Genius loci Aše. Život několika německých rodin od první republiky až do traumatizujícího odsunu. Znepokojivé svědectví o době a lidech, na které bychom nejraději zapomněli.

Aš. Město na samém západě republiky, kdysi blyštivý drahokam Sudet, kde kvetl textilní průmysl a obchod. Bývalo plné krámků, restaurací a kaváren. Příběh doby, kdy se vše začalo tříštit, začíná v roce 1915 a končí odsunem. Politické pozadí však v této knize nehraje hlavní roli.
Hlavní hrdinkou je Hedvika. Dívka, která se odmalička potýká s jistým pocitem nedostatečnosti, s puzením, jež ji některé věci nutí dělat, v jiném jí naopak zabraňuje. Vehementně se snaží od Wernersreuthu, dnešního Vernéřova, odpoutat, ačkoli je s ním z různých důvodů trvale svázána. Prožívání Hedviky je odtržené i přitahované, lhostejné i zaujaté, vzpurné i pokorné. Hedvika se potýká s pocity odcizení i lásky, takové, jakou ji známe z milostných románů, ale podávané bez příkras.
Kniha Bílý Pramen je holdem městu Aši, po kterém dnes neštěkne ani pes. Pořád zde nacházíme pozůstatky minulosti. Rozpadlé zdi domů, sklepy, studny. Je to krajina tajemná, kde si daň za historický vývoj vybrala příroda. Přesto ho ve své fantazii autorka vidí jako město bohaté a krásné, s obrovským potenciálem. Proto o něm píše, proto zde žije.

Detektivní série Trujkunt dějově zasazená do nejvýchodnějšího cípu Česka, kde se běžně hovoří těšínsko-jablunkovským nářečím „po naszymu“, pokračuje povídkami Zahrada a Rest, v nichž se vrací na scénu svérázný major ostravské kriminálky Roman Saran, proslulý nejen výbušnou povahou, ale i četnými milostnými eskapádami.
V povídce Zahrada Saranovi v pátrání výrazně pomáhá jeho kamarád Marek Hota, jehož přivede taxikaření na stopu obrazu namalovaného slavnou Toyen. Smrt majitele tohoto skvostu a krádež samotného díla zavede oba muže až na půdu jablunkovského sanatoria, v němž se sbírka podobných obrazů nachází. Patřila do ní i zmiňovaná Toyen? Pokud ano, proč odtud před lety zmizela? A má tento dávno promlčený zločin něco společného i se samotnou vraždou?
Okolnosti surové vraždy lichváře, zabitého kopem do hlavy jako z akčního filmu, pak v příběhu nazvaném Rest vracejí Sarana k tragické události staré mnoho let a nabízejí mu možnost záhadu objasnit a zároveň i ulevit svému svědomí. Splatí svůj dluh, nebo naopak zjistí, že stíny temné minulosti nelze zaplašit a uplynulé roky v tomto případě žádné smíření neznamenaly?

Ještě před stoletím si byli vědci jisti, že věci, kterými dnes člověk běžně disponuje, jako třeba laser, televize či atomová bomba, jsou fyzikálně neuskutečnitelné. Kaku ve své knize ukazuje, jak lze optiky a elektromagnetismu využít k simulaci neviditelnosti; jak zdokonalení magnetické rezonance možná pomůže číst lidské myšlenky; jak využití supravodičů, nanotechnologií a elektrického pole třeba člověku umožní vyslat za hranice zemské atmosféry ne raketu, ale výtah, jak o tom psal A. C. Clarke.

Ishigurův román Klára a Slunce je zpovědí vyřazené robotky jménem Klára, nadané pokročilou umělou inteligencí i pozoruhodnými pozorovacími schopnostmi. Klářiným úkolem je starat se o dospívající dítě, které si ji v obchodě vybralo, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Klára ovšem coby výjimečný robot dostává výjimečný úkol – starat se o dítě vážně nemocné, na jehož nemoc není léku. V příběhu vyprávěném jazykem poznamenaným zvláštnostmi v Klářině vnímání a vyjadřování skutečnosti potvrzuje Ishiguro opět své literární mistrovství. Průzračně prostými slovy vytváří záludně složitý obraz současného spíš než budoucího lidstva. Klára v něm figuruje coby výplod civilizace, v níž obyčejný, technologicky nevylepšený lidský život stále více připomíná minulost, která bude brzy definitivně překonána, případně politováníhodný omyl. Díky rafinovanosti, s níž Ishiguro vtahuje čtenáře do Klářiny snahy pochopit, jak vlastně lidi fungují, přesahuje román meze pouhé společenské kritiky, satiry či alegorie. Podobně jako dřívější Ishigurova próza Neopouštěj mě sice i jeho nový román patří do žánru sci-fi, daleko víc však připomíná tu tragikomickou, tu melancholickou pohádku. Pohádku o lidském světě odkázaném na nelidské Slunce, v jehož proměnlivém světle se dospělí nejednou jeví dětinštější než děti a roboti lidštější než lidé.

Román o svobodomyslných ženách a pytlácích, kšeftmanech s textilem a spiritistech se odehrává v sudetské vesnici první poloviny 20. století. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, k jaké národnosti se kdo přihlásí při sčítání lidu, kdo dřív vystaví novou školu a kdo komu zamordoval psa jménem Masaryk.
Je to příběh o tajných láskách, útěcích, křivdách, změnách jmen i příjmení a žabomyších válkách, které nakonec stály životy.
Autorka splétá velký „famílienromán“ z rodinných příběhů, vzpomínek i archivních záznamů, střídá mužské a ženské hlasy a fantazii s citacemi. K románu ji inspirovala vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Jeden z jejích předků se dokonce stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.

Román Rozpůlený dům Alice Horáčkové se čte jedním dechem jako napínavá kronika. V Krkonoších se mluvilo česky i německy, osudy rodin se zde potkávaly, prolínaly a protínaly. A to vše je z této mimořádné knihy cítit. Název může evokovat něco rozbitého, ztraceného. Je tomu ale přesně naopak. Díky této mimořádné knize srůstá rozbitá minulost dohromady a vzniká její plastický a celistvý obraz.

Jaroslav Rudiš

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Siles „32“ Jones je městský policista v mississippském městečku Chabot, motorizovaný strážník „pro všechno“. Sní o tom, že jednou bude šerifem, ale odkroucené ve službě má teprve dva roky. Městečkem hýbe případ zmizelé studentky a Siles má proto oči na stopkách. Jednoho dne na rutinní patrole zahlédne nad nedalekým lesem kroužit hejno supů. V předtuše nejhoršího se tam vydá a nalezne v močálu mrtvolu. Ale není to pohřešovaná dívka; je to muž, lokální postavička s konexemi na dealery drog. V téže době si někdo přijde pro místního „úchyláka“, který před dávnými lety svezl do kina jednu tehdejší dívku a pak se vrátil bez ní — tělo se tenkrát nenašlo, ale jeho pověst nesla stigma. A teď ho, s novým zmizením mladé ženy, někdo přijel zabít.

Kniha byla oceněna cenou Zlatá dýka a nominována na cenu Edgar, ovšem není to pouhý kriminální román. Autor v ní dostál pověsti barda amerického jihu, tak jak ho známe z povídkové sbírky Pytláci. Jeho syrové psaní bývá přirovnáváno k tvorbě Cormacka Mccarthyho nebo Raymonda Carvera.

Román inspirovaný osudem Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Kdo vlastně byla Kafkova snoubenka Felice Bauerová, žena, kterou generace Kafkových fanoušků znají jen jako milovnici masitých pokrmů, těžkého nábytku a přesně nařízených hodinek?

Kdo se skrýval za vyrovnanou povahou a srdečným smíchem, o kterém existuje svědectví? A kam až v jejím
životě dosáhl Kafkův stín? Literárním vědcům nikdy nestála za samostatné studium, o jejím životě po
rozchodu s pražským spisovatelem se ví málo. Provdala se, měla dvě děti, emigrovala do Ameriky.
Čtyřicet let opatrovala dopisy muže, který ji opustil.
Autorka začala pátrat po Feliciných stopách v Americe v roce 2010, kdy dosud žil její syn. Ze setkání
s ním a jeho rodinou vznikla kniha, která nakonec není jen o Felici, ale i o dalších lidech, kteří byli Kafkovi nějakým způsobem blízcí a jejichž osudy jsou spojené s předválečnou Evropou a jejími troskami: Greta Blochová, Ernst Weiss, Max Brod nebo Salomon Shocken. Ten poslední v knize říká: „Kdybychom jen tehdy věděli, co nám osud chystá, a jak je vzácné to, co prožíváme, více bychom si toho
vážili. Co nám teď zbývá než lovit třísky z potopené lodi.“

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jedna z nejlepších historických knih vůbec, v níž autor vypráví příběh furlánského mlynáře Menochia, jenž se díky svým názorům dostal do střetu s inkvizicí. Menochiovy autentické výpovědi před soudním tribunálem se autorovi staly podkladem pro plastické a barvité vykreslení každodenního života člověka na konci 16. století včetně jeho úzkostí, radostí či naopak vytváření si osobitých představ o Bohu, vesmíru a posmrtném životě.

Manželský pár, který žil v osmdesátých letech šestnáctého století v Henley Street ve Stratfordu, měl tři děti, starší Susannu a mladší dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet zemřel v roce 1596 ve věku jedenácti let. Zhruba o čtyři roky později napsal jeho otec hru Hamlet.
Hamnet se inspiruje životem slavného dramatika. Je to příběh o poutu mezi dvojčaty a o manželství poznamenaném žalem. A také o neobyčejné ženě, jejíž jméno se většinou zmiňuje jen na okraj, o bleše, která se nalodí v Alexandrii, a o synovi rukavičkáře, jenž se pro milovanou ženu vzepře konvencím. Ze všeho nejvíc je to ale něžné a nezapomenutelné vyprávění o chlapci, na nějž se téměř zapomnělo, avšak jeho jméno přetrvává v jedné z nejslavnějších her literární historie.

Women’s Prize for Fiction 2020

National Book Critics Circle Award 2020

Britský bestseller roku 2020.

Co všechno se může stát, když se probudí aktivní sopka? Poloostrovem Reykjanes cloumají zemětřesení a probouzejí k životu osm staletí dřímající sopky. Nikdo je nezná tak dobře jako vulkanoložka Anna Arnardóttir, která si musí poradit s vůbec nejtěžším úkolem své dosavadní kariéry. Mezitím však ztrácí kontrolu nad svým na pohled krásným a dokonalým životem. Podaří se jí odvrátit tragédie, k nimž se nepochybně schyluje? Román, který spojuje vědu a literaturu, nabízí zamyšlení nad morálními i praktickými otázkami, jak jako lidé přežít ve vztazích a jak čelit přírodním živlům.

„Katastrofy, s nimiž se hlavní představitelka potýká v profesním životě, se prolínají s pohromami v jejím soukromí, což vede k výbuchu na obou místech. Anna se ze všech sil snaží bojovat proti lásce, ale její rozum nedokáže zápasit s již zažehnutým ohněm.“
– islandský deník Morgunbladid

„Tempo románu je dokonale načasované, pro čtenáře zcela pohlcující, protože ve vyprávění není ani chvilka klidu. Opravdový knižní skvost.“
– prof. Gauti Kristmannsson

„Básníci mohou o lásce plkat, jak chtějí, ale já ji znám, sledovala jsem ji při činu. Není ničím jiným než přírodní katastrofou.“

Vydání knihy podpořilo Centrum islandské literatury.