Osobně pojatý pohled na dějiny Československa od 30. do
90. let minulého století založila historička a antropoložka Daniela Spenser na osudech vlastní rodiny. Autorka usiluje o objektivní vylíčení historických událostí, jež vystupují z osudů jejích
prarodičů stižených tragédií holokaustu. Věnuje se především
životnímu příběhu své matky překladatelky Ruth Tosekové
a jejího manžela významného redaktora a novináře Vladimíra Toseka. Oba byli aktivními účastníky společenského dění
v 50. v 60. letech a aktivně se zapojili do událostí Pražského
jara. Po odchodu z Československa se pohybovali v blízkosti představitelů exilu, včetně Jiřího Pelikána.

V závěru se kniha zabývá i vztahem exulantů k české polistopadové společnosti. Autorka se nevyhýbá ani kontroverzním tématům, např.
doložené spolupráci svých blízkých s StB, aniž by je však nějak
soudila. Díky pečlivému studiu pramenů i schopnosti zachovat
si od líčených událostí odstup se Daniele Spenser daří skloubit
tzv. malé a velké dějiny 20. století.

Gazela a Chřástal je nejen příběhem velké a zničující lásky, ale i strhující a varovnou vizí budoucnosti. Hlavní hrdina Sněžný alias Jimmy, jak se mu říkalo v dobách před vypuknutím moru, jenž vyhladil veškeré lidstvo, bojuje o přežití ve světě, kde je možná posledním žijícím člověkem, a truchlí
nad ztrátou svého nejlepšího kamaráda Chřástala a jejich společné lásky, krásné a nepostižitelné
Gazely. Jeho jedinými společníky jsou zelenooké Chřástalovy děti, výsledky genetického experimentu jeho vizionářského přítele. Ve snaze vyrovnat se s minulostí se Sněžný vydává po vlastních
stopách do míst, kde ještě nedávno stávalo moderní, výstavné město a kam se po konci civilizace
rychle vrací divočina. Obraz nepříliš vzdálené budoucnosti, který Margaret Atwoodová v románu
vykresluje, je ve své tíživé pravděpodobnosti nejen znepokojivý, ale i varovný…

Pozoruhodný cestopis téměř románové povahy.
Carlos de Sigüenza y Góngora, významný novošpanělský literát, dílo sepsal
v květnu roku 1690 na základě ústního vyprávění Alonsa Ramíreze. Hlavní hrdina příběhu, dnes již doložená historická postava, pocházel z chudé rodiny z Portorika a ve věku třinácti let se
rozhodl z vlasti odejít a hledat štěstí v Novém Španělsku. Poté odplul na vzdálené Filipíny, kde se uchytil jako námořník. Naděje na pohodlnější život se rozplynuly, když jeho loď v roce
1687 zajali angličtí piráti. S nimi se pak Alonso plavil něco přes
dva roky, než ho nakonec u pobřeží Brazílie propustili. Poté se
zbytkem svojí posádky na vlastní lodi proplul Karibikem a uvázl
na mělčinách u břehů Yucatánu.
Výčet míst, jež Alonso navštívil, udiví i moderního cestovatele: pracoval v novošpanělských
městech Mexiku a Pueble, žil v Manile, podíval se do Malakky,
Makaa i na Jávu, s piráty přistál na Borneu, v Austrálii a na Madagaskaru, přeplul Tichý, Indický i Atlantický oceán a po šesti letech na cestách po světě se vrátil do Mexika. Alonso poznal různé kouty španělského impéria i místa patřící jiným evropským mocnostem a byl také svědkem řádění anglických pirátů, jež se
v díle barvitě popisuje.
Snad právě podrobnosti o jejich krutém chování zaujaly místokrále Nového Španělska. Tamní přístavy často čelily pirátským útokům a Alonsův příběh se místokráli hodil,
aby mohl na nebezpečí poukázat a žádat pomoc od španělského krále. Útrapy se tedy dostaly do
nejvyšších kruhů královského dvora v Madridu a sehrály roli v místokrálových politických zájmech.
Řádky poutavého cestopisu však možná neodráží Alonsův příběh zcela věrně. Některé detaily i jistá bílá místa ve vyprávění naznačují, že Alonso se ve skutečnosti mohl k pirátům přidat, a neplavil
se jako jejich zajatec, nýbrž jako jeden z nich. Jsou tedy Útrapy vyprávěním zajatce, nebo vyprávěním piráta? Pravdu se již nedozvíme, v každém případě Alonsova dobrodružná cesta kolem světa
zaujme čtenáře i dnes.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Existenciálně laděné vyprávění nás přenese do podkrušnohorského města sužovaného smogem a jedovatými výpary. Beznadějné a vyprázdněné jsou i osudy hlavních hrdinů, barvitých
postav reprezentujících spodní patro společnosti: Číča pracuje
ve fabrice a jediný smysl spatřuje v budování své muskulatury v posilovně, kamioňák Čambáro, vyčerpaný stereotypním
ježděním po evropských dálnicích, Adam hledá naplnění ve
čtení detektivních příběhů. Šárka obsluhuje na baru štamgasty a je vděčná, že nedopadla jako její matka, která si na živobytí vydělávala vlastním tělem. Celá parta se každý pátek schází u Mirouše, sledují fotbal a vzájemně se ujišťuje o marnosti
svého každodenního pachtění. Zavedené stereotypy se pokusí
narušit Jakub, který se nedobrovolně vrátil po studiích v Praze, a především jeho přítel Jonáš. Jámy jsou nejen příběhem
z bohy zapomenuté periferie, ale i podobenstvím o tom, co
pro každého z nás znamená žít naplněný život.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Když budoucnost přestane existovat, můžeme najít útěchu
v minulosti?
Spisovatelka potratí a ztratí schopnost mluvit a psát. Z Nebeského výzkumného úřadu vyšlou svého zástupce. Ale něco se
zvrtne. Objeví se kočka. A ne v Helsinkách v roce 2020, nýbrž
na Ostrově daleko na severu v roce 1917. Tam začíná nový život
v manželství mladé ženě Eevě. Nakonec se ale kočka ke Spisovatelce do Helsinek přece dostane. A místa, lidé a životy se
propojí.

V románu kombinujícím autofikci s magickým realismem odhaluje Katja Kettu ženský úděl nejen na finském pomezí.

Vydání knihy podpořila nadace FILI – Finnish Literature Exchange.

Hlavní hrdina, chlapec Snítek, se shodou náhod a proti vůli
svého otce, kapitána létajících pirátů Mračného vlka, ocitne na
palubě vzdušného korábu jménem Bouřlivák a vydává se na
nebezpečnou výpravu. Jejím úkolem je opatřit bleskofrax, zázračnou látku, která jediná může zachránit město Svatý Frax
před blížící se zkázou. Posádka čelí útrapám namáhavé pouti zrádnými Soumračnými lesy a přes nelítostný Močál a Snítek
už skoro nevěří, že se mu podaří vyváznout živ a zdráv…
Knihu opět ilustroval fenomenální Chris Riddell, který za svou
tvorbu posbíral dlouhou řadu cen, mj. dvakrát získal prestižní
Kate Greenaway Medal.

Na průzračných náhorních plošinách i v bujících tropech, na ka-
ribském pobřeží, v pustinách i v přelidněných městech, v moderních supermarketech i v zaostalých vesnicích poznamenaných předsudky a dávnými mýty – tam všude se pod povrchem skrývá a kvasí násilí, jež až příliš snadno vybuchuje a ničí
vztahy mezi lidmi i lidí ke světu. Dvě desítky výrazných talentů
soudobé španělské a hispanoamerické literatury ve svých povídkách ukazují rozličné formy krutosti, podivnosti a rozpadu
(nefunkčního státu, rodiny a nejrůznějších vztahů), ale i obdivuhodnou tvůrčí energii a nápaditost. Goticky děsivé, hnilobně
hororové, ale i vtipně hravé texty představují řadu tvůrců, jejichž práce dosud česky v knižní podobě nevyšly.

Antologie vychází ve spolupráci s Institutem Cervantes v Praze
a s Ústavem translatologie FF UK.

Anna a Emma žijí dva různé životy, i když jsou si v mnohém podobné. Každá má něco, co by si přála ta druhá, a něco jí zase chybí. Anna si užívá relativně bezstarostný život dívky pár let po vysoké škole. Vystudovala práva, ale našla se v práci projektové manažerky ve vývojářské společnosti. Řeší jen jeden zásadní problém – kde najít použitelného chlapa. Emma vystudovala stejnou školu a jako právnička se i živí. Skvělého muže už potkala. Rodina i přátelé je považují za příkladný pár jako vystřižený z romantického filmu. Ale je to tak doopravdy?
Jak se obě vyrovnají s karamboly, které je na cestě čekají? Co můžou najít a co ztratit, když uváží svou vysněnou „pažitkovou smyčku“?

Život je jako Möbiova páska, nikdy nevíte, kdy se rub
změní v líc, či naopak.

Meredith a Nina Whitsonovy jsou tak rozdílné, jak jen sestry mohou být. Jedna zůstala doma, aby vychovávala své děti
a spravovala rodinný jabloňový sad, druhá se vydala za svým
snem a procestovala svět, aby se stala slavnou fotoreportérkou. Když však jejich milovaný otec onemocní, ocitnou se Meredith a Nina opět spolu a vedle své chladné a odtažité matky
Anyi, která ani teď neposkytuje svým dcerám žádnou útěchu.
V dětství je spojovala pouze pohádka, kterou Anya dívkám občas vyprávěla. Na smrtelné posteli si jejich otec od své manželky vynutí slib, že pohádku svým dcerám odvypráví znovu –
a to až do konce.
Tak začíná nečekaná cesta za pravdou a Meredith a Nina střídavě procházejí minulostí a přítomností a poprvé vyslechnou
otřesný příběh života své matky, a to, co se dozvědí, je tajemství tak strašné a děsivé, že otřese samotnými základy jejich
rodiny a změní to, kým si myslí, že jsou.

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.
„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně
jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných
oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“
Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.