Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Vliv kultovní knihy Sobecký gen jde jen těžko přecenit. Richard Dawkins v ní shrnul, rozvedl a zpopularizoval pohled na evoluci, v němž jsou předmětem přírodního výběru geny, nikoliv jednotlivci, kteří jsou jejich nositeli. Tím mimo jiné v lidském jednání vysvětlil i altruismus, tedy nesobeckost. Kniha ovšem sleduje i další strategie chování, jako je spolupráce a zrada, komunikace a manipulace všeho druhu, počínaje kamufláží a konče chemickým ovlivněním nervové soustavy parazitovaného jedince. Půl století od prvního vydání je jádro této publikace uznávanou teorií, známou jako příbuzenský výběr, a její ústřední metafora je stále inspirující. Toto vydání k 50. výročí knihy obsahuje nový doslov, ale i všechny předmluvy a doslovy z předchozích vydání, a čtenář tak může sledovat, jak se autor postupně vyrovnával s námitkami oponentů i jak do paradigmatu sobeckého genu v průběhu času zapadaly nové poznatky. Ukazuje se, že jen málokterá kniha dokázala změnit naše chápání života tak zásadně jako právě Sobecký gen.

Soubor posledních dopisů Rudolfa Margolia připravil k vydání jeho syn Ivan (* 1947) jako poctu svému otci, který se v roce 1952 stal obětí justiční vraždy. Rudolf Margolius byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským, strávil téměř rok ve vězení, odkud směl jednou za měsíc napsat své manželce a synovi. Tyto dopisy přinášejí především svědectví o láskyplném vztahu Rudolfa Margolia k jeho nebližším, ale v druhém plánu jsou i svědectvím o praktikách tehdejší komunistické moci. Dnes víme, co museli vězni v komunistických vězeních snášet a jak z nich bylo přiznání vynucováno, proto Rudolfovo ujišťování, že mu ve vězení nic neschází a dobře se s ním zachází, stejně jako jeho kajícné sebeobviňování, působí mimořádně mrazivě.

Román Pro Polinu září na německém literárním nebi jako diamant. Čtenáři jej milují – celý rok se držel na nejvyšších příčkách prestižního žebříčku bestsellerů magazínu Der Spiegel. Překladová práva se prodala do 30 zemí.

Hannes vyrůstá ve zchátralé vile uprostřed slatin s mámou, svérázným náhradním otcem a Polinou, dcerou matčiny nejlepší kamarádky. Je tichý a zakřiknutý, ale výjimečně hudebně nadaný – a tajně Polinu miluje. Když nečekaná tragédie převrátí jeho život naruby, odchází do Hamburku a přestává komponovat. Po letech prázdnoty se rozhodne Polinu znovu najít – pomocí melodie, kterou pro ni kdysi složil…

Román napsaný jazykem, který plyne jako nádherná, vroucná hudba, vypráví především o lásce – ať už mateřské nebo té, kterou muž chová k ženě – a také o vášni k hudbě.

Martin Hilský patří k nemnoha českým humanitním vědcům, které není třeba představovat širší veřejnosti, a zároveň se těší mimořádné úctě odborníků.
Legenda české anglistiky vychovala generace studentů, pro něž byla setkání s jeho osobností, texty i překlady určující. Překladatel a redaktor Petr Onufer s ním v letech 2022–2026 vedl sérii rozhovorů, jež nyní vycházejí pod názvem Vykloubený čas. V bilančním interview hovoří o rodině, o studiu v Praze i na Oxfordu, o profesní dráze pedagogické i překladatelské, o umění prozaického, básnického i divadelního překladu, o angloamerickém modernismu, o Shakespearovi atd. Dojde však i na kontroverznější témata, jako je osobní zodpovědnost člověka tváří v tvář nelidskému režimu, vztah jedince k instituci a establishmentu, paradoxní podstata umění či duchovní směřování lidského bytí. Martin Hilský ve svých odpovědích ukazuje nadhled, vtip, mimořádnou erudici spojenou se vzácnou sebereflexí, pronikavé vidění světa a obrovské osobní nasazení.

Karlu Teigemu (a dvacátému století) bylo dvacet let, když spolu se svými stejně mladými přáteli formuloval program Uměleckého svazu Devětsil. Všichni měli pocit, že se čas, který se předtím zadrhl v zákopech „velké války“, znovu rozběhl: zrodil se poetismus, později surrealismus, v rychlém sledu vznikaly básnické sbírky, obrazy, divadlo, architektura…
Životopisná koláž o významném českém kritikovi a teoretikovi umění, výtvarníkovi a překladateli nevypráví jen jeho osobní příběh, vypráví historii celé české meziválečné avantgardy. Životní cestu Karla Teigeho zkřížily osobnosti jako Biebl, Halas, Nezval, Seifert, Voskovec, Werich, Funke, Breton, Krejcar, Majakovskij, Kokoschka, Štyrský, Toyen, Jakobson, Vančura a mnozí a mnozí další. A také ženy, které ho milovaly, podporovaly a inspirovaly. Většinu života se hlásil ke komunistické ideologii. Nebýt jeho předčasné smrti, nejspíš by sdílel osud svého přítele Záviše Kalandry a skončil by na popravišti.

Jiří Kamen jako vždy vystavěl svou knihu na zevrubném studiu všech dostupných pramenů a literatury, takže i ty nejneuvěřitelnější zvraty děje a detaily jsou podložené fakty.