Písek, sůl, železo, měď, ropa a lithium. Tyto základní materiály, které tisíce let pohánějí naši vynalézavost i chamtivost, daly vzniknout celým civilizacím a jiné naopak zničily. Někdy si možná myslíme, že dnešní svět stojí na beztížných a volně poletujících informacích, Ed Conway nám však ve své knize připomíná, že i moderní 21. století nadále zcela závisí na hmotném světě materiálů. Vždyť jen v roce 2017 jsme vytěžili více surovin než za celou historii lidstva až do roku 1950. Optické kabely, z nichž je upředen celý web, měděné cévy elektrické rozvodné sítě, křemíkové čipy a lithiové baterie v útrobách našich mobilů i aut ‒ to je Svět materiálů, který čtenáře zavede do prostředí těžby, výrobních postupů a pro spotřebitele téměř neznámých firem, jež společnými silami z běžných surovin vytvářejí produkty, bez nichž by moderní civilizace nemohla fungovat.

Lernerův krátký, formálně precizní román Přepis je pronikavou meditací o technologiích, které naši vzájemnou blízkost prohlubují i narušují, o nástrojích, jež paměť uchovávají i mažou.

Bezejmenný vypravěč knihy přijíždí do rhodeislandského města Providence, aby tu pořídil rozhovor se svým devadesátiletým mentorem Thomasem. Ten je legendou uměleckého světa, osobností, která jako by přicházela „z budoucnosti i z minulosti zároveň“ a která dokáže „okouzlit kohokoli“, kdykoli promluví. Jenže vypravěč hned po příjezdu upustí svůj telefon do hotelového umyvadla a ocitá se bez nahrávacího zařízení – a z nejasných důvodů tuto skutečnost nedokáže přiznat. Následné setkání je vskutku pozoruhodné: Thomas osciluje mezi mimořádnou jasnozřivostí a duševním rozrušením, chvílemi si vypravěče – o němž se domnívá, že rozhovor nahrává – plete se svým synem Maxem, a postupně narušuje i vypravěčovo vnímání hranice mezi skutečností a fikcí. Ten se pak musí vyrovnat s nevyzpytatelným „posmrtným životem“ rozhovoru, který rekonstruoval z paměti.
V Lernerově stylisticky vytříbené próze rezonují ozvěny děl Franze Kafky, a přitom je zcela současná; působivě spojuje pronikavou intelektuální reflexi s lyrickou mnohoznačností a je zároveň oslavou i dokladem toho, co dokáže literatura.

Miro Švolík (* 1960) je vedle Tona Stana, Ruda Prekopa a dalších výrazným představitelem fotografické Slovenské nové vlny. Ve své knize bilancuje svou tvůrčí dráhu od roku 1975, kdy začal studovat fotografii na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě, až do současnosti. Do knihy shromáždil, chronologicky seřadil a okomentoval výběr svých snímků, které dokládají proměny jeho přístupu k fotografické tvorbě i neustálou snahu neustrnout a zkoušet nové cesty a metody. Švolíkovy snímky charakterizuje neotřelý pohled, hravost i přístupnost v nejlepším smyslu toho slova.

Pro korporátní život nepřijatelný Livius, retro punkerka Geena, rváč Blboun a „taxidrajvr“ Frenkie chtějí zmizet do Améru. Lidem doma, na nekonečném sídlišti, spojujícím dvě kdysi samostatná města, začalo totiž „solidně bliznit“. Na denní i noční obloze se vyměnily reklamní symboly, blíží se Halloween a je potřeba udržet nikdy neustávající nákupní horečku, jenže letos se to nějak vymklo z ruky. V ulicích plných špíny, moderních drog, bizarního násilí, neustále se měnící módy a subkultur, nachází naše grupa klid jen v Nechuťáku, zaplivaném bistru, kde šeredný chlápek přezdívaný Archanděl nabízí ty nejlepší syntetické burgery a ukrývá víc než dost delikátních tajemství…

Grupa z Nechuťáku je sídlištní kapitalistická dystopie z hypotetické budoucnosti. Punkově laděné vyprávění ze světa, který se řítí do chaosu, což podtrhuje babylonská řeč, příběhová roztěkanost a všudypřítomná nejistota. Román prorostlý kyberpunkovou estetikou a říznutý rapovou subkulturou vypráví nakonec především o tom, v jaké společnosti žijeme už dnes.

Nová kniha od autora románu Zvon, který se dostal do užší nominace na Cenu Magnesia Literu za debut.

Když se jedenáctiletý Kája s rodiči přestěhuje z Prahy do podhorské vesnice, zhroutí se mu celý svět. Čeká ho nová škola, noví spolužáci a úplně odlišný rytmus života. Navíc se místní klučičí parta rozhodne udělit „přivandrovalci z města“ pořádnou lekci, která málem skončí tragicky. A tak osamělý Kája z nudy prozkoumává rozlehlý statek, svůj nový domov, a učiní nečekaný objev: najde tu předměty, které patřily zdejšímu partyzánovi bojujícímu na vlastní pěst proti německým okupantům. Ve skalách v lese dokonce narazí na jeho skrýš. A pak se jednoho dne do stodoly přitoulá mladý vyhublý vlk… S ním po boku zažije Kája dobrodružství, o jakém se mu ani nesnilo.

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Bestseller, který se po deseti letech vrací v novém vydání! Zbigniew Czendlik v otevřeném rozhovoru boří představy o tom, jaký má být kněz, a s humorem mluví o víře, životě, vztazích i Bohu. Nové vydání přináší aktuální předmluvu a také nadšené ohlasy čtenářů – příběhy o tom, jak jim kniha změnila pohled na svět, život, nebo zkrátka „jen“ udělala radost…

Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma.
Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely?
Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.

Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Životopis slavného španělského spisovatele, zaměřený na Dona Quijota. Doslov Josef Polišenský.