Jeruzalém, 11. dubna 1961. Začíná proces s Adolfem Eichmannem.
Referovat o něm má francouzská novinářka, kterou doprovází izraelský kolega. K nim se přidává Hannah Arendtová, třetí hlas komentující tuto významnou historickou událost. Z Jeruzaléma do Wannsee, přes Argentinu a Osvětim; komiks, který zavádí čtenáře na sám okraj pekla jménem šoa.
Jak potrestat někoho, kdo spáchal nevýslovné zločiny? Je trest smrti přiměřený? Napraví něco? Má vůbec smysl – tváří v tvář šesti miliónům mrtvých a masovému vyhlazování? Mladý izraelský stát v roce 1954 odvážně zrušil hrdelní trest za zločiny spadající pod trestní zákoník a při tomto rozhodnutí se opíral o judaismus, což je abolicionistické náboženství už z podstaty. Ale… existuje i u trestu smrti nějaká výjimka?

„Dá se vůbec přemýšlet o trestu smrti, když před vámi stojí jeden z nejstrašnějších katů dějin?“

Marie Bardiaux-Vaiente je scenáristka, historička, feministka, horlivá zastánkyně zrušení trestu smrti. Napsala scénář komiksu „Abolice: boj Roberta Badintera“, popisujícího jednu kapitolu zápasu proti nejvyššímu trestu. Komiks o procesu s Eichmannem vychází právě z tohoto jejího bádání.

Výtvarník Malo Kerfriden je vnukem patrně nejslavnějšího bretonského romanopisce Pierra-Jakeze Héliase, ale „odrodil se“ od literatury a zvolil komiks. Po studiích v Rennes, začátcích ve fanzinech a odbočkách do hudby a filmu se prosadil komiksy Quarterback (na scénář Davida Chauvela), KGB (psala Valérie Manginová) a dalšími.

Humoristická novela pro ženy, aby zapomněly na běžné starosti, zasmály se, a možná je čtení i povzbudilo v plnění jejich snů.
Co všechno byste udělali pro splnění svého snu?
Vzdali byste se práce? Peněz? Bydlení? Slibně se rozvíjejícího vztahu s flaškou vína? Nebo byste toho zvládli mnohem víc?
Hrdinka udělala všechno z toho a dokonce i mnohem víc! Pro svůj utopický sen vlastnit zámek. A v něm cukrárnu. Jako z červené knihovny! Až na to, že ten zámek má (na rozdíl od románových předloh) protékající střechu, nezdravě vyboulené stěny a chybějící okna. Občas se v něm prohání meluzína a jeho věž vypadá, že každou chvíli spadne.
Takže ke splnění vlastního snu vlastně zbývá jenom drobnost – bude třeba ho opravit!

Jeden z největších komiksových opusů velmistra komiksového média Alana Moora vychází v jediném svazku. Vnitroblok, Neonomicon i Providence se tak dostávají českému čtenáři v opulentní knize, která je povinností pro všechny fanoušky kultovního autora. Sága vrhá světlo na dodnes neprozkoumané hrůzyplné aspekty děl H. P. Lovecrafta. Opulentní hororový komiks je proto právem oslavován jako jedna z nejobsáhlejších knih věnujících se znepokojujícím motivům Lovecraftova díla. Epos představuje události předcházející napsání nejslavnějších povídek z mytologie HPL. Zároveň ukazuje důsledky jejich stvoření pro naši realitu a sny.

Moore nenechal nic náhodě a podílel se na všech fázích výroby – od příběhu přes kresbu a lettering až po samotné vydání. Výsledkem je mistrovské dílo posouvající hranice žánru, které umožňuje znovu si prožít všechny příběhy klasického kánonu v nových, překvapujících souvislostech.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk.
Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy.
Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.

Román Rozpůlený dům Alice Horáčkové se čte jedním dechem jako napínavá kronika. V Krkonoších se mluvilo česky i německy, osudy rodin se zde potkávaly, prolínaly a protínaly. A to vše je z této mimořádné knihy cítit. Název může evokovat něco rozbitého, ztraceného. Je tomu ale přesně naopak. Díky této mimořádné knize srůstá rozbitá minulost dohromady a vzniká její plastický a celistvý obraz.
Jaroslav Rudiš

Nenápadný, ale velký a – v kontextu české literatury rozhodně – výjimečný příběh vypráví Alice Horáčková v novém obsáhlém románu Rozpůlený dům.
-Irena Hejdová, vedoucí kulturní rubriky Deníku N

Vesnický román Rozpůlený dům líčí osudy rodiny a na ně nabalené příběhy sousedů a obyvatel Krkonoš tak filmově, že mě jako první otázka na autorku po vydání knihy napadlo: Už někdo koupil práva na film?
Alice Horáčková píše nesmírně čtivě. Nebojí se sexuálních scén, byť ty jsou zpočátku trochu rozpačité tak, jak její hrdinky hledají, jaké to je, mít ženské tělo a cítit touhu. Přes trapné „závojíčky“ se tak dostáváme k suverénním popisům vztahů bez náznaků, když zazní úlevné a přímé: „Nechtěl byste si se mnou zašpásovat?“
-Klára Kubíčková, Vlasta

Rozpůlený dům je (…), a to v první řadě, naprosto strhujícím čtením, velkým rodinným románem. Kdybyste si měli přečíst jedinou novou českou knihu, nechť je to právě Rozpůlený dům Alice Horáčkové.
-Vogue

Autorka s erudicí literární kritičky prostudovala řadu archivů, v Semilech například objevila beneckou kroniku a v Zámrsku autentická udání starosty Gottsteina. Mluvila s desítkami pamětníků, především ze své rodiny Horáčků Hollmannů, která byla odsunem „rozpůlena“. To všechno jí pomohlo vytvořit umělecky pravdivou románovou kroniku krásného, i kdyžpro život tvrdého kraje.
Román je plný neobyčejně lidských scén i životních paradoxů, kdy se člověk stává bezděky obětí omylů či zfanatizovaného davu. Autorka vypráví svůj mozaikovitý příběh s filmovou dynamikou a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Román Rozpůlený dům se čte se zatajeným dechem – tahle literární kronika vyznívá překvapivě současně.
František Cinger, Právo

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Siles „32“ Jones je městský policista v mississippském městečku Chabot, motorizovaný strážník „pro všechno“. Sní o tom, že jednou bude šerifem, ale odkroucené ve službě má teprve dva roky. Městečkem hýbe případ zmizelé studentky a Siles má proto oči na stopkách. Jednoho dne na rutinní patrole zahlédne nad nedalekým lesem kroužit hejno supů. V předtuše nejhoršího se tam vydá a nalezne v močálu mrtvolu. Ale není to pohřešovaná dívka; je to muž, lokální postavička s konexemi na dealery drog. V téže době si někdo přijde pro místního „úchyláka“, který před dávnými lety svezl do kina jednu tehdejší dívku a pak se vrátil bez ní — tělo se tenkrát nenašlo, ale jeho pověst nesla stigma. A teď ho, s novým zmizením mladé ženy, někdo přijel zabít.

Kniha byla oceněna cenou Zlatá dýka a nominována na cenu Edgar, ovšem není to pouhý kriminální román. Autor v ní dostál pověsti barda amerického jihu, tak jak ho známe z povídkové sbírky Pytláci. Jeho syrové psaní bývá přirovnáváno k tvorbě Cormacka Mccarthyho nebo Raymonda Carvera.

Příběhy z osmi zemí východní a jihovýchodní Asie, které autor novinářsky pokrýval z pozice stálého zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu. Zvláštní, záhadný případ ztracených dětí v nebezpečné thajské jeskyni, děsivé utrpění rohyngských uprchlíků, kterým svět neumí pomoct a nakonec se jich ujímá jedna z nejchudších zemí světa, nebo zákulisí obou summitů Donalda Trumpa a nejtvrdšího diktátora současnosti – Kim Čong-una. Případně první dny pandemie covidu 19 tam, odkud se rozšířila a kde její původ dodnes tají – přímo v Číně. A také opakované cesty českého prezidenta tamtéž, ze kterých zbyla jen hořkost a obří účty.
Více než na všechny mocné a bohaté se autor zaměřuje na příběhy „těch, které život drtí den co den“, a přitom právě oni jsou – podle něj – těmi nejstatečnějšími bojovníky. Dozvíte se, jak se mstí siamští duchové, jak nesmlouvavá je drogová mafie nebo jak hrůzně propracovaný je systém čínské komunistické moci.

Poprvé v lidských dějinách celé planetě dominuje jeden ekonomický systém. Kapitalismus triumfoval, protože se ukázal
životaschopnější a adaptabilnější než systémy jiné. Přinesl lidem blahobyt a uspokojil jejich touhu po nezávislosti. Ale vyžádal si za to vysokou morální cenu, naučil nás považovat materiální úspěch za konečný cíl našeho jednání. Kapitalismus sám
o sobě nenabízí záruku stability. Na Západě je k prasknutí napínán nerovností a nadbytkem. V Číně dobývá srdce milionů
obyvatel a na první pohled se zdá, že funguje efektivněji než
na Západě. Je však mnohem náchylnější ke korupci a při zpomalení růstu může vyvolávat ničivé sociální nepokoje. Proroctví
předpovídající jednu jedinou nevyhnutelnou budoucnost lidstva jsou lichá. Kapitalismus je systémem plným rizik, ale je systémem lidským: bude nám sloužit tím lépe, čím jasněji si budeme vědomi svých rozhodnutí.

Strhující životopis téměř zapomenuté hrdinky, jíž byla doktorka Suzanne Noëlová známá jako „madame Noël“, feministka usilující o volební právo žen a průkopnice rekonstrukční chirurgie. Nárok na studium medicíny si musela vyvzdorovat, protože dívkám na počátku 20. století automaticky nepříslušelo právo studovat. Během první světové války operovala spolu s profesorem Hippolytem Morestinem mnoho vojáků zraněných granáty. Oba vyvinuli převratné chirurgické postupy, zprvu zatracované, podceňované či vysmívané, a mnoha pacientům se znetvořeným obličejem tak pomohli získat zpět sebevědomí a důstojnost.
Suzanne se ovšem nezastavila u léčení, prosadila se také na poli estetické chirurgie a v meziválečném období její klinika přitahovala známé osobnosti ze světa módy a z řad evropské aristokracie. Její osobní život byl ovšem velice pohnutý, poznamenaný ztrátami v období epidemie španělské chřipky i během světových válek. Bojovala nejen s mužským šovinismem, ale i se zarputilými feministkami, které ji obviňovaly, že estetická chirurgie příliš vychází vstříc mužskému pohledu na svět. Nikdy se však nevzdala cesty, po které se rozhodla vydat, a zejména mnoha ženám pomohla, když razila tezi, že každá žena má mít nejen právo volební, ale i právo vybrat si svůj osud a se svým tělem si dělat, co chce. Což je leckde a u leckoho stále ne zcela samozřejmý požadavek.

„Příliš dlouho jsem se smiřovala s tím, že budu žít a pracovat pod dohledem svých manželů. Teď je mi 47 let a nikomu nic nedlužím. Společně povedeme životní bitvu: umožníme ženám být nezávislé a silné.“

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Román inspirovaný osudem Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Kdo vlastně byla Kafkova snoubenka Felice Bauerová, žena, kterou generace Kafkových fanoušků znají jen jako milovnici masitých pokrmů, těžkého nábytku a přesně nařízených hodinek?

Kdo se skrýval za vyrovnanou povahou a srdečným smíchem, o kterém existuje svědectví? A kam až v jejím
životě dosáhl Kafkův stín? Literárním vědcům nikdy nestála za samostatné studium, o jejím životě po
rozchodu s pražským spisovatelem se ví málo. Provdala se, měla dvě děti, emigrovala do Ameriky.
Čtyřicet let opatrovala dopisy muže, který ji opustil.
Autorka začala pátrat po Feliciných stopách v Americe v roce 2010, kdy dosud žil její syn. Ze setkání
s ním a jeho rodinou vznikla kniha, která nakonec není jen o Felici, ale i o dalších lidech, kteří byli Kafkovi nějakým způsobem blízcí a jejichž osudy jsou spojené s předválečnou Evropou a jejími troskami: Greta Blochová, Ernst Weiss, Max Brod nebo Salomon Shocken. Ten poslední v knize říká: „Kdybychom jen tehdy věděli, co nám osud chystá, a jak je vzácné to, co prožíváme, více bychom si toho
vážili. Co nám teď zbývá než lovit třísky z potopené lodi.“

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Je krátce po válce a spišským Strážkám vládne revoluční národní výbor pod dohledem majora Rudé armády. Ovládá vše, až na místní baronku Margitu Czóbelovou. Mladý komunista Šlauko dostane za úkol ji jako „nájemník“ zámku hlídat a slídit. Baronka lest prokoukne, ale nechá Šlauka sedávat v ateliéru, kde místo krajin maluje portrét Lenina, aby se i ona zapojila do zavádění nových pořádků. Šlauko poslouchá její vzpomínky, pomalu propadá jejímu kouzlu i vlastní hanbě a coby vypravěč pak skládá obraz z osudů lidí známých i neznámých a z dějin kdysi bohaté Spiše propletených s dějinami Evropy. Margita Czóbelová (1891–1972) prožila život plný zvratů. Války, rozpady impérií, revoluce a totalitní režimy jí vzaly skoro všechno, hrdost a humor si ale vzít nenechala. Také se jí podařilo za chránit rodinné obrazy, písemnosti a zámeckou knihovnu. Vše (včetně díla svého strýce, malíře Ladislava Mednyánszkého) odkázala Slovenské národní galerii. Silvester Lavrík na základě barončiných deníků a dalších dokumentů vykreslil barvitý portrét jedné podivuhodné ženy a malého kusu stejně podivu hodné země.

Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.