Bývalý detektiv Cal Hooper je k smrti unavený a útěk z rušného Chicaga do odlehlé vesničky na západě Irska mu připadá
jako dokonalý nápad. Koupí si polorozpadlý dům, plánuje jeho
rekonstrukci a procházky po nekonečně zelených kopcích. Pro
změnu povede klidný život.
Jenomže pak ho jeden z místních kluků požádá o pomoc. Jeho
bratr zmizel a celé vesnici, včetně policie, je to zřejmě úplně
fuk. Calovy policejní instinkty se probudí k životu a nedají mu
pokoj. S tím místem je totiž něco špatně a on zkrátka musí zjistit
co, i kdyby to znamenalo, že na nějaký odpočinek může zapomenout.

Nová Tana Frenchová je vždy důvodem k radosti… Přečtěte si ji jednou kvůli
zápletce, a pak znovu kvůli jejímu krásnému a chytrému stylu.
The New York Times

Nenápadně gradující vyprávění o zmařených snech o útěku je možná to nejlepší,
co Frenchová zatím napsala… Je to svého druhu mistrovské dílo.
The Washington Post

„Propracované charakteristiky, dokonce i nedůležitých postav, a devastující odhalení pomáhají Slídilovi vyniknout. Fanoušci detektivních románů si tenhle rozhodně nechtějí nechat ujít.“ Publishers Weekly

I dvě stě let po svém narození zůstává Charles Baudelaire jedním z nejčtenějších a nejobdivovanějších básníků. V Yslairově komiksu se ovšem na jeho život díváme optikou Jeanne Duvalové, té, kterou miloval i nenáviděl nejvíc. O Jeanne ve skutečnosti nevíme prakticky nic: neznáme její pravé jméno, nevíme, kdy se narodila ani kdy zemřela, nemáme žádný z jejích dopisů. Zůstalo jen pár svědectví, několik portrétů od samotného Baudelaire a samozřejmě básně, k nimž ho inspirovala. Přesto se díky Yslairovi dovedeme vcítit do této vzývané a opovrhované ženy, „černé Venuše“, jež musela čelit misogynii i rasismu své doby. Před očima nám tu ve fascinujících kresbách a s množstvím pečlivě rešeršovaných detailů vyvstává nejen tragický milostný příběh Jeanne a Charlese, nýbrž také okolnosti vzniku Květů zla a bohémské a umělecké, ale i revoluční prostředí Paříže kolem poloviny 19. století.

Vydání knihy podpořil Francouzský institut v Praze

Druhý díl dvousvazkového výboru z rozsáhlé korespondence významného římského státníka, řečníka a filozofa Marka Tullia Cicerona, mj. s Caesarem či M. Antoniem umožňuje poznat atmosféru a poměry římského státu na sklonku republiky (65-43 př. n. l.)

Dochovaná korespondence významného římského řečníka, politika, spisovatele, a v neposlední řadě vrcholného stylisty, Marka Tullia Cicerona (106–43 př. n. l. byla objevena italskými humanisty ve 14.–15. století. Obsahuje téměř 900 dopisů a coby „živá“ korespondence, neurčená primárně pro veřejnost má nesmírný historický význam. Cicero si dopisoval s množstvím předních římských osobností, které spolutvořily dějiny, příp. i kulturu posledních desetiletí římské republiky (Gneus Pompeius, Gaius Iulius Caesar či Marcus Antonius). Dopisy často velmi detailně prezentují jeho pohled na události a jednající osobnosti, živě (i humorně) vykreslují atmosféru doby, vyjadřují Ciceronovy úvahy a nálady a nabízejí zprávy o jeho rodinných poměrech i širokých kulturních zájmech. Tato korespondence je tak pro římské prostředí jedinečným zdrojem informací jak pro „velkou politiku“, tak pro drobné mezilidské vztahy. Právě díky ní je Ciceronova doba pro nás nejlépe známým obdobím celých starověkých dějin. První díl výboru obsahuje kolem 230 dopisů z let 65–50 př. n. l. (druhý obdobně rozsáhlý svazek zahrne dopisy z let 49–43 př. n. l. a vyjde pravděpodobně v roce 2020).

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak
onemocněla – a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček, sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví
o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně
rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb: trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě
a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet.

Přiznávám, že jsem dlouho nečetl polskou (a nejen
polskou) beletrii, která by byla tak dojemná,
nekompromisní a originální.
Jerzy Doroszkiewicz, tok.fm

Originalita a jedinečnost autorčiných příběhů
spočívá v bystrosti pozorování, v černém humoru
a v podvratné síle jazyka a obrazotvornosti.
Justyna Sobolewska, Polityka

„Významově bohaté čtení, prosté banalit. Bez patosu, lži (alespoň té rozpoznatelné) a autocenzury.“
– Katarzyna Chudzik, ofeminin.pl

„Silný, jedinečný literární hlas. Upřímný a potřebný, který nás učí o bezpodmínečné lásce až do konce života.“
– Jerzy Doroszkiewicz, poranny.pl

Patrně nejslavnější dílo jednoho z nejlepších francouzských
komiksových tvůrců je ve světě komiksu tím, čím je první světové válce (i válce obecně) Na západní frontě klid nebo Barbussův Oheň. Jacques Tardi, kterému o „Velké válce“ v raném
dětství vyprávěli prarodiče, o ní napsal a nakreslil řadu děl, ve
kterých ale na rozdíl od románů využívá toho, že se může víc
opřít o obrazovou stránku. Tady nečekejte žádné hlavní hrdiny,
kompozici, jednotu místa a děje, zápletky, nic podobného: zato
syrovou chuť strachu, smrti a bezmoci, jakou se v podobné naléhavosti podařilo ze zákopů první světové války do našeho
světa přenést málokomu.

Proslulý francouzský komiksový tvůrce Jacques Tardi je první světovou válkou přímo posedlý celý život a věnoval jí řadu děl. To byla zákopová válka je jistě tím nejlepším. Není divu, že svým obdivem nešetřili další mistři historického a reportážního komiksu Joe Sacco nebo Art Spigelman. Čím je totiž Maus pro druhou světovou válku, tím je tento komiks pro tu první.
Nečekejte žádné „velké dějiny“ ani strategii a rozmáchlé historické fresky; ohniskem Tardiho zájmu je přímý, surový, ničím nepřikrášlený prožitek obyčejných lidí polapených v pekle zákopové války.

Vítejte na jednom zvláštním ostrově…
Je malý, hezký, jen kdyby tu nebydlela ta spousta příšerných
dospělých. Školu, park, ba i hračkářství mají na starost lidé, kterým nic neudělá větší radost, než když můžou nějakému dítěti znepříjemnit život. Dokonce i místní zmrzlinářské auto patří
zlotřilému manželskému páru, který dětem zmrzlinu… jen si to
představte… krade! A celý ostrov vlastní ta nejhorší osoba ze
všech – teta Hilda Hamižná!
Někdo tomu už musí udělat přítrž! Ale kdo najde dost odvahy?
Jedině Ned – je sice na vozíčku, ale jinak vládne neobyčejnou
superschopností. SLIZOMOCÍ!

David Walliams je úkaz: děti jeho knihy milují,
z každé se stane okamžitě bestseller.

První svazek souboru O renesanci spojuje dvě klasické knihy esejů o renesančním umění. V první z nich, pojmenované Norma a forma, je shromážděno jedenáct studií věnovaných zásadním otázkám stylu, vkusu, patronace, pracovních metod a teorií umění, které autor vykládá se svou příznačnou erudicí a srozumitelností. Tyto eseje jsou povinnou četbou pro všechny, kdo se o renesanci zajímají, a bezpochyby budou přínosem pro každého, kdo si přeje lépe se orientovat v jedné z nejtvořivějších etap západního umění. Druhou část knihy zaujímá soubor Symbolické obrazy, v němž se E. H. Gombrich věnuje stěžejnímu tématu symbolického zobrazování. Knihu otevírá badatelský úvod o „Cílech a omezeních ikonologie“, po kterém následují podrobné studie o Botticellim, Mantegnovi, Rafaelovi, Poussinovi a dalších. Svazek uzavírá rozsáhlé pojednání o filozofických přístupech k symbolice, které ukazuje, že myšlenky, které zaměstnávaly renesanční filozofy, jsou živé dodnes. Stejně jako v případě Normy a formy jde o soubor nezbytný pro všechny, kdo se zabývají renesančním uměním a myšlením; je to práce, která napomáhala utváření vědní disciplíny dějiny umění. A jelikož se zde autor neustále zabývá problematikou norem, hodnot a metod, jde zároveň o úvod k fundamentálním otázkám spojeným s interpretací obrazů obecně.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Symetrická kompozice románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality.
Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Mcelích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží,
rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech…
Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení.
Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury České republiky.

Autentický příběh matky bojovnice, který netradiční formou
obnažuje společenská tabu. Ne všechny matky totiž mají štěstí.
Kniha zachycuje závažná rodičovská témata originálně a neakademicky, s nadhledem i humorem. Namísto suchých psychologických pouček přináší úlevu a pochopení. Rodič by si
v tak těžké situaci neměl připadat jako pacient v izolaci, ale jako
hrdina, jenž získal další bitevní jizvu a stal se větším a silnějším.
Tím totiž skutečně je. A společně se hrdinům bojuje lépe než
na vlastní pěst.
Kniha je určena pro všechny mámy a táty, kteří zažili odvrácenou stranu rodičovství. Nabízí jim pomocnou ruku uprostřed
chaosu, pocit, že nejsou sami a že jsou schopni vše zvládnout.
A také všem, kteří nechtějí zavírat oči.

Když je všechno úplně v řiti, musíš přestat bojovat a jen bejt.
I to je někdy dost. Buddha uprostřed chaosu…

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Když se něco rozbije, jenom to dostane jiný tvar, říkává s oblibou soused zprava. Ale platí to i tehdy, když nejde o staré hrnky či talíře, ale o celé společenství? Příběh jedné nejmenované vesnice, která by mohla ležet kdekoli, nakolik je typická, od
počátku poněkud mate tělem. Vše je tu tak nějak povědomé,
parta nezvedené mládeže, která z nudy střílí vzduchovkou po
projíždějících autech nebo se prohání na kolech po návsi, sousedské řevnivosti v obci, kde si všichni vidí nejen do talíře, ale
i do postele, hospoda, kde vysedávají štamgasti a vedou řeči
o stavu světa, jaké by se daly zaslechnout snad v každém venkovském lokále. Jenže pod vrstvou jednotlivých epizod, skvěle
odpozorovaných ze ”
života na vsi“, pozvolna prosakují cizorodé, znepokojivé prvky, které obraz naprosto obyčejné vesnice
narušují. A tak zatímco lidé během nekonečného horkého léta
čekají na Egona, jediného člověka z vesnice, který to někam
dotáhl a z dalekého světa tam venku jim rok za rokem přináší novinky, atmosféra zvolna houstne a hrozí, že budoucnost,
která se blíží, bude mít oproti dnešku jiný tvar, a dost možná
o hodně surovější.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.