Drsný thriller s duší: Nový český autor míchá brutalitu devadesátek, cynický humor i nečekaný soucit

Mafie, temné devadesátky, bývalý policista bez pravidel a humor ostrý jako břitva. Nový hlas české „drsné školy“ přichází s thrillerem, který spojuje syrovou brutalitu s melancholií a překvapivou lidskostí. V rozhovoru autor prozrazuje, proč jeho hrdina překračuje hranice zákona, čím chce redefinovat českou krimi scénu i proč by si hlavní roli ve filmové adaptaci zasloužil mix Belmonda, Bruce Willise a Rocco Siffrediho. 

Kdo nebo co bylo inspirací k vašemu románovému debutu?

 Nikdo konkrétní, ale dá se říci, že do určité míry se jí staly šílené poměry v devadesátých letech, kdy si některé mafiánské gangy dělaly doslova, co chtěly. Zejména na Slovensku to muselo být peklo.

Proč je vaším hrdinou nikoli policista, ale bývalý policista?

Protože situace, kterým jsem chtěl Wintra vystavit (a zároveň mu je dopřát), si obyčejný kriminalista nemůže dovolit. Nemá pro jejich uskutečnění schopnosti, a už vůbec ne dostatečně volné pole působnosti. Nemůže se mstít a zabíjet, provádět výslechy, při kterých jde, kromě zjišťování pravdy, také o zdraví dotazovaného. Navíc Winter není ani tak policistou „bývalým“, jako spíše dočasně oproštěným od omezení spojených s policejní legitimací. V dalším díle může být třeba tajným agentem dosazeným pod cizím jménem na oddělení, které si právě s nějakým případem neví rady. Anebo zase solitérem s podporou vyšších míst.

 Patříte teď k čerstvým představitelům „české drsné školy“, jestli něco takového existuje. Hlásil byste se k této nálepce, a případně proč?

Hlásil, protože moje kniha ji nejen naplňuje, ale i krapet redefinuje:))

A v čem je vaše pojetí napínavého krváku originální?

Z mého pohledu procítěností a soucitem s hlavní hrdinkou v rámci její bezvýchodné situace v kombinaci (a kontrastu) s neskutečně cynickým humorem, který by čtenář z úst kladného hrdiny ani omylem nečekal. Chtěl jsem skloubit poetičnost a metaforičnost s explicitností a brutalitou. A hlavně jako autor osázet onen smutek, který z příběhu celou dobu vyvěrá, nejlepšími hláškami, které mě pro dané situace napadly.

V něčem vzdáleně připomíná severské detektivky, ale podle mého mínění je osobitější.

Díky za slova o osobitosti. V podstatě záleží na tom, co si pod pojmem mysteriózní (což už je dnes regulérní synonymum pro „severské“) představit. Pokud je to tajemno spočívající v nevědomosti a přirozeném strachu z neznámého, pak je to určitě plus. Pokud však autor pro toto vše vypsané tlačí na pilu tolik, až z toho často vysochá neživotnou a překombinovanou vykonstruovanost, nebo se snaží za každou cenu vylouhovat do mrtě specifickou atmosféru severského hvozdu, tedy prostředí, kde k vraždám docházelo vždy de facto nejméně, pak je mi to cizí.

Kdyby se vašeho příběhu ujali filmaři nebo televize, kdo by byli adepti na roli vašeho „otřískaného sympaťáka“ v hlavní roli?

Byl bych nejraději, aby obsazení této role co nejvíce odpovídalo naturelu autorovu, chtělo by to něco mezi Jean Paulem Belmondem, Brucem Willisem a Roccem Siffredim.

Prozraďte aspoň náznakem, o jaký případ se bude jednat v pokračování.

To záleží také na tom, kam mě ARGO pustí. Pravda je, že svoboda, kterou mi tohle věhlasné nakladatelství poskytlo je opojná, a jsem za ni vděčný. Jednou z možností je, že bych Wintera vypustil do prostředí „filmů pro dospělé“, kde by se v krátkém časovém úseku vytratilo několik aktérek.