Výbor z poezie významného amerického básníka a esejisty. Gary Snyder o své poezii říká: „Má poezie je o práci, lásce, smrti a hledání moudrosti. Všechno, co máme, je půda pod nohama, mysl a tělo, muž a žena, kteří nás zrodili, muži nebo ženy, s nimiž žijeme, děti, které jsme zrodili, a přátelé, které známe.“

Hrdinka příběhu, situovaného do luxusního švýcarského hotelu, tráví čas konvencemi vynuceného exilu hledáním skutečných hodnot a vztahů.

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Filozofický spis De deorum natura (doslova O přirozenosti bohů) vznikl v roce 45 př. n. l., sestává ze tří knih a je napsán ve formě platónského rozhovoru mezi skeptiky Gaiem Kottou a Quintem Luciliem Balbem a epikúrovcem Gaiem Velleiem.
Autor v něm představuje pojetí bohů podle stanovisek různých škol včetně kritických protiargumentů, k nimž se však sám nijak nevyjadřuje. Význam tohoto Ciceronova díla tkví především v tom, že jeho prostřednictvím se k římským čtenářům
poprvé dostala řecká filozofie v latině. Spis byl do češtiny přeložen pouze jednou v roce 1948 Antonínem Kolářem, logicky tedy již značně zastaral a nový překlad jistě ocení nejen odborná filozofická čtenářská obec.

Vydání knihy finančně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Dílo řeckého lékaře Ktésia z Knidu se zachovalo jen fragmentárně u jiných autorů. Ktésiovým nejznámějším a nejrozsáhlejším spisem byly Perské dějiny čili Persika, které sestávaly z 23
svazků. Autor v nich líčil historii Asýrie, Babylónu až po založení perské říše v roce 550 př. n. l. Kýrem Velikým; dále období
až do roku 398 př. n. l., včetně řecko-perských válek. Coby historik byl Ktésiás často kritizován, hlavně ve srovnání s Hérodotem, oceňován byl naopak jeho živý styl. Na rozdíl od poměrů
v perské říši, které autor zřejmě skutečně znal, jsou reálie vylíčené v Indických příbězích (Indika) založené na pouze informacích z druhé ruky. Spíše než na historické události se Ktésiás
zaměřuje na divy, podnebí, flóru, zvyky či stravu atd. a jeho líčení má často až fantastický charakter. První český překlad zahrnuje všechny zlomky z obou děl.

Písek, sůl, železo, měď, ropa a lithium. Tyto základní materiály, které tisíce let pohánějí naši vynalézavost i chamtivost, daly vzniknout celým civilizacím a jiné naopak zničily. Někdy si možná myslíme, že dnešní svět stojí na beztížných a volně poletujících informacích, Ed Conway nám však ve své knize připomíná, že i moderní 21. století nadále zcela závisí na hmotném světě materiálů. Vždyť jen v roce 2017 jsme vytěžili více surovin než za celou historii lidstva až do roku 1950. Optické kabely, z nichž je upředen celý web, měděné cévy elektrické rozvodné sítě, křemíkové čipy a lithiové baterie v útrobách našich mobilů i aut ‒ to je Svět materiálů, který čtenáře zavede do prostředí těžby, výrobních postupů a pro spotřebitele téměř neznámých firem, jež společnými silami z běžných surovin vytvářejí produkty, bez nichž by moderní civilizace nemohla fungovat.

Příběh rodu Hekneových se uzavírá tam, kde kdysi zazněl první tón sesterských zvonů.

Zapadlá osada Butangen třicátých a čtyřicátých let minulého století. Ústřední postava trilogie, pastor Kai Schweigaard, se nadále trápí proroctvím vetkaným do gobelínu sester Hekneových, které má zobrazovat jeho smrt. Nepřestává si vyčítat, že v mládí prodal do Drážďan středověký sloupový kostel včetně dvou zvonů. Nyní se snaží zachránit alespoň ten, který dlouho spočíval na dně jezera, a klade si otázku, jak je možné, že v současnosti nejsme schopni rozpoznat, co bude později souzeno jako barbarství.
Butangen je stále méně izolovaný a postupně objevuje svět. Silnice a železnice v tom pomáhají, ale ne všechno přicházející ze světa je dobré. Blíží se druhá světová válka a s ní okupace Norska nacistickým Německem. Válka podrobí místní obyvatele zkoušce – někteří se zapojí do odboje, jiní kolaborují. A když do války vstoupí Velká Británie, zúčastní se jí jako letci RAF i synové Jehansova bratra Victora.

Soubor posledních dopisů Rudolfa Margolia připravil k vydání jeho syn Ivan (* 1947) jako poctu svému otci, který se v roce 1952 stal obětí justiční vraždy. Rudolf Margolius byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským, strávil téměř rok ve vězení, odkud směl jednou za měsíc napsat své manželce a synovi. Tyto dopisy přinášejí především svědectví o láskyplném vztahu Rudolfa Margolia k jeho nebližším, ale v druhém plánu jsou i svědectvím o praktikách tehdejší komunistické moci. Dnes víme, co museli vězni v komunistických vězeních snášet a jak z nich bylo přiznání vynucováno, proto Rudolfovo ujišťování, že mu ve vězení nic neschází a dobře se s ním zachází, stejně jako jeho kajícné sebeobviňování, působí mimořádně mrazivě.