Jak si vede Teorie podivnosti Pavly Horákové v Chorvatsku?

Těší nás, že chorvatské nakladatelství HENA COM se vydávání současné české prózy věnuje již delší dobu a v posledních letech se v jeho portfoliu objevují knihy českých autorů /autorek stále více. Zajímalo nás, proč si nakladatelství tentokrát vybralo právě Teorii podivnosti Pavly Horákové?

Pár slov k chorvatskému vydání od nakladatele

„Česká literatura skrývá mnoho klenotů a chorvatští čtenáři ji velmi rádi čtou, zejména tedy ženské autorky (Alena Mornštajnová, Petra Hůlová, Hana Androniková), což hodnotíme velmi pozitivně. V této souvislosti jsme díky prestižní ceně Magnesia Litera objevili také Teorii podivnosti Pavly Horákové.

Nejvíce nás zaujalo téma románu o hledání lásky spolu se všemi podivnostmi, které zahrnuje. Když jsme se dozvěděli, že ústřední postava románu, mladá žena Ada, je vlastně vědkyně, která prochází bizarní a podivnou, ale zároveň dojemnou a humornou cestou za poznáním, byli jsme více než příjemně překvapeni, protože tento příběh představoval v běžné evropské literární produkci něco nového a jiného. Všichni trpíme následky pandemie a jejího vlivu na každodenní život, takže představit chorvatským čtenářům něco veselého, inteligentního, živého a zábavného, ale zároveň neuvěřitelně dobře napsaného, nám připadalo jako správná volba. S hrdostí můžeme říct, že jsme s dosavadními ohlasy čtenářů velmi spokojeni a náš záměr vydávat českou prózu, jež se kromě jiného vyznačuje inteligencí a specifickým smyslem pro humor, byl opět oceněn.“

Pár slov k vydání od překladatelky Suzany Kos

„S nakladatelstvím HENA COM spolupracuju už tři roky a nevím, jestli je to náhoda nebo ne, ale dosud všechny překlady byly romány českých autorek. V rámci svého výzkumu na záhřebské bohemistice, se taky věnuju propagaci českých ženských literárních hlasů, a má překladatelská praxe mi potvrdila, že (použiju tady slova jednoho českého literárního kritika) „současná česká literatura patří autorkám“.

Do Teorie podivnosti bylo lehké se začíst. S překladem to ale tak lehce nešlo. V neformálním vyprávění protagonistky Ady Sabové za každou oklikou stála překladatelská překážka. Kdyby se tehdy někdo podíval do historie mého Google vyhledávače, určitě by se lekl. Ale i když se mi na začátku zdálo, že největší problém bude kvantová fyzika, dolichokranní lebky a fraktály, stala se jím má milovaná Praha.

S nakladatelstvím jsem měla domluvený termín na polovinu srpna 2021. Globální situace se trošku zlepšila a podařilo se nám, doufám všem, trošku i cestovat, takže román se mnou toho dost viděl a poznal (a já s ním). Schrödingerova kočka (a pes) se mačkali v letadlech, procházeli se podél ženevského jezera, opalovali se na březích Jaderského moře, hodně plavali (to kočka asi trošku míň), zatímco já jsem bloudila pražskými ulicemi a čtvrtěmi. Ve Smečkách, Vinohrady, Chudobice, Sherwood, pražské brány, zbourané skály, Šárka, náplavka, špinavá Žitná a Karlák se mi zhmotňovaly před očima a pod nohama, na kamenných dlaždicích úzkých ostrovních ulic.

A pak jsem si najednou uvědomila, jak se to všechno prolíná, chorvatské moře s pražskými kopci, místa a čas, že najednou jsem tady a ve stejnou dobu taky o tisíc kilometrů dál. A že co nejdřív musím do Prahy, aby mě tam, za šíleného lijáku, když mi vítr odnese deštník, ohřívalo tamní sluníčko. A ten román konečně začal mluvit novým jazykem.

Předesílám, že jsme všechny naživu – lektorka, redaktorka a já, a hlavně, chorvatský překlad „Schrödingerova románu“ Teorie podivnosti (někdy se opravdu zdálo, že ve stejnou dobu je i není). Pokud jde o tu kočku – u nás doma jedna přibyla.“