Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Slovo „mág“ se v souvislosti s veleslavným komiksovým scenáristou a spisovatelem Alanem Moorem objevuje často, ale možná ne zcela každý ví, že kromě jeho přeneseného významu platí i ten doslovný. Autorův teoretický i praktický zájem o magii vyvrcholil právě oslnivou obrazovou publikací, kterou napsal společně se svým nepříbuzným jmenovcem, leč přítelem už od dětství, Stevem Moorem. Ve výtvarné publikaci, která kromě textu či hojných a skvělých ilustrací od řady proslulých výtvarníků přináší také zábavné komiksové pasáže, se seznámíme s dějinami magie, s její teorií i praxí a také se životopisy významných mágů a kouzelnic od starověku až do současnosti.
„Měsíc a Had“ z titulu tohoto „praktického grimoáru“ odkazují na reálnou kouzelnickou společnost The Moon and Serpent Grand Egyptian Theatre of Marvels, založenou už v polovině devadesátých let minulého století, která pořádá časté performance spojující magii s poezií a dalšími uměleckými výkony.

Pokračování světového knižního hitu z Jižní Koreje doputovalo do Česka.
Penny je zaměstnaná v Dallergutově obchodním domě už více než rok. Občas sice udělá nějakou chybu, ale díky své nápaditosti a snaze učit se nové věci se stala plnoprávnou pracovnicí ve snovém průmyslu s oprávněním ke vstupu do tajemné „firemní zóny“, kde sídlí nejen továrny na sny, ale i úřad řešící stížnosti jejich uživatelů či testovací centrum plné surovin na výrobu snů. Penny kromě své běžné práce řeší problémy stálých zákazníků nebo pomáhá s přípravou velké pyžamové párty.

Druhý díl korejského bestselleru přináší ještě více fantazie, laskavého humoru a lidského porozumění a předkládá čtenářům příběhy o snech, které nás utvářejí, o odvaze hledat světlo i uprostřed nejtemnější noci.

Čtyřicetiletému Higovi toho na světě moc nezbylo, jen stará Cessna, vzpomínky a pes. Jako jeden z mála přežil ničivou epidemii chřipky a nyní spolu se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní, snaží na zchátralém letišti odrážet vpády zlodějů a rabiátů. Hig pravidelně kontroluje okolí ze svého letadla, až jednoho dne zaslechne ve vysílačce útržek cizího hlášení. Od té doby ho pronásleduje otázka: Je naděje, že by někde poblíž našel další obyčejné lidi? Sousedy, s nimiž by mohl mluvit a kteří by ho nechtěli okrást, nebo ho rovnou zabít? Opustit bezpečný perimetr a vypravit se do neznámé divočiny je ale zatraceně nebezpečný podnik a Hig váhá – až do dne, kdy už zdánlivě nemá co ztratit…
V románu Psí hvězdy, jenž v sobě nese ozvuky z díla Londona, Melvilla či Hemingwaye a bývá přirovnáván k McCarthyho Cestě, se dobrodružný děj mísí s nadčasovými úvahami o smyslu přátelství, sounáležitosti, lidskosti.
Kniha se stala předlohou k filmu Vzhlížet ke hvězdám zkušeného režiséra Ridleyho Scotta, z léta roku 2026.

Kniha patří mezi rané a často opomíjené romány Terryho Pratchetta – a přesto už v ní pulzuje vše, díky čemu je jeho tvorba tak výjimečná. Ironický nadhled nad lidstvem i jeho institucemi, hravé zacházení s logikou i absurditou a víra, že rozum je zároveň spása i hrozba. Kniha, která vyšla poprvé roku 1981, se pohybuje na pomezí klasické sci-fi a filozofické alegorie a dočkala se přirovnání ke
Stopařovu průvodci Galaxií.

Příběh mladého Doma Sabalose, dědice nejbohatší rodiny v Galaxii, je zároveň detektivkou i metafyzickou cestou za poznáním. Podle všech pravděpodobnostních výpočtů má právě on odhalit největší tajemství vesmíru – a možná i to, co se skrývá na jeho temné straně.

Když Jan Novák odcházel v druhé polovině 60. let s rodiči do exilu, bylo mu šestnáct let. Do Československa se na skok podíval na sklonku let sedmdesátých, kdy byl ovšem záhy vyhoštěn – a pak
až v prosinci 1989, a to na pouhé tři dny. Tyto tři dny však vydaly na celou knihu. Sám autor v úvodu Sametu a páry říká: „Existují dva druhy psaní. První čerpá ze zkušenosti ve službách fantazie,
a tomu se říká krásná literatura. Druhý čerpá ze zkušenosti ve službách paměti, a tomu se říká literatura faktu. Při psaní této knihy jsem si dodával odvahy tím, že jsem si říkal, že paměť je stejně
svým způsobem druh fantazie.“ Paměť a fantazie se v jeho textu skutečně uplatňují rovným dílem;
Novákův záznam tří dnů prosycených dějinnými událostmi, cigaretovým kouřem a dychtivým očekáváním příštího vývoje se vyznačuje vším, nač jsme od něj zvyklí: i zde se dočkáme umného mísení vznosných úvah a precizního popisu každodenní banality, hospodských historek, v nichž se skrývá hlubší smysl, či nekompromisního, ale zároveň empatického zobrazení lidského panoptika.