Miloslav Moucha
Obrazy – grafiky – objekty
Miloslav Moucha je světově uznávaný malíř, grafik a spisovatel.
V této publikaci najdete jeho cestu od začátků v Litvínově přes emigraci do Paříže v roce 1968 a návrat do Čech po sametové revoluci až po nedávné lockdowny. Zároveň s tím mapuje cestu jeho tvorby, otázky, jimiž se jako umělec zabýval, a jeho inspirace: filozofii, geometrii a Bibli.

Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech…
Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.

„Hořké podobenství totalitních systémů a drsná karikatura naší možné budoucnosti. Juli Zeh napsala znepokojivou sci-fi, která je zároveň obhajobou důstojnosti jednotlivce.“ (NDR Kultur)

„Antiutopie i justiční drama. Politický thriller i společenský román. Horor i citlivý příběh o sourozenecké lásce.“ (Süddeutsche Zeitung)

„Orwell v sukních pro 21. století.“ (Deutschlandradio)

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

V odříznuté zátoce na východě Kanady zůstanou po smrti rodičů osiřelí sourozenci Ada a Evered. Jejich domovem je skalnaté pobřeží nemilosrdně ovládané oceánem, krátká období hojnosti se střídají s až smrtící bídou. Děti mají jen velmi mlhavé představy o světě za hranicemi jejich zátoky a k přežití jim slouží pouze vratká loďka a kusá životní ponaučení, která jim rodiče stihli před smrtí předat – „Čemu se nedá pomoct, to musí člověk vydržet.“, „Každý živý tvor na zemi i v moři se dá zabít a sníst.“ a podobně.
Životy sourozenců podléhají drsnému cyklu ročních období, děti bojují s chabými úlovky, ničivými bouřemi i krutými chorobami, přežívají však díky své odolnosti, vynalézavosti a soudržnosti. Na některé záhady života však tato neviňátka připravena nejsou.

Představte si Útěk do divočiny s dětmi v hlavní roli, vyprávěný hlasem následovníka Williama Blakea s jazykovou vynalézavostí J. R. R. Tolkiena… Hillary Kelly, Vulture

Tohle je výjimečný román s přesně vystiženými emocemi i barvitým líčením přírody, jenž zlehka zkoumá vztah mezi životem a příběhem. Wall Street Journal

Vydání knihy podpořila Kanadská rada pro umění.

Každá rodina má svá tajemství, mnohdy tíživá, a dobrat se pravdy je často složité. Zvláště když má být objasněna smrt rodinného příslušníka. Své o tom ví také rusko-židovská rodina, jejíž jednotliví členové postupně emigrovali na Západ, z Moskvy přes Prahu do Hamburku a Curychu. V novém románu se ze šesti úhlů pohledu vypráví příběh velké zrady. Obětí je vypravěčův dědeček, kterého na základě záhadného udání popravili sovětští komunisté. A podezřelým z udavačství je někdo z příbuzenstva. Jenže kdo? V bezmála detektivním pátrání mají své místo tajné složky KGB i StB, sexem posedlí kulturní aparátčíci a jejich intriky, osobnosti české kultury i rozvrácené milostné vztahy. Zároveň je to ale také příběh o životě tady a teď, o našem moderním, rozpolceném světě, v němž skoro nikdo není doma tam, kde se narodil a vyrostl.

„Ten román je jako krásný vybroušený diamant.“
Robert Menasse

Vydání knihy podpořil Goethe Institut.

Autorka ve své původně disertační práci řeší otázky sociálního zabezpečení v období Protektorátu Čechy a Morava. V analytických kapitolách zkoumá, jak Heydrichova politika „cukru a biče“ ovlivňovala distribucí důchodů a přídavků, jakým způsobem zasáhla dostupnost sociální a zdravotní péče, resp. fungování sociálního pojištění obyvatelstva v okupovaném prostoru Čech a Moravy. Na pozadí vzestupu českého a německého nacionalismu a formování se nové české státní ideologie ve 30. a 40. letech 20. století se rovněž zabývá systémem, institucemi a nástroji, které vytvářely sociálně ochranný rámec péče o české a německé obyvatelstvo v protektorátu. Na příkladech politiky práce, zdraví a rodiny definuje dva základní znaky státního sociálního systému v protektorátu: princip rasismu a princip segregace péče podle národní příslušnosti. Dané téma pak Šustrová zasazuje do širší problematiky kolaborace, legitimity režimu a české národní ideologie.

Kniha vychází ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, v. v. i.

Faerské ostrovy jsou malá země na půli cesty mezi
Norskem a Islandem. Historicky a politicky jsou
spřízněny s Dánskem, ale zachovaly si vlastní jazyk
a osobitou kulturu. Až do 19. století tam nevznikala
v podstatě žádná psaná literatura, ale rozvíjela
se bohatá ústní slovesnost – pověsti, pohádky
a dlouhé taneční balady. Příběhy zaznamenávají
dějiny jednotlivých rodů a míst a vyprávějí
hrdinské i vtipné příhody ze života významných
postav lokální historie.
Podstatnou roli v nich
hraje drsná severská příroda a moře i bytosti, které
v představách Faeřanů krajinu obývaly: skřítci,
álfové, trollové, obryně a mořské nestvůry. Dnešním
čtenářům otevírají faerské pověsti a pohádky dveře
do časově i prostorově vzdáleného světa. Navzdory
této vzdálenosti nás však dokážou rozesmát svým
bezprostředním humorem a okouzlit tím, s jakou
lehkostí spojují všední příhody s tajemnými
a nadpřirozenými prvky.
Tato kniha je poprvé
představuje českým čtenářům a nabízí pestrý
a rozmanitý výběr textů od drobných anekdot až po
vyprávění připomínající krátké staroseverské ságy.

Vydání knihy podpořil Faerský kulturní fond.

Edice Mýty, pohádky a legendy nabízí procházku lidovou slovesností napříč celým
světem. Najdeme v ní knihy věnující se celým kontinentům – Americe Severní i Jižní,
Africe, Austrálii, ale i publikace zaměřené na menší, avšak zajímavé kouty Země –
Papuu-Novou Guieneu, Tibet, Nepál, Barmu či nám Evropanům blízké oblasti jako
např. Skotsko, Island, Laponsko, Balkán atd. Prostřednictvím překladů či původních
děl českých etnografů a cestovatelů máme možnost přiblížit se vnímání a myšlení
lidí, kteří si tyto příběhy předávají po generace, a ocitnout se ve světě tajemna, buď
blízkému našemu duchu, či zcela vzdálenému a překvapivému, někdy šokujícímu.
Řada oslovuje čtenáře malé i velké, neboť každá z knih nabízí příběhy určené
všem věkovým kategoriím. Každá publikace je bohatě ilustrována vždy jiným
výtvarníkem, čímž se celá řada také stává zajímavou sběratelskou edicí.

Pierovo tajemství reprezentuje pokus přenést koncept mikrohistorie do světa umělců a humanistů italského 15. století. Ginzburg zde zkoumá společenské a kulturní vlivy, jež působily na malířské ztvárnění klasických biblických textů, Kristova křtu a Bičování Krista. Autorem všestranně analyzovaných desek byl italský renesanční malíř Piero della Francesca. Na základě rozboru korespondence vzdělanců a humanistů, mezi nimiž nechyběli ani vlivní kardinálové usilující o unii s řeckou církví, Ginzburg ukazuje, jak se představy zadavatelů promítaly do umělecké řeči renesančního malíře, jak se vzájemně ovlivňovaly a jak působily na to, že v Pierrově tvorbě představují tyto dvě deskové malby, doplněné cyklem fresek z katedrály Arezzu, zcela výjimečná díla. Prostřednictvím psaných textů se Ginzburg snaží proniknout do nitra obrazů a nápaditě přitom ukazuje cesty, jež mohou vést ke zcela novému čtení a chápání uměleckých děl, stejně jako k rozkrytí jejich druhého života, srozumitelného jen pro malou část vzdělaných dobových pozorovatelů.

Vydání knihy podpořilo Hlavní město Praha.

V této naprosto originální, fantasmagorické knize sleduje Edward Carey životní kroky Marie Grosholtzové, maličké Švýcarky, která se dostala do revoluční Paříže a nakonec se proměnila v legendární Madame Tussaud. Tento barvitý příběh o revoluci, paměti, ztrátě a lásce vás zavede do tří zemí, setkáte se se ztracenými dětmi, ztracenými rodiči, opičími duchy, krejčovskými pannami, králem, princeznami i doktory a s mužem, který prochodil celou Paříž. Budete se smát, plakat i kulit oči překvapením.

„Carey na každém kroku zvyšuje laťku.“ Jeff Vandermeer

„Jeden z nejkurióznějších spisovatelů, jakými se tato země může honosit. V jeho díle lze nalézt ozvuky dalších výstředníků, od Angely Carterové po Russella Hobana, ale on je svou ujetostí ještě překonává.“

Observer

Oceňovaný komentátor a psycholog ve své předchozí knize 12 pravidel pro život nabídl „protilátky proti chaosu“ v našich životech: odvěké pravdy, uzpůsobené pro moderní život plný úzkostí. Ve své nové knize ukazuje, že smysluplného života nedosáhneme, když budeme ignorovat sféru přesahující to, co víme, a bez schopnosti přizpůsobit se neustále se proměňujícímu světu. Přemíra chaosu nás ohrožuje nejistotou, přemíra řádu zase vede k úbytku zvídavosti a tvořivé vitality a hrozí zkostnatělostí a totalitárními rysy. Kniha Řád není všechno nás tedy vyzývá k hledání rovnováhy mezi oběma principy. Autor opět čerpá z hluboké znalosti psychologie, mytologie i popkultury, uvádí také řadu příkladů ze své klinické praxe, a přichází s dvanácti novými principy, které čtenáře vedou k odvážnějšímu, pravdivějšímu, smysluplnému životu. Věnuje se zejména každodenním situacím, v nichž se všichni ocitáme ve společnosti, v zaměstnání i v rodině a manželství; a ukazuje, že cestou k překonání problémů v těchto situacích je pochopení vlastní zodpovědnosti a přijetí aktivní role.

Dlouho očekávané pokračování knihy 12 pravidel pro život, které se po celém světě prodalo více než 5 milionů výtisků.

Nejvlivnější veřejně vystupující intelektuál současného západního světa
New York Times

Ann Patchettová, autorka bestselleru Společenství, napsala svůj dosud nejsilnější román, dojemný příběh o nezničitelných poutech mezi sourozenci, o domě jejich dětství a minulosti, které se nelze zbavit.
Na konci druhé světové války se Cyrilu Conroyovi souhrou štěstí a chytré investice podaří položit základ obrovskému realitnímu impériu, a tím rodinu katapultovat z chudoby do nezměrného bohatství. První, co udělá, je, že koupí Holandskou vilu, luxusní sídlo na předměstí Filadelfie. Překrásný dům ale rodinu rozbije a na dlouhá desetiletím se pro mnohé stane posedlostí i prokletím.
Vypravěčem je Cyrilův syn Danny, kterého nakonec z domu, kde vyrostl, vypudí nevlastní matka, a s ním i jeho starší sestru, báječně jízlivou, sebevědomou Maeve. Oba zámožní sourozenci jsou uvrženi zpátky do chudoby, z níž se rodičům povedlo vymanit, a zjistí, že se mohou spoléhat jen jeden na druhého. A právě jejich nerozlučné pouto jim zachrání život a zajistí budoucnost.
Holandská vila, román s temnými podtóny, vypráví na rozsahu pěti desetiletí o dvou chytrých lidech, jimž se nedaří setřást minulost. Je to příběh ztraceného ráje, který zkoumá problémy dědictví, lásky a odpuštění, i toho, jak sami sebe chceme vidět, a kým jsme doopravdy.

„Tak, jako u Patchettové vždycky, nám hlavní postavy rychle a snadno přirostou k srdci.“ Wall Street Journal

„Při četbě Ann Patchettové můžete očekávat zázraky.“ New York Times Book Review

„Ann Patchettová píše sebejistě, přehledně a bez zbytečných ornamentů.“ New York Times

„Patchettová ve svém skvělém románu s pochopením zkoumá posedlost i odpuštění, co lidé získávají, čeho se drží, co ztrácejí a čeho se zbavují, a co po sobě zanechávají.“ Publishers Weekly