Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Čtyřicetiletému Higovi toho na světě moc nezbylo, jen stará Cessna, vzpomínky a pes. Jako jeden z mála přežil ničivou epidemii chřipky a nyní spolu se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní, snaží na zchátralém letišti odrážet vpády zlodějů a rabiátů. Hig pravidelně kontroluje okolí ze svého letadla, až jednoho dne zaslechne ve vysílačce útržek cizího hlášení. Od té doby ho pronásleduje otázka: Je naděje, že by někde poblíž našel další obyčejné lidi? Sousedy, s nimiž by mohl mluvit a kteří by ho nechtěli okrást, nebo ho rovnou zabít? Opustit bezpečný perimetr a vypravit se do neznámé divočiny je ale zatraceně nebezpečný podnik a Hig váhá – až do dne, kdy už zdánlivě nemá co ztratit…
V románu Psí hvězdy, jenž v sobě nese ozvuky z díla Londona, Melvilla či Hemingwaye a bývá přirovnáván k McCarthyho Cestě, se dobrodružný děj mísí s nadčasovými úvahami o smyslu přátelství, sounáležitosti, lidskosti.
Kniha se stala předlohou k filmu Vzhlížet ke hvězdám zkušeného režiséra Ridleyho Scotta, z léta roku 2026.

Příběh císařovny, manželky posledního íránského šáha. Příběh, který začal jako romantická pohádka…
Jedenadvacetiletá Farah Díba se provdá za Muhammada Rezu Pahlavího a život mladé dívky se v průběhu několika málo měsíců od základu změní. Píše o ní světový tisk, je považována za módní ikonu a jednu z nejkrásnějších žen planety, později je mladá královna korunována na íránskou císařovnu. Přivede na svět čtyři děti a přitom plní úkoly, které se od panovnice očekávají: věnuje se kultuře, charitě, setkává se s obyvateli své země, reprezentuje ji v cizině… O dvacet let později se sláva mění v noční můru: demonstrace, krvavé bouře, spěšný odjezd již vážně nemocného šáha, exil bez možnosti najít trvalé útočiště, protože s novým íránským režimem, s režimem ajatolláhů, chtějí zůstat zadobře všechny státy světa. USA šáha přijmou kvůli nutné operaci, ale islamisté si chtějí vynutit jeho vydání do Íránu a zajmou diplomaty amerického velvyslanectví v Teheránu. Rodina se přesouvá do Panamy, ovšem ani tam nejsou v bezpečí, nakonec najdou útočiště v Egyptě, kde šáh záhy zemře. Život pokračuje dál, děti dospívají, svět se proměňuje – a jméno Rezá Pahlaví se opět objevuje v titulcích světových médií.
Farah Pahlaví doplnila nové vydání svých Pamětí o aktuální úvod a doslov. Jak tyto doplňující texty, tak vlastní kniha jsou ryze osobní výpovědí ženy, která byla svého času v centru dění v zemi, jež má dodnes potenciál změnit celý svět. Paměti nikdy nemůžou už ze své podstaty být objektivní, jsou ale důležitou součástí celého obrazu a mnohdy i základem hlubšího poznání regionu nebo doby.

Během šesti měsíců jsou zavražděny tři malé děti a čtvrté unikne smrti jen o vlásek. Zpočátku pachatel řádí na Ostravsku, posléze se přesouvá do Prahy. Všechny případy mají jedno společné – k vraždám či pokusům o ně dochází den před narozeninami obětí. Kdo za ohavnými
skutky stojí a jaké pohnutky ho k nim vedou, intenzivně zjišťují zprvu ostravští kriminalisté pod vedením Ivoše Kiliána a později se k nim připojí i pražští kolegové s týmem Radima Brázdy.
Jde o jejich druhý společný případ, poprvé se takto sešli při vyšetřování případu, který čtenáři znají z knihy Perfektní alibi. Při postupném odhalování nových a nových skutečností jsou okolnosti smrti malých dětí čím dál děsivější. Mordparty svádějí závod s časem a dělají všechno pro to, aby vraha dopadly dříve, než stačí znovu zaútočit.

Kniha Mýty Západu původně vyšla v roce 1964 jako třetí svazek monumentální čtyřdílné série Masky bohů a stejně jako nová vydání předchozích dílů, Primitivní mytologie a Orientální mytologie, i tato kniha začleňuje aktuální poznatky z archeologie, antropologie a psychologie.
V tomto svazku autor sleduje mytologické základy západních náboženství a proměnu, k níž došlo při přechodu od mytologií zaměřených na ženský princip k patriarchálním náboženským systémům. Ukazuje, jak kdysi ústřední postavení plodné bohyně Země – matky a dárkyně života – postupně nahradily kulty mužských božstev spojených s mocí, válkou a zákonem. Autor zde zkoumá mytologické kořeny judaismu, křesťanství, islámu a zoroastrismu a sleduje jejich vzájemné ovlivňování v průběhu dějin.

Neuvěřitelný příběh mladičkého „básníka z Terezína“ Hanuše Hachenburga (1929–1944). Baptiste Cogitore jemně, s velkou empatií proniká do krátkého, pohnutého a přitom bohatého života židovského chlapce z Prahy, který byl do drsné reality uvržen ještě dřív, než svět začala ničit zhoubná ideologie: narodil se v roce 1929 v židovské zámožné rodině, ale v roce 1938 ho matka z osobních důvodů umístila do sirotčince. Ve třinácti letech byl deportován do ghetta Terezín a v prosinci 1943 do Osvětimi-Březinky, kde byl den před svými patnáctými narozeninami zavražděn. Předtím, ještě v Terezíně, za sebou zanechal hlubokou stopu – v jednom z baráků ghetta na čtyřicet chlapců založilo tajný časopis Vedem a „autonomní republiku ŠKID“.
V této skupině si Hanuš rychle získal ústřední postavení jako mimořádně talentovaný básník a publicista.

Baptiste Cogitore deset let bádal v archivech, shromažďoval informace i svědectví lidí, kteří Hanuše znali. Na základě svých rešerší natočil o Hanušovi dokumentární film Le Fantôme de Theresienstadt a poté napsal knihu Chlapec kometa (L’enfant comète, 2025) – v nich se mj. objevují i nesmírně působivé Hanušovy básně.