Co se skrývá v lese mytág?

Kdy jste byli naposledy v lese? A nemyslím tím nějaký hájek uměle vysázených stromů, ale bujný a rozsáhlý porost různorodých stromů, keřů, strží, kaňonů a skal, zdánlivě neprostupný les, jenž vás nevítá s otevřenou náručí, ale naopak nabízí zajímavá skrytá místa pouze odvážným a vytrvalým návštěvníkům…

Do takového stinného hvozdu se většina dostane jen vzácně, mnozí snad jen párkrát za život. Většině z nás však návštěvy lesních stínů nabízí potěšení, cítíme se v nich příjemně, zvláště když víme, že nám v nich v podstatě nehrozí útok krvelačné šelmy či snad dokonce nepřátelsky naladěného člověka. Robert Holdstock nám však ve svých románech nabízí mnohem nebezpečnější a neobvyklejší les. Neprostupný, záhadný, plný lidských obydlí povětšinou zchátralých, rozpadajících se a zapomenutých. Les plný bojovně naladěných kmenů a potulných skupin. Hradů, pevností, svatyň a tajemných zákoutí. Atmosféra jeho románů je do značné míry jedinečná a není tedy divu, že se po letech vrátila k českým čtenářům v nových vydáních.

Poprvé se román Les mytág (1984) objevil v českém překladu Petra Kotrleho v roce 1994 díky nakladatelství Polaris, které v následujících letech publikovalo čtyři románová pokračování a dvě s cyklem pouze zčásti propojené povídkové sbírky. Poslední z nich, román Avilion (2008) česky vyšel v roce 2010, tedy rok po náhlé autorově smrti.

Původní vydání cyklu mají čtenáři dodnes spojené nejen s překladem Petra Kotrleho, ale snad ještě významněji s ilustracemi Zdeňky Bouškové. V anglickém originále jde o romány ve své době vcelku úspěšné, dnes už však pozapomenuté a vydávané pouze v rámci edic věnovaných „mistrovským pracím“. Na americkém trhu pak Holdstocka prakticky neznají, nicméně v některých evropských zemích a zejména u nás je jeho les mytág stále populární, přestože se netěší masově oblibě, na to bohužel postrádá mediální propagaci v podobě úspěšného seriálového či filmového zpracování.

Riziko vydávání

Přestože se to tak nemusí čtenářům zdát, nové vydání, k němuž nakladatelství Argo přistoupilo v rámci edice Fantastika v roce 2015 nebylo bez rizika. Přece jen jde o poměrně obsáhlou sérii sedmi knih, které vycházely u malého a čistě žánrového nakladatelství.

Přestože tu má Holdstock poměrně pevnou skupinu obdivovatelů, takřka všichni už měli předchozí vydání a žádný důvod si pořizovat nové. Argo se navíc rozhodlo pro pevnou vazbu s obálkami u nás neznámými britského výtvarníka Geoffa Taylora, jehož práci měl sám autor ve velké oblibě. Chtěli jsme této žánrové klasice vtisknout vlastní podobu a vydat ji po zásluze v  opečovávané podobě po všech směrech.

Knihám se tak dostalo předmluv předních autorů žánru počínaje Neilem Gaimanem a Lisou Tuttleovou, jejichž texty jsme převzali ze zahraničních vydání. V dalších dílech se objevily předmluvy od velmistra žánru Michaela Moorcocka a Holdstockova přítele a spoluautora Garryho Kilwortha.

Nedávno znovu vydaný román Brána ze slonoviny, brána z rohu (1997) pak uvedl sám překladatel Petr Kotrle, jenž v předmluvě osvětlil vznik jedinečného českého překladu, do něhož se vrátily četné, v originále vynechané části původního textu.

Nejen tím je však české vydání neobvyklé, poslední dva romány se nově dočkaly dosud nikdy nepublikovaných Taylorových obálek. Opomenout bychom však neměli ani nově vytvořené ilustrace Jana Dřevíkovského pro každou z nově vydaných knih.

To jsou však fanouškům dávno známé skutečnosti, podstatné je, že pokud chcete zažít neobvyklé literární dobrodružství, zkuste s námi vstoupit do fascinujícího lesa mytág. Nemějte strach, jde o samostatné příběhy, ačkoli je doporučujeme číst tak, jak je postupně vydáváme.

Pokud snad netrpělivě čekáte na zbývající knihy, pak pro vás letos nově vydáme román Avilion a v příštím roce cyklus uzavřeme sbírkou Merlinův les (1991). Dost možná se v budoucnu dočkáme i slušivého boxu, pokud o něj bude ze stran čtenářů zájem.

Na samotný závěr vám cyklus představíme díky naší facebookové anketě ústy samotných čtenářů:

„Čirá melancholie lesů“, „Když po přečtení vstoupíte do lesa, už nikdy ho neuvidíte stejnýma očima“, „Nejmagičtější fantasy, kterou kdy budete číst“, „Les, který pohlcuje čtenáře úplně stejně jako literární postavy“, „Ryhopský les je jako sen, z nějž se člověk nechce probudit“, „Les, který si vás kus vezme a už jej nikdy nevrátí“, „Tíživá atmosféra prastarých časů, ve které se dá lehce ztratit“.