Edvard chce rozluštit rodinné tajemství svých předků, rodiči počínaje. Pátrání ho zavede z rodného Norska na Shetlandy, kde doufá na – jít stopy po svém prastrýci, který se za druhé světové války zapojil do odboje proti Němcům. Přitom Edvardův dědeček, u nějž vnuk vyrostl, byl zcela opačného smýšlení než jeho bratr, podporoval nacisty. Edvard se noří stále hlouběji do historie, až dospěje k dějišti tragických bitev první světové války u řeky Sommy ve Francii, kde padlo víc než milion vojáků. Přeživší britští vojáci vzpomínali, že na bojišti jako zázrakem zůstala stát skupina šestnácti ořešáků. Reálný a uvěřitelný příběh nepostrádá tajemství a napětí a čte se jako detektivka pro náročné v tom nejlepším slova smyslu.

„Lars Mytting píše s hlubokou obeznámeností, vcítěním a poctivostí, jako málokdo jiný. “
– Jo Nesbo

„Spletitý příběh o válce, rodině, tajemství, a ano, o dřevě. Poutavé a příjemné čtení.“
– The Times

„Šestnáct stromů na Sommě je romantický historický thriller, který je zároveň strhujícím trhákem a reflexivní cestou k sobě, k dějinám, ke smyslu života a k individuální morální zodpovědnosti.“
– Bookanista

Vydání knihy podpořila Nadace norské literatury v zahraničí NORLA.

Symetrická kompozice nového románu Václava Vokolka Krajiny zjevení je inspirována středověkými tabulovými oltáři: střed knihy tvoří hlavní výjev, podstatný střed díla, základní téma odehrávající se v roce 1849. Levá a pravá strana jsou tvořeny dvěma křídly se současnými výjevy. Jednotlivé epizody knihy, které se odehrávají v současnosti, jsou se středem propojeny nesčetnými nitkami nečekaných souvislostí. Aby čtenář onu symetrii nahlédl, musí se vydat na cestu mezi krajinami zázračných zjevení: děj se proto odehrává ve středočeských Celích, v bývalém vojenském prostoru v Milovicích, v italském Bolzanu a v imaginárním americkém městečku Twin Peaks Davida Lynche. Zdánlivě vzdálené krajiny spojuje jediné – možnost zázraku uprostřed drtivé reality.
Hlavním příběhem, umístěným ve středu pomyslného oltáře, je skutečná událost, která se odehrála roku 1849 v Mcelích u Nymburka. Třem dívkám se tu opakovaně zjevila Matka Boží,
rozmlouvala s nimi, zjevila jim údajně mnohá tajemství. Celou situaci zaznamenal místní kostelník; zázračné zjevení mělo v regionu značnou odezvu, konaly se poutě, byl vydán poutní obrázek; církev se ovšem od zázraku záhy zcela distancovala a úřady rezolutně zakročily. Dívky byly označeny za podvodnice a na zázrak se zapomnělo. Nikomu se nehodil. Za několik let ovšem došlo prakticky se stejnými kulisami a osobami k zázraku v Lourdech…
Z těchto a dalších historických faktů autor vychází, jeho cílem však není objasnit historickou událost, ta je mu pouze prostředkem k rozehrání nečekaných dějů. Hlavní hrdina románu Jakub Choc chce realizovat televizní dokument o zapomenutém zázraku, získává informace, zaplétá se do děje a stává se jeho součástí. Příběh se stává labyrintem, v jehož středu místo Mínotaura čeká další zjevení.
Václav Vokolek se v Krajinách zjevení nesnaží otázky zodpovídat, nýbrž klást, a přitom ukázat, že nic není zapomenuto. Že propojit minulost se současností je v krajině zjevení snadnější, než se zdá. A že vždy prožíváme daleko více, než tušíme.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury České republiky.

Komiksový román, který spíše připomíná ohňostroj vizuální imaginace. Dravec přeskakuje mezi dvěma světy a dvěma podivnými osudy: zatímco Sokol se toulá po podivné staré krajině a loví netvory pro toho, kdo zaplatí nejvíc, Arthur, autor nadpřirozených příběhů žijící ve Walesu devatenáctého století, oplakává ztrátu manželky a zkouší magické rituály v marné naději, že ji znovu uvidí. Oba existují kdesi v šeru mezi pravdou a lží, životem a smrtí, realitou a fantazií.

Bývalý detektiv Cal Hooper je k smrti unavený a útěk z rušného Chicaga do odlehlé vesničky na západě Irska mu připadá
jako dokonalý nápad. Koupí si polorozpadlý dům, plánuje jeho
rekonstrukci a procházky po nekonečně zelených kopcích. Pro
změnu povede klidný život.
Jenomže pak ho jeden z místních kluků požádá o pomoc. Jeho
bratr zmizel a celé vesnici, včetně policie, je to zřejmě úplně
fuk. Calovy policejní instinkty se probudí k životu a nedají mu
pokoj. S tím místem je totiž něco špatně a on zkrátka musí zjistit
co, i kdyby to znamenalo, že na nějaký odpočinek může zapomenout.

Nová Tana Frenchová je vždy důvodem k radosti… Přečtěte si ji jednou kvůli
zápletce, a pak znovu kvůli jejímu krásnému a chytrému stylu.
The New York Times

Nenápadně gradující vyprávění o zmařených snech o útěku je možná to nejlepší,
co Frenchová zatím napsala… Je to svého druhu mistrovské dílo.
The Washington Post

„Propracované charakteristiky, dokonce i nedůležitých postav, a devastující odhalení pomáhají Slídilovi vyniknout. Fanoušci detektivních románů si tenhle rozhodně nechtějí nechat ujít.“ Publishers Weekly

Miliónový jeep vyšel poprvé anglicky jako The Willys Dream Kit
v roce 1985 v uznávaném americkém nakladatelství Harcourt,
Brace, Jovanovich. Kniha se dočkala nadšených recenzí v listech jako New York Times či Chicago Tribune, získala Cenu Carla Sandburga za prózu, a byla dokonce nominována na Pulitzerovu cenu. Do češtiny ji za autorovy asistence o tři roky později
brilantně převedl Jaroslav Kořán a ve svém torontském nakladatelství ’68 Publishers ji vydali Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. U nás mohl Novákův román vyjít až po listopadu 1989,
v polistopadovém víru událostí se mu však nedostalo pozornosti, jakou by zasluhoval – což by naše reedice ráda napravila,
kniha totiž nepochybně patří k vrcholům autorova díla i vrcholným prózám poválečné české literatury. Jan Novák v ní svým
nenápadným, neokázalým, ale nesmírně působivým vypravěčským stylem plným staccatových vět a ostře vypointovaných
kapitol líčí životní pouť svého hlavního hrdiny (jehož předlohou
byl autorův otec) od dětství prožitého za německé okupace
přes všemožné ponižující protloukání se komunistickým režimem a krátké intermezzo v rakouském utečeneckém táboře
až po tragický konec v americkém exilu. Protagonista je – podle zvolené autostylizace – představován postupně jako básník, dělnický vůdce, bankéř, milionář, Američan, mystik, filantrop či pyroman; ať už však na sebe bere jakoukoli roli, zůstává
outsiderem, jenž se se systémem doma i ve světě střetává se
vší vervou a všemi prostředky, jež má k dispozici, a vždy znovu a znovu fatálně selhává. Ani v onom selhávání ovšem není
prost – díky autorovu nesentimentálnímu, a přitom pozornému
a empatickému podání – jisté velikosti.

Kniha uznávaného amerického psychoterapeuta, ve které se autor zabývá novou psychologií lásky, tradičních hodnot a duchovního růstu.

Miliónový jeep vyšel poprvé anglicky jako The Willys Dream Kit
v roce 1985 v uznávaném americkém nakladatelství Harcourt,
Brace, Jovanovich. Kniha se dočkala nadšených recenzí v listech jako New York Times či Chicago Tribune, získala Cenu Carla Sandburga za prózu, a byla dokonce nominována na Pulitzerovu cenu. Do češtiny ji za autorovy asistence o tři roky později
brilantně převedl Jaroslav Kořán a ve svém torontském nakladatelství ’68 Publishers ji vydali Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. U nás mohl Novákův román vyjít až po listopadu 1989,
v polistopadovém víru událostí se mu však nedostalo pozornosti, jakou by zasluhoval – což by naše reedice ráda napravila,
kniha totiž nepochybně patří k vrcholům autorova díla i vrcholným prózám poválečné české literatury. Jan Novák v ní svým
nenápadným, neokázalým, ale nesmírně působivým vypravěčským stylem plným staccatových vět a ostře vypointovaných
kapitol líčí životní pouť svého hlavního hrdiny (jehož předlohou
byl autorův otec) od dětství prožitého za německé okupace
přes všemožné ponižující protloukání se komunistickým režimem a krátké intermezzo v rakouském utečeneckém táboře
až po tragický konec v americkém exilu. Protagonista je – podle zvolené autostylizace – představován postupně jako básník, dělnický vůdce, bankéř, milionář, Američan, mystik, filantrop či pyroman; ať už však na sebe bere jakoukoli roli, zůstává
outsiderem, jenž se se systémem doma i ve světě střetává se
vší vervou a všemi prostředky, jež má k dispozici, a vždy znovu a znovu fatálně selhává. Ani v onom selhávání ovšem není
prost – díky autorovu nesentimentálnímu, a přitom pozornému
a empatickému podání – jisté velikosti.

Život hlavního hrdiny se jednoho dne náhle změní poté, co pod
kůlnou svého venkovského domku, který kdysi koupil v žalostném stavu od místního zedníka a podivína Pivoňky, najde vstup
do podzemí a tím i do jiného světa. Nejprve jej využije jako útočiště před vnějším světem a drobnými hádkami s manželkou,
později se vydá dál na průzkum chodeb a místností, kterých tu
je bezpočet. Zpočátku se domnívá, že je stopě zločinu, který
kdysi spáchal a do podzemí ukryl právě Pivoňka, později objeví, že za dveřmi jsou ukryty i sny a touhy jeho ženy. V jednotlivých místnostech vidí obrazy, výjevy a úryvky cizích životů,
zoufale se snaží je pochopit a přizpůsobit svůj vztah se ženou
tomu, co se o ní dozví právě tady. Jeho snahy vyjít manželce
vstříc a vyprojektovat skutečné štěstí ale ve skutečném životě
narážejí a mísí se i s dalšími problémy, nastupující krizí středního věku a schopností si porozumět. Nakonec tráví ve sklepě víc
času než s rodinou a dozvídá se o Pivoňkovi, své ženě a vztahu
možná víc, než si na začátku dokázal představit.

Světově proslavená zpěvačka Luna se po desetileté kariérní pauze vrací na rodný Doggerland, aby tam natočila nové album, a odstartovala tak svůj comeback. Její krása i talent jsou bez debat a na závěrečném večírku v nahrávacím studiu jí všichni leží u nohou. Tedy až na jednu poněkud navrčenou detektivní inspektorku, která si najednou připadá strašně stará a unavená.
Na druhý den ráno má Luna dorazit do studia kvůli posledním úpravám nahrávky, ale neobjeví se a v domě, kde bydlela, na ostrově Frísel, se následně najdou známky zápasu. Mezitím dojde k brutálnímu napadení jiné ženy – mohou spolu tyto dvě události souviset?

Inspektorka Karen Eikenová Hornbyová se poněkud neochotně ujímá vyšetřování, v němž je zmizení slavné zpěvačky prioritou. Venku je krásné jaro, ale Karen musí čelit obtížným novinářům a činit zásadní rozhodnutí, která mohou někoho stát život.

Mezi ďáblem a mořem je třetí kniha v mezinárodně úspěšné sérii s inspektorkou Karen Eikenovou Hornbyovou v hlavní roli. Kromě této navýsost sympatické bojovnice proti zločinu zaručuje výjimečnost i zájem čtenářů samotný Doggerland – fiktivní souostroví posané tak živě, že byste tam hned jeli na dovolenou procvičit si svérázné místní nářečí.

Pro všechny milovníky detektivek, kteří hledají něco opravdu originálního.

„Skvělý, napínavý děj… výborná klasická detektivka… ale napsaná vlastním originálním stylem.“ —Skanska Dagbladet

„Na Doggerland se čtenář i potřetí rád vrátí. Maria Adolfssonová umí výborně napsat děj, ale hlavně nám vypráví o fiktivním souostroví a o Karen Eikenové Hornbyové tak živě, že by to člověk chtěl vidět jako televizní seriál.“ —Dagens Nyheter

Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá („litovala, že ukončila studium, ne těhotenství“) a nestačila sama dospět, pak
onemocněla – a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček, sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví
o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně
rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb: trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě
a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet.

Přiznávám, že jsem dlouho nečetl polskou (a nejen
polskou) beletrii, která by byla tak dojemná,
nekompromisní a originální.
Jerzy Doroszkiewicz, tok.fm

Originalita a jedinečnost autorčiných příběhů
spočívá v bystrosti pozorování, v černém humoru
a v podvratné síle jazyka a obrazotvornosti.
Justyna Sobolewska, Polityka

„Významově bohaté čtení, prosté banalit. Bez patosu, lži (alespoň té rozpoznatelné) a autocenzury.“
– Katarzyna Chudzik, ofeminin.pl

„Silný, jedinečný literární hlas. Upřímný a potřebný, který nás učí o bezpodmínečné lásce až do konce života.“
– Jerzy Doroszkiewicz, poranny.pl