Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Kniha poeticky nazvaná Sen o zemi hojnosti se zaobírá problematikou fantaskních představ pozdně středověkých lidí, intelektuálů, šlechticů, měšťanů i obyčejných sedláků, o světě, v němž panuje dostatek a nadbytek, o světě věčného mládí, kde lidé nestárnou a nic je nebolí. Jejím ústředním tématem je svět naruby, v němž má vše podobu dokonalého opaku. Na místo hladu zde létají pečená prasata a grilované husy přímo do pusy, v potocích teče pivo a víno, vařené ryby vyskakují rovnou na talíř. Knihu Hermana Pleije je možné číst jako protipól vůči slavnému Podzimu středověku Johana Huizingy. Jestliže u Huizingy dominuje dvorská, burgundská kultura s jejími jinotaji, pak u Pleije hraje prim zemitá lidová kultura, v níž je vše dovoleno a v níž se lidé oddávají snům hlavně proto, aby se člověk alespoň na chvíli dokázal přenést přes každodenní strasti.

Margaret Atwoodová, jedna z nejvýznačnějších postav současné světové literatury, se v románu
Rok potopy vrací k postapokalyptické vizi světa po globální katastrofě. Stejně jako v úvodní části
trilogie Gazela a Chřástal popisuje Atwoodová hrůzy světa, ve kterém lidstvo v zájmu vědeckého
a technologického pokroku nejen mění životní prostředí, ale ničí samo sebe.
Tentokrát ovšem situaci, neodvratně směřující k tragédii, nahlížíme z perspektivy dvou žen, které „suchá potopa“ souhrou náhod ušetří. Ren je mladá akrobatka na hrazdě, kterou zachránila izolace v luxusním sexklubu, Toby přežila zabarikádovaná v lázních určených původně bohaté klientele. Oběma ale po čase
nezbývá než vyjít do světa, v němž nemohou věřit lidem ani zvířatům, a pokusit se znovu probudit
v sobě i v ostatních přátelství a lidskost.

Mal Caldera – bývalá rocková hvězda, která teprve nedávno
pověsila své divočení na hřebík, černá ovce v lůně katolické rodiny – právě zemřela. Což jí osobně nijak zvlášť nevadí, však se
smrtí koketovala už vícekrát. Trápí ji jedině to, jak se s tím srovná její mladší sestra Cris. Za každou cenu jí musí dát vědět, že
to tentokrát neudělala schválně, že ji nechtěla tak náhle opustit, že nebyla tak sobecká. Což je hlavní důvod, proč to teď Mal
na rozdíl od valné většiny duchů, na které zatím natrefila, neroztáčí v tančírně Strašín, ale hledá způsob, jak se s Cris
spojit. Pomoct by jí mohlo zdráhavé a ostýchavé médium, mladík jménem Ren, jenže čím více času spolu stráví, tím častěji je
napadá, jaké by bylo, kdyby se bývali potkali dřív, když ještě
oba vládli vlastním tělem… Jenže zasahovat do světa živých
může být pro duchy i pro lidi krajně nebezpečné.

Frances McGrathová je mladinká Američanka z vyšší třídy. Když její bratr v roce 1965 padne ve Vietnamu, Frances se rozhodne také narukovat jako zdravotní sestra, i když její rozhodnutí rodiče zdaleka nepodporují. Po příletu do Vietnamu nezkušenou dívku ohromí realita války, každodenní boj mezi životem a smrtí, nadějí a zradou. Potkává však přátelství a lásku. Válkou však pro Frances a další veterány boj nekončí. Další bitva začíná po návratu do změněné a rozdělené Ameriky, k rozzlobeným demonstrantům, do země, která chce na Vietnam zapomenout.

Příběhem Frances McGrathové vzdává Kristin Hannahová hold všem dívkám a ženám ze zdravotnického personálu, které ve Vietnamu sloužily a o nichž se dlouho mlčelo. Autorka přináší román o bolesti, sebeobětování i hrdinství, o síle přátelství, nepochopení a pohrdání, ale také o tom, jak dlouho a těžce se léčí zlomené srdce i duše.

Výbor dvaceti devíti pohádek ze slavného Pentameronu italského básníka a sběratele pohádek G.
Basileho. Pentameron aneb Pohádka pohádek vyšel poprvé ve dvou svazcích až po smrti autora
v letech 1634 a 1636. Přestože se dočkal několika vydání, teprve znovuobjevení díla bratry Grimmy
mu přineslo uznání. Jedná se o nejstarší sbírku evropských pohádek a řada z nich, které později
zpopularizovali právě bratři Grimmové či Charles Perrault, u nás K. J. Erben a Božena Němcová, je
zde zaznamenána poprvé. Pohádky jsou napsány bohatým barokním jazykem plným metafor, synonym, vtipu až sarkasmu a moudrosti.

Na motivy z Pentameronu natočil režisér Matteo Garrone v roce 2015 italsko-francouzsko-britský
film Pohádka pohádek.