Dopisy k narozeninám Teda Hughese jsou adresovány (až na dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas. Básně vznikaly během dlouhých pětatřiceti let: ty nejstarší Hughes napsal pouhých pár měsíců po sebevraždě Sylvie Plathové v roce 1963, ty poslední těsně před svým úmrtím v říjnu 1998. Dopisy k narozeninám jsou jeho jedinou „výpovědí“ o partnerském vztahu se Sylvií i o bolestném, emocionálně vypjatém období, během něhož Plathová vytvořila své nejsilnější básně – a zároveň se rozhodla pro dobrovolný odchod ze života. Sbírka se okamžitě po vydání stala bestsellerem, byla ověnčena všemožnými respektovanými cenami, jako např. T.S. Eliot Prize, Forward Prize for Poetry či Whitbread Poetry Prize, a mnozí kritici ji považují za vrchol autorova díla.
„Četbu Dopisů k narozeninám lze přirovnat k jakési ,psychické‘ dekompresní nemoci neboli nemoci potápěčů. Hughesovy básně jsou totiž natolik plné hlubokého niterného smutku a zároveň i vnitřní síly, že jen stěží popadáte dech.“
– Seamus Heaney
„I v případě, že bychom dokázali odhlédnout od biografické hodnoty sbírky… její básnický jazyk a technika i novátorská vynalézavost by jí zaručily velkou budoucnost. Hughes je jedním z největších básníků století a toto je jeho největší kniha. “
– Andrew Motion
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky
Dost už bylo paniky kolem hurikánů, požárů a mizejících ledovců, říká dánský autor Bjorn Lomborg ve své poslední knize Falešný poplach. Média, aktivisté i politici se shodují na tomtéž alarmujícím poselství, totiž že změna klimatu ničí planetu a my proti ní musíme podniknout drastické kroky. Ke změně klimatu podle autora sice skutečně dochází, není to ale žádná apokalyptická hrozba, k jejímuž odvrácení bude nutné snížit životní úroveň, zdražit základní potřeby a energie, což pocítí především obyčejní lidé. Stačí vzít rozum do hrsti a spočítat si přínosy a náklady, abychom našli řešení, které nezruinuje naši civilizaci a umožní lidstvu přežít. Kniha ukazuje, že takřka všechno, co o klimatické změně slyšíme, je mylné či přímo vylhané. Kromě toho však autor také navrhuje konkrétní kroky, které povedou ke světu mnohem lepšímu pro nás všechny, byť by byl o něco teplejší než dnes.
Stává se to často: rozhodli jsme se pomoci, ale místo abychom
nejdříve shromažďovali fakta a naplánovali co nejúčinnější strategii, necháme se strhnout silnými emocemi. Dobré úmysly
samy o sobě nepřinášejí kýžený výsledek, a někdy v nejlepší
víře dokonce naděláme více škody než užitku. Autor přichází
s konceptem efektivního altruismu, praktickým a na datech založeným způsobem, jak být co platný bez ohledu na skromnost
svých zdrojů. Efektivní altruista nejedná impulsivně, začne tím,
že si položí sadu klíčových otázek, které mu umožní organizovat následnou akci tak, aby měla žádoucí dopad pro co největší počet lidí. Když zapojíme srdce i rozum, máme možnost vykonat mnoho dobrého.
Svatý Wilfrid je významná osobnost northumbrijské církve 7. století. Proslul jako zastánce římského způsobu křesťanské praxe na církevní synodě ve Whitby roku 664, jako zakladatel a opat celé skupiny klášterů a také jako vlivný a majetný biskup chovající se po vzoru galských biskupů. Nejstarší wilfridovská legenda Vita s. Wilfridi obsahuje řadu biografických a historiografických prvků, je však bezesporu především dílem hagiografickým, o čemž svědčí její struktura a konvenční hagiografické prvky.
Monografie uvádí legendu o sv. Wilfridovi do historických souvislostí, zabývá se důvody vzniku textu, jeho datací i rozdílnými názory na osobnost autora. Podává přehled událostí Wilfridova života, o nichž máme zprávu z uvedené legendy, z Bedových Církevních dějin národa Anglů a i z pozdějších pramenů. Analyzuje různé pohledy na legendu i osobnost světce v současném bádání a zasazuje spis jazykového a literárního kontextu, mj. oponuje recepci legendy jako neobjektivního textu s nejasnou chronologií a řadou nepřesností. Součástí studie je komentovaný překlad Vita Wilfridi do češtiny.
Evropa, polovina 21. století. Demokracii nahradila zdravotní diktatura Metody. Ta jednotlivci zaručuje dlouhý a šťastný život bez bolesti a utrpení. Ale na druhou stranu je každý povinen pravidelně podávat hlášení o svých sportovních aktivitách, výživě i spánku. Za opomenutí hrozí tresty. Pak se stane cosi strašného: dojde k vraždě mladé ženy. DNA zjištěná na těle oběti hovoří jasně: pachatelem je student Moritz. O jeho nevině je přesvědčená jen jeho sestra Mia. Moritz však ve vězení spáchá sebevraždu. Mia najednou zjišťuje, že systém, v nějž věřila, není neomylný. Chce se stáhnout do ústraní a truchlit, ale nemůže. Systém jí to nedovolí. Přestala si totiž plnit své zdravotní povinnosti. Mia je přinucena se bránit, pouští se do boje za bratrovu rehabilitaci a za právo rozhodovat o svém osudu. A diktatura se začne otřásat v základech…
Kritikou i čtenáři vyzdvihovaná dystopie o zdravotní diktatuře vyšla v Německu pod názvem Corpus Delicti: Ein Prozess už v roce 2009. Tématem ale předběhla dnešek. Její autorka, jedna z nejoceňovanějších německých spisovatelek a zároveň soudkyně Ústavního soudu spolkové země Braniborsko, v ní naznačuje, jakým směrem by se společnost mohla vydat, kdyby se lidské zdraví povýšilo na absolutní princip. Otevírá otázky, jakých občanských práv jsme ochotni se ve jménu zdraví vzdát nebo jak poznáme, že námi „ti nahoře“ nemanipulují, aby se udrželi u moci.
„Hořké podobenství totalitních systémů a drsná karikatura naší možné budoucnosti. Juli Zeh napsala znepokojivou sci-fi, která je zároveň obhajobou důstojnosti jednotlivce.“ (NDR Kultur)
„Antiutopie i justiční drama. Politický thriller i společenský román. Horor i citlivý příběh o sourozenecké lásce.“ (Süddeutsche Zeitung)
„Orwell v sukních pro 21. století.“ (Deutschlandradio)
Vydání knihy podpořil Goethe Institut.
V prezidentských pamětech Barack Obama vypráví příběh své
cesty na pozici vůdce svobodného světa. Popisuje své politické vzdělávání i přelomové okamžiky prvního funkčního období v prezidentském úřadu a provází čtenáře od svých nejranějších politických ambicí přes zlomové vítězství v prezidentských
primárkách v Iowě až po historickou noc 4. listopadu 2008, kdy
byl zvolen prezidentem USA a stal se prvním Afroameričanem
zastávajícím nejvyšší pozici ve státě.
Ve vzpomínkách na své působení v prezidentském úřadu nechává Obama čtenáře nahlédnout do Oválné pracovny Bílého
domu, bere je s sebou na cesty do Moskvy, Káhiry nebo Pekingu. Mohou sledovat jeho úvahy při sestavování vlády, v boji
se světovou finanční krizí, při překonávání překážek na cestě
k prosazení zákona o dostupné zdravotní péči, sporech s generály o americkou strategii v Afghánistánu nebo schválení operace Neptunovo kopí, jež vedla k smrti Usámy bin Ládina.
Země zaslíbená je příběh muže, jenž se úspěšně pokusil o nemožné. Prezident Obama líčí, jak se vyrovnával s tím, že se jako
první Afroameričan ucházel o prezidentský úřad, čelil obrovským očekáváním, ale současně zápolil s morálními dilematy rozhodování na nejvyšší úrovni. Otevřeně píše o silách, jimž
musel vzdorovat doma i v zahraničí, i o tom, jak život v Bílém
domě poznamenal jeho manželku a dcery.
Tato skvěle napsaná kniha zachycuje Obamovo přesvědčení,
že demokracie není darem z nebes, ale musíme ji budovat den
za dnem společně.
Příběh anglické učitelky Harriet Leeové a její šestnáctileté dcery Perdity se zprvu zdá být zcela všední. Čtenář se však brzy ocitne uprostřed surreálného víru vyprávění, jež jej ze současného Londýna unese do (možná imaginární) země Harrietina dětství, kde její rodina peče neobyčejný perník. Nejraději ze všech jej má Harrietina přítelkyně Gretel, mysteriózní figura, jež Harriet zasahuje do života zcela nepředvídatelným způsobem a kvůli níž začne o dlouhá léta později Harrietina dcera pátrat po tajemství svého původu – a onen surreálný vír se roztočí ještě víc… Román Perník výmluvně dokládá, proč se Helen Oyeyemi řadí k nejuznávanějším britským spisovatelům současnosti: její fantaskní vyprávění se snovým nádechem čerpá inspiraci z pohádkových příběhů, staví na archetypech, odkazuje na klasickou literaturu i pop-kulturu, a to vše činí nesmírně vytříbeným jazykem a mimořádným stylem.
Perník je přenádherný a omamně originální román (…) Helen Oyeyemi jím prokazuje, že je jedním z nejlepších anglofonních autorů dneška.
– National Public Radio
Číst věty Helen Oyeyemi je jako chytit za ocas ohromné a nezkrotné živoucí stvoření, aniž by čtenář byť jen tušil, jaké že stvoření to vlastně je. Všechno v jejím psaní je tak živé, nepředvídatelné, místy vrtošivé, místy zlověstné, velmi často bizarní, a vždy zcela kouzelné (…) Hluboce inteligentní román postavený na nespoutané imaginaci.
– New York Times
Píše dnes vůbec někdo srovnatelně jako Oyeyemi? (…) Není nadsazené konstatovat, že Helen Oyeyemi je génius.
– Los Angeles Times
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
V románu Rudovláska Kejle nás jeho autor zavádí jak do židovské Varšavy, tak do Ameriky. K prostitutce Kejle zahoří láskou nepříliš počestný Jarme a hned po první společné noci se s ní ožení. K dvojici se však přihlásí šejdíř Max, jejich starý známý, který provozuje své pochybné obchody na obou stranách oceánu, a manželskou pohodu rozvrátí. Nešťastná Kerjle se zamiluje do rabínského synka Bunema a následuje ho do Ameriky.
Výbor povídek Když není král se pokouší představit Nguyen
Huy Thiepa jako autora, který dokázal vždy znovu překvapit
novým námětem nebo i jeho ztvárněním. Vedle hutných vyprávění z každodenní současnosti tak nechybí syrový exkurz do
historie, pseudoreportáž z kuriózního trhu, náhled do křehkého
dětského světa, hrst pohádkových příběhů z horské vesnice či
anekdotická historka z hanojské čtvrti.
Proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho vyznává jedno krédo: mluvit o tom, co ho znepokojuje, nikoliv o tom, co chtějí lidé slyšet. Autor se ve svém románu inspiroval příběhem mladé Brazilky. Venkovská dívka podepíše v Rio de Janeiru s evropským podnikatelem smlouvu, která jí má zajistit kariéru tanečnice, když však pozná skutečné podmínky práce v ženevském podniku, dá přednost svobodnějšímu životu prostitutky. Tak předčasně vyzrává a vzdaluje se ideálům mládí, místo snů má cíl: našetřit peníze na koupi statku v Brazílii. Je zklamána citovými i sexuálními „vzory“ a představa harmonického tělesného i duševního splynutí dvou lidí jí připadá zcela utopická. Jakmile však symbolicky vkročí na starobylou poutnickou Svatojakubskou cestu, která Ženevou prochází, rázem se její tělo i duše začínají působením lásky opět shledávat.
Coelhův román Jedenáct minut není konvenčním vyprávěním o lásce a sexu, ale odvážným a velmi potřebným varováním před tím, co autor nazývá falešnými modely sexu.