Rose kdysi Vánoce milovala – dokud se jí jednoho roku život neobrátil naruby. Od té doby by nejradši zapomněla, že tyhle svátky existují, a představa, že by je měla strávit se svou rodinou, ji naplňuje hrůzou. I Charlie má své důvody, proč se na letošní Vánoce ani trochu netěší a všechno s nimi
spojené mu leze na nervy. Ti dva se neznají, ale nezávisle na sobě dostanou nápad strávit svátky
v malebné chalupě na irském venkově, daleko od všeobecných oslav. Jenže chybička se vloudí,
a dva lidé, kteří chtěli prožít Vánoce o samotě, se ocitnou ve stejný čas na stejném místě a nezbývá
jim než zůstat pár dní pod jednou střechou a nějak se s tím vyrovnat. Pomůže jim tohle náhodné
setkání zahojit staré rány a začít znovu?

„Perfektní pro fanoušky filmů Prázdniny a Láska nebeská.“
Claudia Carrollová (irská spisovatelka)

Pět komiksových příběhů o odboji, které byste měli znát. Někomu to došlo hned, někomu později. Nástup nacistické diktatury v Německu znamenal pro svět válku a pro naše země
porobení. Tyranii bylo potřeba se postavit, aby nezvítězila.
Navzdory mlčící většině se tisíce Čechů a Češek zapojily do
odboje. Vojáci z povolání i civilisté. Doma i v zahraničí. Ve městech i na vesnicích. Nerozhodovalo se jim lehce – riskovali hodně a dlouho čelili beznaději. Proč to přesto dělali? Za co jim
vděčíme? A dočkali se vůbec vděku?

O tom všem a mnohém dalším vyprávěly pro sbírku Paměť
národa stovky pamětníků. My jsme pro vás vybrali pět příběhů. Libuše Nachtmannová pomáhala skupině Obrana národa,
Alois Denemarek spolupracoval s parašutisty z výsadku Anthropoid. Rodina Jaroslavy Kočnarové skrývala sovětského
partyzána, Alexandr Gajdoš utekl z lágru a bojoval ve slovenském povstání. Skauti okolo ornitologa Veleslava Wahla vytvořili zpravodajskou brigádu, předávali informace do Londýna
a podnikali drobné sabotáže.

Pět scenáristů (Barbora Šťastná,
Tereza Verecká, Jan Blažek, Mikuláš Kroupa a Dalibor Vácha)
se spojilo s pěti výtvarníky (Františka Loubat, Maja Steinbauerová, Michal Kocián, Tomáš Pánek a Mikuláš Podprocký), aby
vám přinesli komiks plný odvahy, obětavosti a nezlomné víry
v dobrý konec.

Agnes Sharpová, obyvatelka domova pro seniory, má starostí
nad hlavu. Bolí ji kyčel, výtah nefunguje a její spolubydlící jsou
poněkud excentričtí. A ke všemu se v kůlně najde mrtvá stařenka. A další tělo leží v sousední zahradě! Anglická venkovská idyla rázem bere za své – někdo si očividně vzal na mušku
staré dámy. Senioři mají jedinou možnost: musí vraha odhalit
dřív, než znovu udeří. Pátrání je zavede nejen na místní kávové
dýchánky, ale i do konkurenčního – a pochybného – domova
a nakonec až do vlastní minulosti. Agnes a její spolubydlící totiž
skrývají nejedno tajemství…

Mal Caldera – bývalá rocková hvězda, která teprve nedávno
pověsila své divočení na hřebík, černá ovce v lůně katolické rodiny – právě zemřela. Což jí osobně nijak zvlášť nevadí, však se
smrtí koketovala už vícekrát. Trápí ji jedině to, jak se s tím srovná její mladší sestra Cris. Za každou cenu jí musí dát vědět, že
to tentokrát neudělala schválně, že ji nechtěla tak náhle opustit, že nebyla tak sobecká. Což je hlavní důvod, proč to teď Mal
na rozdíl od valné většiny duchů, na které zatím natrefila, neroztáčí v tančírně Strašín, ale hledá způsob, jak se s Cris
spojit. Pomoct by jí mohlo zdráhavé a ostýchavé médium, mladík jménem Ren, jenže čím více času spolu stráví, tím častěji je
napadá, jaké by bylo, kdyby se bývali potkali dřív, když ještě
oba vládli vlastním tělem… Jenže zasahovat do světa živých
může být pro duchy i pro lidi krajně nebezpečné.

Margaret Atwoodová, jedna z nejvýznačnějších postav současné světové literatury, se v románu
Rok potopy vrací k postapokalyptické vizi světa po globální katastrofě. Stejně jako v úvodní části
trilogie Gazela a Chřástal popisuje Atwoodová hrůzy světa, ve kterém lidstvo v zájmu vědeckého
a technologického pokroku nejen mění životní prostředí, ale ničí samo sebe.
Tentokrát ovšem situaci, neodvratně směřující k tragédii, nahlížíme z perspektivy dvou žen, které „suchá potopa“ souhrou náhod ušetří. Ren je mladá akrobatka na hrazdě, kterou zachránila izolace v luxusním sexklubu, Toby přežila zabarikádovaná v lázních určených původně bohaté klientele. Oběma ale po čase
nezbývá než vyjít do světa, v němž nemohou věřit lidem ani zvířatům, a pokusit se znovu probudit
v sobě i v ostatních přátelství a lidskost.

Konec světa v Sudetech není o nic méně násilný, zmrzlý a hladový jako jinde, nicméně má lépe padnoucí kulisy i solidní tradici v krveprolitích. Kde jinde by mohla být plíživá apokalypsa
stylovější, než v mlžných lesích Jizerských a Krušných hor?
Darwin došel k poznání, že pro vývoj je potřeba kluk a holka.
Věroučným knihám k tomu stačil Stvořitelův úmysl. Vesmír si
myslel svoje, a za praskání kostí a trhání měkkých tkání se rozhodl přemalovat šachovnici a zamakat na vývoji. Pro nás, vyšší
primáty, se to stalo dobrodružstvím sice poněkud nepříjemným, ale zato zpravidla posledním.
Hrdinové potemnělé a krvavé knihy možná mají hexenšus a hemoroidy, ale zato mají dobrý hudební vkus a štěstí, které je
vždy včas opustí.
Hezky se uložte, Sandman pro vás má pohádku. Snad se ráno
probudíte…

Ve stínu úlu je gotický román, který se odehrává v období první republiky v rodinné vile v horách. Mladá žena, která zde získá práci jako guvernantka, čelí však mnohem větším výzvám,
než je výchova dětí. Kromě své svěřenkyně si musí najít cestu
i k ostatním obyvatelům domu, který je dobře skrytý před zraky okolí a ve svých tichých chodbách skrývá mnohá tajemství.
V jeho koutech se hromadí dávné hříchy a před světlem prchají mnohonohé bytosti. Chce to velkou odvahu podívat se pod
masku svých bližních. A ještě větší pod tu svou.

Krásná literatura a matematika – zdánlivě zcela odlehlé
disciplíny. Běžní čtenáři románů a básní si ale patrně neuvědomují, v kolika proslulých literárních dílech už narazili na motivy související s matematikou. Sarah Hartová
je nejen dychtivá čtenářka, ale i úspěšná matematička,
takže podobné motivy ihned při četbě rozpoznává, shromažďuje a odborně zkoumá. S potěšením nachází v Bílé
velrybě, Tristramu Shandym i Gulliverových cestách zmínky o cykloidě a intergrální počet ve Vojně a míru; ověřuje
správnost propočtů Swiftových i Voltairových; nesmlouvavě hodnotí kryptologické dovednosti Sherlocka Holmese
i Roberta Langdona. A svůj výklad koření hříčkami, veršíky
i historkami, a sleduje jediný cíl: dokázat všem čtenářům,
že krása matematiky a krása literatury nejsou zdaleka tak
neslučitelné, jak si možná někdo myslí.

Frances McGrathová je mladinká Američanka z vyšší třídy.
Když její bratr v roce 1965 padne ve Vietnamu, Frances se
rozhodne také narukovat jako zdravotní sestra, i když její rozhodnutí rodiče zdaleka nepodporují. Po příletu do Vietnamu
nezkušenou dívku ohromí realita války, každodenní boj mezi životem a smrtí, nadějí a zradou. Potkává však přátelství a lásku.
Válkou však pro Frances a další veterány boj nekončí. Další bitva začíná po návratu do změněné a rozdělené Ameriky, k rozzlobeným demonstrantům, do země, která chce na Vietnam
zapomenout.

Příběhem Frances McGrathové vzdává Kristin Hannahová hold
všem dívkám a ženám ze zdravotnického personálu, které ve
Vietnamu sloužily a o nichž se dlouho mlčelo. Autorka přináší román o bolesti, sebeobětování i hrdinství, o síle přátelství,
nepochopení a pohrdání, ale také o tom, jak dlouho a těžce se
léčí zlomené srdce i duše.

V románu se Mario Vargas Llosa vrací do rodného Peru a přináší příběh muže, jenž sní o sjednocení své země prostřednictvím hudby a při psaní knihy, v níž by se jeho vize ztělesnila, propadne šílenství. Toño Azpilcueta žije a dýchá pro kreolskou hudbu – není většího znalce ani sběratele, který
by se mu vyrovnal. Přesto se živí psaním článků o hudbě pro brakové plátky, které mu platí sotva
pár šupů. Osudným se mu stane večer, kdy vyslechne představení neznámého kytaristy, v němž
rozpozná hudebního génia a jehož životopis se rozhodne napsat…
Poslední román mistra latinskoamerické literatury Maria Vargase Llosy je plný vášní i hudby a tajemství, jemuž je jeho hrdina na stopě, odráží rozporuplnost celé jeho země.

„Díky neomylnému smyslu pro rytmus vyprávění,
důslednosti v zacházení s daty a historickými
reáliemi, opřenými o ohromující výzkum,
a mistrné úspornosti dialogů jeho buřičské psaní
otřásá světem podobně, jako to činili hrdinové
rytířských románů, o nichž čítával.“

El Periódico