Číst, či nečíst Hamneta? To je, oč tu běží

Už 1. 6. přijde do knihkupectví český překlad výjimečného příběhu Shakespearovy rodiny. O Shakespearovi toho moc není známo, nejspíš jste se víceméně všechno, co se o něm ví, dozvěděli už na hodinách literatury. Třeba že měl tři děti se starší Agnes Hathawayovou. (Tak počkat, nejmenovala se náhodou Anne Hathawayová, jako ta herečka? Ano i ne, však uvidíte.)

Britská spisovatelka Maggie O’Farrellová se narodila v roce 1972. V pubertě byla posedlá Hamletem, dokonce za něj jednou šla na maškarní. Teprve na vysoké škole se při čtení Shakespearova životopisu dozvěděla, že měl syna Hamneta, který v jedenácti letech zemřel na dýmějový mor. V té době byla dětská úmrtnost vysoká, stálo tam vzápětí, rodiče na to byli zvyklí. Jakže? Smrt dítěte, taková katastrofa, a že by po sobě nezanechala žádnou stopu? A přece o čtyři roky později Shakespeare napsal svou nejznámější hru Hamlet.

Také o jeho ženě se z životopisů dozvíte jen to, že byla starší (v době sňatku jí bylo 26 a jemu 18), prostá venkovanka a do manželství rukavičkářova syna vlákala pokoutně, takže s ní byl tak nešťastný, že před svou rodinou utekl do Londýna. V závěti jí odkázal jen svou „druhou nejlepší postel“, to musela být strašná fúrie! Ostatně to ukazuje i film Zamilovaný Shakespeare. Jenže Anne, nebo také Agnes, jak ji ve své závěti jmenuje její tatínek, pocházela z bohaté rodiny, měla slušné věno, zatímco on byl tehdy holobrádek bez práce, tak proč by ho měla chtít?

A tak se O’Farrellová rozhodla, že ten příběh uchopí jinak. Dlouho se jí to nedařilo. Když Hamnet konečně spatřil světlo světa, měla na svém kontě už osm jiných knih, ceněných kritikou i čtenáři. Narodily se jí tři děti. A mnohokrát se octla v situacích, které ji donutily zvažovat lidskou smrtelnost, o čemž píše v memoárech I am, I am, I am.

Z těchto zkušeností tedy vzešel Hamnet, román o neobyčejné ženě, jejíž jméno se většinou zmiňuje jen na okraj, o poutu mezi dvojčaty a manželství poznamenaném žalem i o jedné bleše, která se nalodí v Alexandrii. O rodičích a dětech, o ztrátě a o lásce a událostech, které vedly ke vzniku nejznámějších literárních děl historie.

Není to příběh zajímavý jen svým obsahem, ale i tím, jak krásně, ba nádherně je napsaný – a v češtině díky překladatelce Tereze Markové Vláškové neztrácí nic ze své poetičnosti. Je to čtení, které opravdu stojí za to, ale zároveň vás musím varovat – druhá část se nečte snadno. Ztráta dítěte že by šla přejít jen tak, protože dětská úmrtnost je vysoká? Povězte to truchlící matce a otci.

Maggie O’Farrellová za Hamneta získala cenu Women’s Prize in Fiction, k jejímž nositelkám patří třeba i Susanna Clarková, Zadie Smithová, Lisa McInerneyová, Chimamanda Ngozi Adichieová, Ann Patchettová nebo Naomi Aldermanová.

Na Goodreads se 145 420 čtenářů usneslo na hodnocení 4,26/5.

Anglicky mluvící publikum se o svého „barda“ pochopitelně zajímá, však dodnes užívají spoustu slov, která vymyslel. Stačí ale zajít na libovolnou přednášku či autogramiádu profesora Hilského, abych si byla jistá, že stejně uchvátí i vás, české čtenáře. Pro mě to byla jedna z nejlepších knih loňského roku. Doufám, že stejně se bude líbit i vám.