalé ženě Lucii (plán na rozvod a bohatou nevěstu z ciziny, která zachrání rodinné panství, pocházel ostatně z její hlavy), vyšly souborně pod názvem Briefe eines Verstorbenen (Dopisy zesnulého) v letech 1830–1831. Barvité popisy (Walesu, Anglie, Irska a Francie či Německa a Nizozemska z pera proslulého bohéma a floutka měly nečekaný a senzační úspěch. Dílo, které Pücklerova žena mezitím nechala anonymně vydat, autorovi, přestože se vrátil domů nejen bez nevěsty, ale i bez haléře, přineslo částečné finanční zajištění a zároveň se – dle literárního historika Güntera J. Vaupela – staly nejčtenější německy psanou knihou 19. století.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Tento svazek nabízí erudovanou a přitom široce přístupnou teorii dekorativních umění. Gombrich zkoumá univerzálně lidský sklon hledat v prostoru a čase řád, který se projevuje v dětských hrách, v poezii, hudbě či architektuře, ale právě i v dekorativních uměních. Kniha svým pojetím navazuje na Umění a iluzi, která přinesla originální teorii obrazového znázorňování. I tentokrát jde fascinující a inspirativní úvahy o umění, přírodě, lidské psychologii a tom, jak náš mozek zpracovává podněty z vnějšího prostředí.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V románu Zrcadlo a světlo se završuje trilogie pojednávající o osudech Thomase Cromwella, chudého kovářského syna, který se vlastními schopnostmi vypracoval na pravou ruku anglického krále Jindřicha VIII.
První dva svazky – Wolf Hall a Předveďte mrtvé – líčí Cromwellův vzestup a okolnosti, za kterých se postupně stal Jindřichovým nepostradatelným rádcem. Zrcadlo a světlo navazuje přesně v okamžiku, kde druhý díl končil: kat si čistí krvavý meč, dvorní dámy ukládají do rakve bezhlavé tělo Anny
Boleynové. A Thomas Cromwell vyráží na závěrečný úsek své pouti, přes vrchol politické moci a pád z výsluní královy obliby až k popravčímu špalku.
Kritika označuje cromwellovskou trilogii Hilary Mantelové za největší anglicky psaný historický román, který zatím v tomto století vznikl.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Nejdůležitější věci se odehrají vskrytu. To je prastaré össenské přísloví, které provází celou osmidílnou ságu Mycelium. Jantarové oči jsou její první částí a představí se vám v ní nejen charismatický a ctižádostivý hrdina Lucas Hildebrandt, ale hned tři mimozemské civilizace, o jejichž existenci neměli obyvatelé Země ještě před pár desítkami let ani tušení. Nejzáhadněji ze všech působí fanatická Össe ovládaná nejen kněžími, ale také pěticí psychoaktivních hub, posvátných drog… ovšem jenom do okamžiku, kdy se na scéně objeví Aš~šád z Fomalhiwy, člověk vychovaný na planetě, kde je psychotronika na nebývalé úrovni součástí každodenního života. Ocitli jste se na začátku ságy, která již získala tisíce věrných fanoušků. Vydejte se spolu s nimi odhalit, co se odehrálo vskrytu…

Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů. Představuje výjimečný příklad laické literární tvorby 9. století a je zároveň důkazem pozvolného pronikání karolinské latinské vzdělanosti mezi aristokratické vrstvy. Poskytuje cenné informace o životě a smýšlení západofrancké aristokracie, především o jejích etických principech a vnímání vlastní role v raně středověké společnosti. Dílo, které Dhuoda věnovala staršímu synovi, se námětem a morálně-etickým pojetím blíží k ve středověku oblíbenému žánru zrcadla, avšak v určitých aspektech se od jiných známých středověkých zrcadel odlišuje. Neobvyklá je především jeho geneze – Liber manualis vzniká jako bezprostřední reakce na autorčinu bolestnou životní zkušenost matky odloučené od dětí. Není adresována anonymnímu šlechtici, ale vlastnímu synovi a v důsledku toho je, na rozdíl od jiných zrcadel, obohacena o autobiografický prvek a silný citový rozměr.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Vítejte na jednom zvláštním ostrově…
Je malý, hezký, jen kdyby tu nebydlela ta spousta příšerných
dospělých. Školu, park, ba i hračkářství mají na starost lidé, kterým nic neudělá větší radost, než když můžou nějakému dítěti znepříjemnit život. Dokonce i místní zmrzlinářské auto patří
zlotřilému manželskému páru, který dětem zmrzlinu… jen si to
představte… krade! A celý ostrov vlastní ta nejhorší osoba ze
všech – teta Hilda Hamižná!
Někdo tomu už musí udělat přítrž! Ale kdo najde dost odvahy?
Jedině Ned – je sice na vozíčku, ale jinak vládne neobyčejnou
superschopností. SLIZOMOCÍ!

David Walliams je úkaz: děti jeho knihy milují,
z každé se stane okamžitě bestseller.