Jak Mariusz Szcygieł s kontratenorem křtili ve Varšavě knihu Jiřího Kamena

Náš autor Jiří Kamen, kterému nedávno vyšla kniha v polském překladu Elżbiety Zimne v nakladatelství Dowody na Istnienie, se zúčastnil několikadenního turné u příležitosti křtu a povídání o knize s Mariuszem Szczygiełem. Jak vše probíhalo, si můžete přečíst v autorově komentáři.

Když mi na začátku dubna poslal mejl Mariusz Szczygieł se sdělením, že chce na křest knížky Svíce v pohanském háji (česky Elvis ze Záluží, „Záluží“ bylo nepřekonatelným předkladatelským oříškem), kterou vydal v nakladatelství Dowody na Istnienie, pronajmout divadlo, že na jeho jevišti vytvoří literárně-hudební představení, myslel jsem, že si dělá legraci. Právě jsem se probíral z covidu a představa představení knihy jako inscenace svého druhu v divadle mi připadla lehce absurdní. Pokud by ten divadelní prostor nebyl hodně komorní. Ale hlediště varšavského Teatru Studia je pro 400 diváků. Jediná možná zápletka, která by podnik podle Mariusze Szczygieła mohla zhatit, vedle možných rozmarů pandemie, byla výše honoráře pěvce, světové hvězdy, kontratenora Jakuba Józefa Orlińského, prohlásil „pan Mariusz“, tak ho jeho příznivci v Polsku oslovují. Jeho účast je tam nutná. Ani zprávy pana Mariusze, že se kniha slušně prodává a že se objevilo dost recenzí, mě nijak optimisticky nenaladily. Ale nakonec se pandemie u nás i v Polsku umoudřila. A když jsem viděl plakát na představení, který vycházel z obálky Kateřiny Sidonové polského vydání mé knížky, začínal jsem se zajímat o to, jak se do Varšavy dostanu. Mezitím v květnu Jakub Józef Orliński získal za album Facce d’amore Opera Award za rok 2020. Netuším, jestli ho ta cena nějak příznivě naladila, ale představení se 8. června konalo. Na produkci spojenou s představením knihy mě oficiálně pozvalo České centrum ve Varšavě.

Bylo vyprodáno, přitom vstupenky byly pěkně drahé. Ale pořadatelé věděli, co dělají: jména Orliński a Szczygieł táhnou. Divadlo mohlo být obsazeno diváky jen z poloviny. Tak představení byla hned dvě. Postupně jsem také pochopil dramaturgický záměr pana Mariusze. Titulní postava mé povídky Nagasaki je stařenka Adéla, která má na svědomí životy svých tří manželů. Každý rok na rodinné oslavě svým dcerám a jejich rodinám vypráví o tom, jak své manžely zavraždila. Všichni se smějí a nikdo jí nevěří. Taková hodná maminka a babička by přece nikdy nic takového neudělala.

Klavírista Aleksander Dębicz a kytarista Łukasz Kuropaczewski s Jakubem Józefem Orlińským natočili v čase pandemie album Adela. V jejich pojetí ovšem jde spíše o ideálně krásnou paní, než starou vražedkyni. Takže se na jevišti setkaly dvě Adély. To byl ten dramaturgický záměr.

Představení moderoval pan Mariusz. Nejprve herečky z místního souboru přečetly jednu moji povídku, pak pan Mariusz se mnou rozmlouval, tlumočila překladatelka knihy Elżbieta Zimna.

Mluvili jsme například o tom, proč u nás byl surrealismus a v Polsku ne. Pak herečky přečetly povídku o vraždách babičky Adély. Hudební program zahájila premiéra skladby Aleksandera Dębicze inspirovaná mojí povídkou o babičce vražedkyni. Nevím, jestli se mi ještě někdy v životě nebo i po něm podaří naladit svojí povídkou skladatele k takovému výkonu. A když se na jevišti objevil hvězdný Orliński, byl sukces završen.

I prodej knihy Svíce v pohanském háji po přestaveních probíhal v podobné euforické náladě, aspoň jsem měl takový dojem.

Z celé mé cesty do Varšavy a zpět mě ovšem nejvíce ze všeho zaujala možnost setkat se s panem Mariuszem a moci s ním rozmlouvat o literatuře, světě a o dalších věcech, a to nejen na jevišti. I když rozmluva před diváky má své kouzlo, zejména když se nám občas podařilo vyvolat v hledišti smích.

 

O recepci knihy u polského literárního publika se můžete přesvědčit níže.

„Odvážně míchá žánry a styly: detektivka, thriller a horor se tu snoubí s magickým realismem, surrealismem a absurdností.  Není to vážné vyprávění o světě a životě, je to především skvělá literární zábava. A tak dobře se to čte!“

– Anna Maślanka – blog Literackie skarby świata całego

 

„Kamenovy povídky jsou klasické a dobře napsané. Ztřeštěnost se objevuje až teprve ve fabulární vrstvě. Jiří Kamen však nepřekročí práh slušnosti své fantazie. Své hrdiny staví do situací sice podivných, ale nikoli nepravděpodobných. Jeho vyprávění jsou na metafyzické úrovni, kde se mísí činy mravné i činy nemravné. Odplata je oděna do náhody a lidské záležitosti vypadají z této perspektivy až neuvěřitelně bezvýznamné. Život se nejeví jako kosmické drama. Spíš to bývá tragikomedie, jejíž scénáře si vymýšlíme my sami.“

– Ewa Glubińska

 

„Skvělé, kouzelně absurdní a humorem nabité povídky Jiřího Kamena, které nám zlepší náladu v našem pandemickém údělu.“

– Magdalena Talik

 

„Jiří Kamen skvěle doplňuje českou literární reprezentaci, která nás, zachmuřené Poláky, učí, jak se povznést nad problémy.“

– Rafał Pikuła, Tygodnik Przegląd

 

„Krásný příklad, jak mnoho neobjevených pokladů se před námi ještě skrývá v české kultuře.“

– Michał Kropiński, Aktivist.pl

 

„Ta kniha je určena čtenářům, kteří se chtějí radovat. Ani při tom nemusejí umírat. Čtenářům, které těší humor, v němž se absurdity pojí s nostalgií a životními pravdami na pozadí dějin.“

– Rafał Kowalski facebook Dowody na Istnienie

 

Z úspěchu knihy máme velkou radost a moc děkujeme všem zúčastněným!

Úryvky z recenzí uvádíme v překladu Elżbiety Zimne