Historicky věrná detektivka z Anglie 18. století, odehrávající se v londýnské věznici pro dlužníky,
o níž psal Charles Dickens, který tam se zavřeným otcem sám pobýval, měla před reformou pověst místa, kam se člověk snadno dostane, ale ven už třeba nikdy.

Píše se rok 1727 a Thomas Hawkins, mladý karbaník, floutek a pijan se chystá splatit dluh, aby nemusel do vězení Marshalsea. Podaří se mu sice vyhrát peníze, ale je přepaden a okraden – a tak do
obávané trestnice nakonec musí. Teprve tady poprvé v životě zalituje, že se nedal na dráhu duchovního, jak si přál jeho otec.
V Marshalsea platí jiná pravidla než mimo vysoké zdi, a absolutním
pánem je tu správce. Kdo má nějaké peníze od příbuzných, může si koupit suchou postel a dobré jídlo. Kdo je nemá, dostane se do odděleného křídla pro chudáky, prolezlého krysami a úplavicí
a postiženého vysokou úmrtností.
Jako kdyby toho nebylo dost, je zavražděn kapitán Roberts, jeden z prominentních vězňů, a Thomas, aby se dostal ven, musí chytit jeho vraha.

Na přesvědčení, že člověk je od přirozenosti sobecký a nedůvěryhodný, se vzácně shodnou všichni, zastánci levice i pravice, psychologové i ekonomové, myslitelé dnešní i ti dávno mrtví. Tento pesimistický pohled na lidstvo nejpozději od dob Hobbese prosákl do západního uvažování, v souladu s ním budujeme naše veřejné instituce a politické i ekonomické systémy. Co když je ale toto přesvědčení mylné nebo minimálně přežité? Je rozumné, aby právě očekávání toho nejhoršího mělo rozhodující dopad na naše jednání i na volbu našich politických představitelů? Autor postupně zkoumá manipulace slavných studií a předsudky vnášené do historických událostí, ať už jde o stanfordský vězeňský experiment nebo o skutečný příběh z knihy Pán much, a přináší povzbudivou zprávu. Že to je naopak laskavost a spolupráce, která se reálně všude projevila jako evolučně nejúspěšnější strategie. Možná je načase, aby se lidstvo přiklonilo k optimističtějšímu pohledu na sebe sama.

Instant New York Times Bestseller.
„Tohle je Sapiens roku 2020.“ —The Guardian

„Humankind mě donutilo podívat se na podstatu lidskosti novým pohledem.“ —Yuval Noah Harari, author of the #1 bestseller Sapiens

„Rutger Bregman si razí vlastní cestu a za vydatné pomoci historie nám dodává naději, že jako lidstvo máme vyhlídky mnohem lepší, než si momentálně umíme představit.“ Timothy Snyder, #1 New York Times bestselling author of On Tyranny and Bloodlands

„Jsou knihy, při jejichž četbě přehodnocujeme své zažité myšlenky. Po přečtení této knihy budeme přehodnocovat samotnou premisu, na které je většina našich myšlenek založena. Neotřelými a přesvědčivými argumenty nás nutí znovu od základu přemýšlet o povaze společnosti, demokracii a lidské přirozenosti. Svět teď potřebuje právě takovou nepotopitelnou loď života, na níž bez ztroskotání propluje mořem současného cynismu“ Daniel H. Pink, #1 New York Times bestselling author of When and A Whole New Mind

Vydání knihy podpořil Nizozemský literární fond.

Dílo Jacka Kerouaca lze rozdělit na romány
„ze silnice“ a na romány popisující jeho dětství
a dospívání v rodném Lowellu – a právě z druhé
zmíněné skupiny pochází román Doktor Sax, jedno
z autorových vrcholných, ale zároveň nejméně
typických děl. Melancholické vzpomínání se tu
zvláštním způsobem mísí s bizarním, fantaskním
příběhem o doktoru Saxovi, který bojuje s Hadem,
jenž chce pohltit svět.
Vyprávění plné pečlivě
zaznamenaných detailů z každodenního života,
ve kterých vystupují Kerouacovi rodiče a dětští
kamarádi, prostupují groteskní, snové pasáže plné
upírů a vlkodlaků, které jako by parodovaly gotické
romány nebo historky z šestákových magazínů;
obrazy povodně, která zaplavila Lowell v autorově
dětství, se střídají s líčením zla, které hrozí zaplavit
svět.

Arturův ostrov, čtenáři i kritikou považovaný za nejkrásnější román Elsy Morante, vyšel poprvé v roce 1957. K českým čtenářům se dostává až se značným zpožděním, které ale vzhledem k nepochybné nadčasovosti díla, není vůbec na škodu.
Je to lyrický příběh o dětství a dospívání, o jakémsi pozemském limbu, zdůrazněném izolovaným prostorem ostrova Procida v Neapolském zálivu, kde protagonista Arturo prožívá prvních šestnáct let svého života. Arturovou nejvěrnější společnicí je samota, zejména po smrti fenky Immacolaty, která pro něj vytvářela iluzi domova. Matka zemřela při porodu a otec, v chlapcových očích téměř bájná a nedostižná bytost, je stále na dobrodružných výpravách. Z jedné z nich přiveze na ostrov novou manželku a do Arturova světa vstoupí mladičká macecha Nunziata…
Elsa Morante se rozhodla dát tématu dospívání na první pohled neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který na jedné straně žije v intimním sepjetí s přírodou, a na straně druhé si buduje světonázor na základě velmi heterogenních svazků z knihovny v jejich domě. Při bližším pohledu ale nejeden čtenář a čtenářka „se v něm ve vzpomínkách vidí“, jak naznačuje motto citující dva verše Umberta Saby, básníka a spisovatele, který podobně jako Elsa Morante dokázal vtisknout literární podobu traumatu přechodu z nevědomosti k poznání, které zažije většina z nás.

„Je ohromující, jak skvěle je to napsané… fikční svět ve své komplexnosti, širokoúhlý pohled na podstatu lidství.“
– Elena Ferrante

Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Další výprava do světa Řek Londýna, tentokrát ve sbírce povídek!
Ben Aaronovitch svůj fantastický svět dosud představoval v románech, novelách a komiksových příbězích. Už léta však mimo tento hlavní proud píše kratší i delší povídky, v nichž rozvíjí dílčí nápady,
popisuje dosud opomíjené osudy, vypráví anekdoty, které doplňují mozaiku jedné z nejpodmanivějších sérií současnosti. S Peterem Grantem, Abigail, agentkou Reynoldsovou, Nightingalem i Tobiasem Winterem z německé obdoby londýnského Rozmaru se zde vydáme zjistit, co skrývá dálniční čerpací stanice uprostřed noci, kdo stále bloumá mezi regály populárního londýnského knihkupectví, co přesně se stalo s řekou Lugg… Každý tento střípek je doplněný autorovým úvodem a pro
snadnější orientaci se u něj udává, ve které fázi série se odehrává.
S předmluvou Charlaine Harrisové

Nemilosrdná epická fantasy na pomezí Hry o trůny a Gladiátora vypráví o světě zmítaném věčnou válkou a o mladíkovi, který se stane jedinou nadějí svého lidu na přežití.
Národ Omehijců bojuje už bezmála dvě stě let ve válce, kterou nemůže vyhrát. Ti, kdo mají štěstí, se rodí s mimořádným nadáním: Jedna žena ze dvou tisíc má schopnost přivolávat draky. Jeden muž ze sta se dokáže magicky proměnit ve větší, silnější, rychlejší stroj na zabíjení. Všichni ostatní jsou podřadní, postradatelní pěšáci, jimž je souzeno pouze bojovat a umírat.
Mladý Tau, muž bez zvláštních schopností, si to uvědomuje, má ale plán, jak přežít: nechá se zmrzačit, předčasně odejde z vojska a usadí se, aby se oženil, opatřil si děti a domov. Jenže k tomu nedostane příležitost. Jeho blízcí jsou brutálně zavražděni a jeho zármutek se rychle mění v hněv. Upne se pouze k myšlence na pomstu a svůj život zasvětí nemyslitelnému cíli. Stane se nejlepším bojovníkem, jaký kdy žil, mužem ochotným zas a znovu zemřít…

Román Hněv draků je úvodním svazkem krvavé, originální a především strhující fantasy série, kterou mnozí označují za „nejlepší fantasy posledních let“.

Arturův ostrov, čtenáři i kritikou považovaný za nejkrásnější román Elsy Morante, vyšel poprvé v roce 1957. K českým čtenářům se dostává až se značným zpožděním, které ale vzhledem k nepochybné nadčasovosti díla, není vůbec na škodu.
Je to lyrický příběh o dětství a dospívání, o jakémsi pozemském limbu, zdůrazněném izolovaným prostorem ostrova Procida v Neapolském zálivu, kde protagonista Arturo prožívá prvních šestnáct let svého života. Arturovou nejvěrnější společnicí je samota, zejména po smrti fenky Immacolaty, která pro něj vytvářela iluzi domova. Matka zemřela při porodu a otec, v chlapcových očích téměř bájná a nedostižná bytost, je stále na dobrodružných výpravách. Z jedné z nich přiveze na ostrov novou manželku a do Arturova světa vstoupí mladičká macecha Nunziata…
Elsa Morante se rozhodla dát tématu dospívání na první pohled neobvyklého chlapeckého hrdinu, sečtělého divocha, který na jedné straně žije v intimním sepjetí s přírodou, a na straně druhé si buduje světonázor na základě velmi heterogenních svazků z knihovny v jejich domě. Při bližším pohledu ale nejeden čtenář a čtenářka „se v něm ve vzpomínkách vidí“, jak naznačuje motto citující dva verše Umberta Saby, básníka a spisovatele, který podobně jako Elsa Morante dokázal vtisknout literární podobu traumatu přechodu z nevědomosti k poznání, které zažije většina z nás.

„Je ohromující, jak skvěle je to napsané… fikční svět ve své komplexnosti, širokoúhlý pohled na podstatu lidství.“
– Elena Ferrante

Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Andri Snaer Magnason má zkušenost s nejrůznějšími
žánry – píše romány, povídky i dětské knížky. Když
jej ale požádali, aby napsal text na pamětní desku za
zaniklý ledovec Ok, zaskočilo ho to. Právě na tomto
ledovci strávili jeho prarodiče líbánky a stali se
zakladateli Islandské glaciologické společnosti. Tehdy
v 50. letech 20. století byli přesvědčeni, že ledovce
jsou věčné – existovaly dávno před příchodem člověka
a také jej přetrvají.
Také výzvě k sepsání „knihy o klimatické krizi“
se Magnason nejdřív bránil: „Není něco takového
spíš záležitostí vědců?“ Ale nakonec jej přesvědčili.
Všechny vědecké poznatky totiž máme k dispozici, ale
nedokážeme si je vyložit, nedokážeme si doopravdy
představit, co z nich vyplývá. Autor v knize O času
a vodě dokázal zkombinovat prastaré mýty, vlastní
rodinnou historii a vědecká fakta do přesvědčivého,
znepokojivého obrazu: náš svět, tak jak ho známe,
mizí, a chceme-li, aby se i naše děti mohly šťastně sejít
u rodinného stolu se svými vnoučaty, každý z nás musí
proměnit slova v činy.

Tři lidé, které na první pohled nic nespojuje, přijíždějí do domu Na Kopci na pozvání doktora Montaguea, badatele v oblasti paranormálních jevů. Křehká Eleanor, sebevědomá Theodora a světácký Luke mají pod jeho dohledem zaznamenávat vše, co se během jejich pobytu přihodí, a z počátku ke svému úkolu přistupují s veselým cynismem. Neblahá historie domu v kombinaci se zvýšenou citlivostí jeho dočasných obyvatel má však za následek řadu nevysvětlitelných a děsivých událostí. Eleanor si až pozdě uvědomí, že to ona je středobodem úkladů, které jako by na ni nastražili její zlomyslní kolegové. Anebo je v domě ještě někdo? Síla, která jí bere vůli uprchnout?

Sláva a popularita spisovatelky Shirley Jacksonové (1916—1965) vrcholila v padesátých letech 20. století, ale až nyní s odstupem času jasněji vyvstává její přínos americké, potažmo světové literatuře. Svými psychologickými prózami navázala na klasiky žánru jako Edgar Allan Poe nebo Henry James a obohatila je o atributy, které pomohly definovat moderní literární horor. Na míle vzdálená primitivním exploatacím stvořila v Domě Na kopci esenci plíživého děsu, který se nás působí svou kombinací známého, zdánlivě známého a zcela neznámého. V tomto roce nakl. Argo autorce vydává sbírku znepokojivých kratších textů Loterie a jiné povídky. Následovat bude román Sluneční hodiny.

Oldschoolová hororová klasika patří
k nejznámějším dílům Shirley Jacksonové.
Na tento román se odvolávají i takové hvězdy
temných žánrů, jako jsou Neil Gaiman nebo
Stephen King. Už několikrát se o jeho adaptaci
pokusili filmaři, ale vystihnout obrazem hrůzu, jak
ji slovně vylíčila autorka, se jim většinou nedaří.

Vítejte na Clarksonově farmě. Už když se Jeremy proháněl po světě v drahých autech při natáčení pořadu Top Gear, toužil jezdit traktorem a vyorávat své vlastní brambory. Jenomže musel řídit všechna ta různá ferrari a porsche, takže na farmaření nebyl čas. Pak však přišla covidová pandemie, a tak koupil farmu v Oxfordshiru a pořídil si největší traktor na trhu. A začal se činit. Naučil se nejen pěstovat obilí a zeleninu, ale i chovat hospodářská zvířata a včely. Přestože je největším (na výšku) farmářem v Anglii, nebyly tyto začátky lehké. O svém ročním dobrodružství na farmě napsal sérii vtipných novinových sloupků, které najdete v této knize.

„Špatný den na farmě je lepší než dobrý den v kanceláři.“