Píší se čtyřicátá léta 19. století a Spojené státy rozšiřují své území stále dále na západ. Mladého Bernarda posílá otec do Oregonu, aby u svého strýce přivykl tvrdému životu osadníka. Sedmnáctiletého mladíka tu potká nečekané dobrodružství: spolu se strýcem Evženem a lovcem Harveyem podnikne průzkumnou cestu po řece směrem k pobřeží, jejich člun je však stržen na moře a posléze ztroskotá. Posádka se zachrání, ale ocitá se v pustině a nezbývá jí, než se pěšky vydat zpátky k bělošským osadám. Sedmý den putování muži najdou na břehu mrtvého indiána. Sotva se k němu skloní, obklopí je indiáni z kmene Kwakiutl a obviní je z vraždy. Aby si běloši zachránili život, pokusí se vypátrat skutečného vraha, a aniž to tuší, ztrácejí se v labyrintu indiánského světa, tolik odlišného od jejich vlastního…
Zajatci Pána bouří jsou napsány jako fiktivní (nadmíru dobrodružné) paměti newyorského právníka českého původu Bernarda Konšela; knihu uzavírá obsáhlý doslov mj. o příslušné vzrušující partii dějin USA.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Jako většina děl Jacka Kerouaca je i útlá próza Tristessa založena na autorových zážitcích a spoluutváří onu „velkou knihu autorova života“, vedle tak slavných románů jako Na cestě, Dharmoví tuláci, Andělé zoufalství či Vize Codyho. Předobrazem hlavní hrdinky knihy, indiánské dívky Tristessy, byla prostitutka a narkomanka Esperanza, s níž se Kerouac seznámil v půli padesátých let 20. století při jednom ze svých pobytů v Mexico City a s níž navázal bolestný, k neúspěchu odsouzený vztah. Kerouac líčí klíčové okamžiky jejich setkávání a míjení v intenzivních obrazech na pomezí snu a skutečnosti; k přízračné atmosféře přispívá i to, že se události zaznamenané v knize se povětšinou odehrávají v noci. S tím kontrastuje fakt, že důležitou roli v textu hraje Kerouacovo studium buddhismu a usilování o osvícení – probuzení… Ale zatímco první část knihy připomíná sen, ze kterého je možné se probudit, ve druhé části se snová atmosféra prohloubí až k noční můře spolu s tím, jak s vypravěčem sledujeme úpadek jeho hrdinky i nevyhnutelný konec jejich vztahu.

Hrdinkou románu Hallgrímura Helgasona Žena na 1000° je osmdesátiletá Islanďanka Hera Björnssonová, která tráví své poslední dny v reykjavické garáži. Společnost jí dělá jen počítač a granát z druhé světové války, ukrytý pod peřinou. Helgason se při psaní románu inspiroval životem vnučky prvního islandského prezidenta Brynhildur Georgíy Björnssonové. Kniha vyvolala vlnu rozhořčených protestů žijících příbuzných prominentního politika i širší debatu o etických hranicích v literatuře. Helgasonova Hera navzdory blížící se smrti neztrácí životní jiskru a s notnou dávkou odvahy, cynismu a humoru se ohlíží nejen za svým životem, kdy cestovala po světě a hledala štěstí v náručí celé plejády mužů, ale i za dějinami své země i evropského kontinentu. Její osud odráží peripetie Evropy 20. století, v poutavém vyprávění se střídají zážitky z předválečného Islandu i z válečného kontinentu. Je to příběh plný smutku, zrady a zmařených nadějí, ale také smíchu, uštěpačných poznámek i brilantních postřehů. Helgason přináší čtenářům mistrně stylizovaný text vyprávěný silným, přesvědčivým hlasem.

Kniha byla v roce 2011 nominována na Islandskou literární cenu a v roce 2013 na Literární cenu Severské rady.

Vydání knihy podpořilo Centrum islandské literatury a Ministerstvo kultury České republiky.

Oceňovaný komentátor a psycholog ve své předchozí knize 12 pravidel pro život nabídl „protilátky proti chaosu“ v našich životech: odvěké pravdy, uzpůsobené pro moderní život plný úzkostí. Ve své nové knize ukazuje, že smysluplného života nedosáhneme, když budeme ignorovat sféru přesahující to, co víme, a bez schopnosti přizpůsobit se neustále se proměňujícímu světu. Přemíra chaosu nás ohrožuje nejistotou, přemíra řádu zase vede k úbytku zvídavosti a tvořivé vitality a hrozí zkostnatělostí a totalitárními rysy. Kniha Řád není všechno nás tedy vyzývá k hledání rovnováhy mezi oběma principy. Autor opět čerpá z hluboké znalosti psychologie, mytologie i popkultury, uvádí také řadu příkladů ze své klinické praxe, a přichází s dvanácti novými principy, které čtenáře vedou k odvážnějšímu, pravdivějšímu, smysluplnému životu. Věnuje se zejména každodenním situacím, v nichž se všichni ocitáme ve společnosti, v zaměstnání i v rodině a manželství; a ukazuje, že cestou k překonání problémů v těchto situacích je pochopení vlastní zodpovědnosti a přijetí aktivní role.

Dlouho očekávané pokračování knihy 12 pravidel pro život, které se po celém světě prodalo více než 5 milionů výtisků.

Nejvlivnější veřejně vystupující intelektuál současného západního světa
New York Times

K popukání zábavné, černým humorem okořeněné dobrodružství (nejen) pro děti.

ADÉLA – divné jméno pro kluka, nemyslíte? A jeho starší sestra ani žádné jméno nemá, říká se jí prostě ADÉLOVA SESTRA. Kdo může být takhle krutý ke svým dětem? Jedině lotr a grobián HUBERT HUBERT! Není divu, že skončí hodně neslavně. To se ovšem setsakramentsky nezamlouvá Hubertovu šéfovi RIALTU GRANDOVI, vůdci bandy Ničičů. Smrt jeho oblíbeného gangstera si někdo pěkně odskáče! A nejspíš to budou Hubertovy děti. Takové bezvýznamné hnidy! Sourozenci mají rázem velký problém. Ještěže mají na své straně bývalé zločinecké duo BEZKOSŤU KARLOSE a KALU OCELOVOU HOLEŇ…

„Kniha je primárně určena dětem a její humor je opravdu mladistvě cool… Má zkrátka švih a grády.“ (Starbust Magazine)

„Krvežíznivé dítě uvnitř vás bude juchat nadšením.“ (BlizzardComedy)

Ve svém první románu pro mládež kombinuje známá autorka prvky fantasy s dobrodružným příběhem a alternativní historií.
„Opravdu jsem v naší koupelně viděl lišku?“ pomyslí si třináctiletý Eda, když se mu zvíře poněkolikáté mihne před očima. Se sestrou Zuzkou, svým dvojčetem, políčí na šelmu granule. Ráno je v koupelně čeká další překvapení. Granule jsou pryč a v podlaze zeje veliká hluboká díra. Když do ní Zuzka vleze, najednou se kamsi propadne a Eda musí za ní, aby jí pomohl ven. Netuší, že se ocitli v tunelu vedoucím do jiné doby. Po pražských silnicích duní ruské vojenské kolony, ale děti se vojáků bát nemusí – staly se neviditelnými. Z náhodně získaných novin pak zjistí, že je 22. srpna 1968. Děti se rozhodnou vyhledat babičku, která celý život bydlí na stejné adrese. A když ji najdou, začíná dobrodružství, v němž se dostanou k lidem, o jakých dosud četli jen v učebnicích dějepisu, a na místa, kam se jen tak někdo nepodívá. Co kdyby se jim podařilo změnit běh dějin? Pomůže jim liška?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

„Kabát a kabelka, hm, a co s nimi?“ řeknete si. To byste ale nevěřili, jaká úžasná dobrodružství může taková dámská růžová kabelka nebo pánský zimní kabát prožít. Zvlášť když jsou ulice liduprázdné, hospody zavřené… no ano, je vyhlášen nouzový stav! Jenže na lásku je čas vždycky. A tak když se kabelka poprvé potká s kabátem, přeskočí jiskra… Než se ti dva ale dají opravdu dohromady, zažijí jízdu jako na tobogánu.

Marka Míková, hudebnice, divadelnice a spisovatelka čtyřikrát nominovaná na Magnesii Literu, a Galina Miklínová, oceňovaná režisérka a výtvarnice, jejíž ilustrace se objevily např. v sérii Lichožrouti, se sešly v jedné skvělé knize pro všechny generace.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Stručná historie času se stala světovým bestsellerem a byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. Jaká je povaha prostoru a času? Kde se vzal vesmír a kam směřuje? Mohl se na jeho vzniku podílet Bůh? Dá se cestovat časem? Co se stane astronautovi v černé díře? Na takové otázky se pokouší co nejsrozumitelněji odpovědět jeden z nejvýznamnějších vědců současnosti, britský matematik a astrofyzik Stephen Hawking.

Nové vydání výrazného debutu Michela Fabera. Stačilo mu psát si dvacet let do šuplíku, učit se řemeslo a nakonec se nechat svou ženou přesvědčit, že už by nemusel psát jen pro sebe. Povídkou Někdy prostě prší na první pokus vyhrál soutěž Iana St Jamese a téhož roku triumfoval povídkou Ryby v Macallanově ceně. Nadějného autora si záhy povšimlo edinburské nakladatelství Canongate a roku 1998 mu vydalo stejnojmennou sbírku povídek Někdy prostě prší, za niž obdržel Cenu ondřejského kříže za nejlepší prvotinu. Ve své povídkové sbírce prokázal Michel Faber výjimečně živou fantazii, lásku k jazyku i podivuhodnou všestrannost. Jeho povídky jsou hravé a zároveň hluboce dojemné, satirické, a přitom upřímně lidské. Setkáme se v nich s Bohem, který najde Zemi na skládce, s láskou v sexshopu i s rybami, které plují ve vzduchu a číhají v uličkách. Michel Faber bývá přirovnáván k Ianu McEwanovi či Roaldu Dahlovi.

Existuje rozdíl mezi historickou a současnou architekturou? Historická architektura je často vnímána jako samostatná, uzavřená etapa výstavby, ke které máme jako společnost poněkud
ambivalentní vztah. Považujeme ji za součást kulturního dědictví, jejíž ochranu a obnovu svěřujeme specialistům, zároveň její
ochranu často vnímáme jako překážku dalšího rozvoje a uplatnění současných požadavků na užívání domů. Mnozí v ní nehledají příležitost ani inspiraci, namísto její obnovy volí jednodušší
cestu k současným, často mnohem méně osobitým a kvalitním
formám. Tato kniha je stručným shrnutím zkušeností z přípravy
a realizace téměř stovky projektů rekonstrukcí, obnovy a dostaveb památkově chráněných staveb, souborů a území, převážně
na půdorysu Pražské památkové rezervace a v památkových
zónách nebo areálech ve středních Čechách. Je příspěvkem
k dialogu o hledání podstaty, kvality a hodnot architektury jako
takové, bez ohledu na to, v které době byla vytvořena. Ostatně, také termín „historická architektura“ je podle autora relativní. Pravděpodobně každý architekt se totiž dožije toho, že jeho
práce, kdysi současná a aktuální, je posuzována měřítkem času
a srovnávána se stavbami o mnoho staršími i mladšími.