Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Příběh na malém městě u Prahy se začíná odvíjet nenápadně. Končící učitel tráví poslední dny v práci, indická rodina se chystá otevřít restauraci a roční Tadeáš pronese slovo „máma“ jako už mnohokrát předtím.
Jenže někde za tím všedním se skrývá cosi nezvyklého.
Bývalý učitel se utápí v zoufalství, alkoholu a bezútěšné minulosti, když náhodou potká záhadnou ženu a zcela propadne jejímu kouzlu. Podaří se mu zjistit, odkud přišla a co je zač?
Indická dívka Kiri vídá věci, které by vídat rozhodně neměla. Hranice mezi skutečností a iluzí se zvolna stírá. Jak moc je pevná? Existuje vůbec? A může Kiri ještě věřit sama sobě?
Tadeášovi rodiče najednou musejí čelit situaci, na kterou se nemohli nijak připravit, na kterou by je dřív ani nenapadlo pomyslet. Poradí si s ní? A co všechno je to bude stát?
Tři osudy, trojí vnímání světa, který možná není takový, jaký se zdá. A co když po něm kráčí někdo, kdo tu už jednou byl…

Dějepisectví jako výzva je výsledkem výzkumů, publikovaných během posledních šesti let, výrazně ovlivněných dobou covidovou. Eseje a studie zde uveřejněné se zaobírají problémy, koncentrovanými do tří tematických celků: sociální dějiny, historická paměť a politika paměti a osobnosti středoevropské historiografie 50.-80. let 20. století. Vedle analytických studií, věnovaných genezi tak významných pojmů, jakými jsou táborský komunismus, buržoasní revoluce či chudí a bohatí, autor kriticky zkoumá vědecký přínos tří významných českých historiků (Jaroslav Mezník, František Šmahel, Josef Válka, Robert Kalivoda) evropské vědě. Spolu s tím je v knize možné číst programatické úvahy, věnované současným výzvám sociálních dějin nebo podobám politiky paměti, resp. vědomému zneužívání politiky paměti, v České republice.

Dějepisectví jako výzva navazuje na dvě předchozí autorovy práce, věnované dějinám a teorii historiografie 19. a 20. století: Dějepisectví mezi vědou a politikou: Úvahy o historiografii 19. a 20. století (2007) a Na vlnách dějin: minulost, přítomnost a budoucnost českého dějepisectví (2020).

Obuv je materiální konstantou lidské existence. Před první světovou válkou bychom v českých a rakouských zemích nalezli výrobce obuvi téměř v každé obci. Počátkem 20. století začalo obuvnictví ve střední Evropě procházet dynamickou proměnou. Naprosto zásadní roli v tomto procesu sehrála Velká válka, hromadné zakázky vojenské obuvi a postupné prosazování strojní práce. Na procesu opožděné industrializace obuvnické výroby se podílela několik aktérů, počínaje malovýrobci přes výrobní družstva obuvi až po plně mechanizované továrny soustředěné ve Vídni a v českých zemích. V meziválečném Československu se obuvnictví stalo jedním z hlavních exportních oborů.

Monografie Válka ševců je věnována navrhování, výrobě, distribuci, spotřebě a recyklaci obuvi jako strategického konzumního statku v době první světové války. Interpretačně je založena na metodě životního cyklu výrobku. Důraz na životní cyklus výrobku učinil z civilní a vojenské obuvi téma odborných debat, nepostradatelnou součást vojenské výstroje, předmět výrobních experimentů s novými či úspornými materiály i druhy obuvi a v neposlední řadě rovněž symbolickou zbraň v boji proti dopadům válečné mizérie.

Během čtyřiceti týdnů roku 2025 psal Michal Horáček básně převážně koncipované jako promluvy nebo rozhovory rozmanitých biblických postav. Pravidelným rytmem, rýmem a refrénem jeho texty umožňovaly budoucí zhudebnění. Postupně tak vznikala sbírka, jež ve vybraných čtyřiceti zastaveních nabízí pohled na Starý i Nový zákon nikoliv z náboženské, ale spíše obecně lidské a osobní perspektivy. Vedle ústředních událostí, mluvčích a aktérů Bible (stvoření světa i apokalypsa, pád babylonské věže i Jericha, zvěstování, ukřižování i vzkříšení; Abraham, Jákob, Mojžíš,
David, Šalomoun, Jonáš, Jeremjáš, Daniel, Ježíš, Maria či apoštolové) autor akcentuje děje, situace a postavy vedlejší a skryté (stařec Metuzalém, prorokyně Mirjam, pastevci, hříšnice, Veronika, vojáci pod křížem, andělé na různých příčkách hierarchie).
Cyklus doprovodil fotografiemi Jan Šibík, doslovem evangelický teolog Miloš Rejchrt a poznámkou o vzniku knihy editorka Daniela Iwashita.

„Měl jsem za to, že jsem už ve věci Lásky promyslel vše, když mi do rukou padlo kázání Henryho Drummonda. Od okamžiku, kdy jsem si přečetl jeho slova, snažil jsem se jeho učení naplňovat v praxi, a můj život se zásadně změnil,“ napsal Paulo Coelho o textu, který jej inspiroval ke knize
Nejvyšší dar.
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ Každý z nás někdy slyšel tuto pasáž z Listu Korintským od svatého Pavla, ale porozuměli jsme vskutku jeho poselství? Koncem 19. století byl mladý misionář Henry Drummond povolán
nahradit slavného kazatele. A i když mu zprvu posluchači naslouchali s nedůvěrou, zakrátko byli uchváceni jeho výkladem slov apoštola Pavla. Z kázání Největší věc na světě se stal klasický text, nepochybně jeden z nejkrásnějších, jaké byly kdy o lásce napsány.
Drummond jej rozčlenil do devíti částí: trpělivost, laskavost, velkorysost, pokora, jemnost, oddanost, tolerantnost, upřímnost a nevinnost. Na rozdíl od toho, co jsme uvyklí slýchat, za největší poklad duchovního života nepovažuje víru, ale lásku. Nehledě na to, k jakému náboženství se hlásíte, právě tyto city váš život obohatí nejvíce. V Nejvyšším daru Paulo Coelho na základě Drummondova textu nabízí skutečně působivou zprávu, jež nám pomůže pojmout lásku do našich každodenních životů a zakusit její transformativní sílu.