Čerstvý vítr v plachtách Arga
Čeští autoři se mezi těmi světovými v Argu rozhodně neztratí. Vychází tu řada zajímavých titulů jak z oblasti literatury faktu, tak z beletrie. Už léta Argo vydává knihy svých dvou úspěšných kmenových autorů Emila Hakla a Miloše Urbana. Loňský rok byl neméně úrodný, a to i na poli prestižních ocenění. Více
Na 24 níže uvedených knih dostanete do 29. 2. slevu 20% na e-shopu www.kosmas.cz.
Chcete vyhrát 3 knihy českých autorů? Zahrajte si naše pexeso a budete-li úspěšní, můžete se zařadit do našeho slosování. Podmínky se dozvíte na konci hry. Hrajte zde
Klikněte na jednotlivé knihy a dozvíte se nejen informace o knihách, ale také o autorech. S většinou z nich jsme natočili video a tak si poslechněte, co jim při psaní poslední knihy dělalo radost, jaký ohlas je nejvíce potěšil a jestli chystají nějakou novou knihu.
Vratislav Kadlec
Hranice lesa
Prozaický debut Vratislava Kadlece nabízí sedmnáct povídek, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu.
Igor Malijevský
Otevřený prostor
Otevřený prostor je temnou groteskou a zároveň autentickou sondou do podivuhodného korporátního světa. Na pozadí krátkých čtivých kapitol se postupně vrství zásadní faustovský příběh dnešní doby.
Již vyšlo: Měsíc nad řekou Tejo, Miliónový časy. Povídky pro Adru
Kateřina Blažková
Tymián z Oxary
V knížkách je možné všechno. O tom se Justýna už brzy přesvědčí. Jednoho večera se v jejím pokoji objeví kluk se jménem vonícím po tymiánu a žádá ji o pomoc. A to, co se stane pak, je vážně jízda...
Tereza Dvořáková
Jak se dělá film
Každý ví, co je to film. Ale jen málokdo si dokáže dopodrobna představit, kolik lidí a jak dlouhou dobu běžný celovečerní film pomáhá natočit a představit divákům. Víte třeba, co jsou to brunclíci, proč se píše tolik verzí scénáře a co přesně dělá paní, které se říká skriptka?
Již vyšlo: Jak vznikl film
Tereza Verecká
Piš, nebo střelím
Když už se rozhodnete, že chce psát, musíte vědět, o čem. A než se dostaví opravdová inspirace, je zapotřebí zvládnout řemeslo. Právě k tomu slouží naše „cvičební kniha“, která vám nabídne hned 365 krátkých stylistických cvičení.
Dalibor Vácha
Za svobodu
Váchův román se obrací k příběhu československých legionářů ve Francii, kteří bojovali za českou svobodu, a každý z nich se hlavně toužil konce války dožít. A nezapomenout na svou osudovou ženu.
Autor (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Asi největší radost jsem měl z faktu, že se hlavní postavě povedlo přežít tak dlouho. Prostředí, které jsem měl pro knihu vybrané totiž nesvědčí dlouhému životu nikoho a ničeho. A samozřejmě jsem měl radost, že vyšla v Argu!
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
Uznalé pokývání jednoho čtenáře, který usoudil, že přece jenom má smysl číst i knihy o první světové válce a rozhodl se podívat se také na paměti vojáků, na které jsem v Za svobodu odkazoval.
A co píšete dalšího?
Po relativně dlouhé době jsem minulý rok dopsal román o Třech králích, zatím s pracovním názvem Tříkrálová, který se dotýká čs. odbojářů Balabána, Mašína a Morávka. To téma mi učarovalo svojí drsností, nejednoznačností a také skutečností, že tihle muži žili vlastně několikanásobné životy ve stínu německé okupace Čech.
Michal Vrba
Kolem Jakuba
Pozoruhodná povídková sbírka, zčásti inspirovaná skutečnými ději, je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin, příběhy konkrétních jednotlivců na pozadí dějinných zlomů a společenských přeměn, které zásadně a někdy i fatálně zasáhnou do jejich života, ať už o to někdy stojí a vědomě jednají, nebo jsou vláčeni událostmi.
Již vyšlo: Prak
Irena Jirků
Na shledanou v Paříži
Autorka se ohlíží za posledními roky své práce, kdy systematicky sledovala novinky a události ve francouzské společnosti, zvláště pak v kultuře a literatuře. Výsledkem je řada setkání s nejrůznějšími osobnostmi a rozhovory, které publikovala v Hospodářských novinách.
Pavel Bušta
Lobotomík
Mladý pražský autor přichází se zbrusu novou prózou na rozhraní moderní pohádky s psychedelickými prvky a dystopické novely. Vypravěč příběhu, jenž si říká Lobotomík, chlapec s hlubokou jizvou na hlavě po prodělané operaci mozku, přebývá v podivném zařízení zvaném Nemříž.
Vojtěch Zamarovský
Za sedmi divy světa
Revidované a doplněné vydání dnes již klasické knihy o sedmi divech starověkého světa (egyptské pyramidy, visuté zahrady Semiramidiny, Artemidim chrám v Efesu, Feidiův Zeus v Olympii, mauzoleum v Halikarnassu, Rhodský kolos a maják na ostrově Faru).
Jiří Stránský
Štěstí napodruhé
Prozaický soubor Štěstí napodruhé se časovým i tematickým obloukem vrací o šedesát let zpět. Jednotlivé prózy totiž pocházejí z krabic náhodně nalezených ve sklepě pod schody, kam je kdysi ukryla Jitka Stránská, aby manželovy texty uchránila před příslušníky StB při domovních prohlídkách.
Již vyšlo: Štěstí
Miloš Urban
KAR
Známý spisovatel se vrací do rodného města na základě anonymního písemného pozvání, aby pomohl vyřešit sérii nepochopitelných, zdánlivě nesouvisejících vražd. Karlovarský horor však pokračuje i za jeho pátrání po vrahovi.
Již vyšlo: Hastrman, Stín katedrály, Závěrka, Michaela, Poslední tečka za rukopisy, Urbo Kune, Přišla z moře, Miliónový časy, Sedmikostelí, Santiniho jazyk, Lord Mord, Praga piccola, Boletus arcanus, Pole a palisáda, Mrtvý holky, Paměti poslance parlamentu
Pavla Horáková
Teorie podivnosti
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu...
Autorka (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Nejvíc mě těšilo, jak při psaní do sebe všechno zapadalo. Ty hory poznámek, které jsem schraňovala v počítači mnoho let, se najednou začaly organicky seskupovat do smysluplných celků a posouvat děj téměř bez mého přičinění. V nadsázce říkávám, že všechno, co jsem měla, jsem nasypala do jednoho pytle, zatřásla jím, ono se to v něm samo pospojovalo a já ven vytáhla hotový román. Štěstí mě provázelo až do konce. Už jsem měla téměř dopsáno, ale pořád mi v samém závěru knihy něco chybělo. Pak se zčistajasna objevila možnost prohlédnout si opuštěné Borůvkovo sanatorium, kde se odehrává velká část děje. A právě návštěva téhle chátrající pražské budovy byl ten poslední dílek, který mi scházel do mozaiky.
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
V recenzích si nejvíc vážím toho, když se jejich autoři dokázali povznést nad můj bonmot, že Teorie podivnosti je „červená knihovna pro holky s červeným diplomem“, a nacházeli i ostatní vrstvy významů, které jsou ve zdánlivě milostném a detektivním příběhu poschovávané, včetně jisté metafyzické roviny, kterou neomylně odhalila jedna recenzentka-religionistka. A také mě nepřestávají těšit neutuchající soukromé zprávy od čtenářů, které se téměř podobají vyznáním: jak se v knize našli a jak jim mluvila z duše.
A co píšete dalšího?
Právě jsem na tvůrčím pobytu ve Vídni, kde chodím po stopách svojí prababičky, která celý život prožila vlastně nedaleko odtud – na moravském Slovácku. Její tři sestry byly ve Vídni provdané, ona se jim jezdila starat o děti nebo jim vozila z Moravy potraviny, když Vídeň hladověla. I její tatínek jezdil do Dolních Rakous často za prací – zkrátka vzájemné hospodářské a kulturní styky byly velmi čilé. Moje prababička na sklonku života sepsala obsáhlé paměti, které jsou tak pozoruhodné, že jsem se rozhodla, že si je nesmím nechat jen pro sebe. Před lety jsem je přepsala do počítače a od té doby přemýšlela, jak s nimi dál naložím. Postupně se mi začala vyjevovat struktura textu, ale až teprve ve Vídni, kde na každém kroku narážím na něco, co se týká jak společné historie našich národů, tak přímo životního příběhu mé prababičky, se kontury příběhu začínají vybarvovat. V knize se budou prolínat minulost a současnost, ve všech svých paralelách a kontrastech. Sto let je v historii lidstva jen okamžik, ale zrovna to uplynulé století znamenalo obrovský skok. I o tom moje knížka bude.
Již vyšlo: Zum Befehl, pane lajtnat, Přišel befel od císaře pána, Hrobaříci a hrobaři, Tajemství hrobaříků, Hrobaříci v podzámčí
Václav Vokolek
Dominový efekt
Dominový efekt je rozmáchlé románové plátno, v němž se prolíná několik časových rovin – vyprávění plynule přechází ze současnosti do dob rakouského mocnářství, z protektorátu do tíživé normalizace či do stalinistických padesátých let, do nedaleké budoucnosti, a zase nazpátek.
Autor (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Dominový efekt není kniha o radosti. Trpělivé skládání jednotlivých kostek domina na ploše sto padesáti let se stalo pohledem na neustálou a trvalou přítomnost zla, podlosti a všech možných podob zrady. Ale poslední věty jsou jiné. Vypovídají o možnosti smíření se světem, tedy o jakési možnosti vítězství nad ním. Při těch posledních větách jsem radost pocítil. A pak samozřejmě, když jsem nádherně a nečekaně vypravenou knihu držel v ruce, to už byla jen radost.
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
Kniha měla nečekaně dobrý ohlas, ale opravdu závažná byla kritika teologa Zdeňka A. Emingera v Hostu. Zabýval se podstatou knihy, nejen její formální podobou, jak je obvyklé. A když mou knihu nazval v závěru románem - událostí, začal jsem okamžitě psát román další.
A co píšete dalšího?
V těchto dnech jsem dopsal dětskou knihu, ty píši rád a s neskrývanou radostí. Hlavní mojí prací je nový román. Bude se jmenovat Krajiny zjevení, již to naznačuje, že to nebude kniha obvyklá. Vzhledem k tomu, že nemám již mnoho času, musím pracovat dennodenně, ale boj s časem je pro spisovatele vždy osudový.
Pavel Renčín
Klub vrahů
Už vás někdy napadlo, jaké by to bylo všechno zahodit a skočit bez padáku do neznáma? Potom se snadno může stát i to, že milý a tichý člověk, který miluje knížky víc než lidi, bez otázek rozmlátí cizí auto. Nebo se ocitne nad ležícím mužem s klouby prstů obitými do krve.
Již vyšlo: Legendy české fantasy II, Vězněná, Klenoty české fantasy, Písně temných věků, Věk nenávisti, Labyrint, Beton, kosti a sny, Runový meč, Zlatý klíč
Jakub Szántó
Za oponou války
Za oponou války je prvotina z pera válečného reportéra a zpravodaje České televize na Blízkém východě. Jakub Szántó v knize přibližuje své dramatické zážitky z frontových linií, míst teroristických útoků i státních převratů a revolucí, které během své kariéry televizního novináře v uplynulých dvou dekádách natáčel.
Emil Hakl
Výsek
Jedenáct let vycházely pravidelně v časopise Čilichili sloupky Pavlač Emila Hakla. Zveřejnit všechny by nejspíš bylo čtenářsky neúnosné, a tak jsme se vydali osvědčenou cestou autorského výběru. Výbor z Pavlače Emila Hakla obsahuje nejvýraznější kousky z autorovy sloupkařské dekády.
Autor (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Ono se to tak nedá říct, protože Výsek je výbor z fejetonů, které jsem psal pro časopis Čilichili 12 let. Radost jsem měl z toho, že se jich podařilo pár vybrat. Teď ještě přemýšlím, jestli by nestálo za to udělat druhý díl Výseku. To ovšem záleží na Argu, jestli o něco podobného bude stát.
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
Považoval jsem knihu spíš za ukázku novinařiny, která má do beletrie daleko. Potěšil mě tudíž každý, kdo říkal, že jsou ty texty svěží a dobře se mu čtou.
A co píšete dalšího?
Mořím se už hanebně dlouho s románem, který se rozpadl na povídky. Ty jsem se pak pokusil znovu narvat do románu, který se momentálně zase rozpadá do povídek. Text měl dávno být hotov, ale než odevzdat slabou knihu, raději se ještě snažím přijít na nějaký klíč, kudy na to.
Již vyšlo: Umina verze, Hovězí kostky, Miliónový časy, Konec světa, Skutečná událost, Pravidla směšného chování, Intimní schránka Sabriny Black, O rodičích a dětech, Let čarodějnice, O létajících objektech
Michaela Mlíčková Jelínková
Maličkost pro premiéra a jiné povídky
Pilot, mladá manažerka, pravicoví extremisté, postarší úřednice, nezaměstnaný dělník či cestovatelka – všichni tito Češi jsou hrdiny leckde mrazivých povídek s tak trochu ostřejší pointami. Díky prokresleným postavám si budete jisti, že někde – možná ne až tak daleko od vás – žijí.
Markéta Baňková
Maličkost
Ve své knize autorka opět spojuje beletristický text s vědeckými motivy, které knihu ilustrují a dotvářejí. Tentokrát je jejím tématem biologie. Pod maskou černé komedie se skrývá zkoumání lidské identity, problému, který přinesla dnešní doba nových objevů především v genetice, a s tím související otázky svobodné vůle.
Miroslav Pech
Otec u porodu
Hlavní hrdina novely Otec u porodu, „tatínek“, očekává narození prvního dítěte a tak začne tomuto neznámému tvorovi, rybičce rostoucí v „maminčině“ břiše, psát jakési deníkové vzkazy.
Autor (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Vzhledem k tomu, že je kniha takovým časosběrným dokumentem, tak asi ze zdárného vývoje dítěte. Psát Otce u porodu bylo celkem dobrodružné. Byl jsem možná tak v polovině textu (dejme tomu někdy začátkem druhého trimestru) a už jsem přemýšlel nad závěrem. Pak jsem si uvědomil, že ten může být úplně jiný, než jak si ho představuju. Při téhle myšlence mě pořádně zamrazilo.
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
Od přátel, přátel přátel atd. Drtivá většina z nich jsou rodiči, takže knihu chápou.
A co píšete dalšího?
Mám nějaké rozepsané věci. Baví mě žánrová literatura, především horor, takže se mé současné texty nesou v tomhle duchu. Asi bych nechtěl pokračovat v prózách jako jsou Cobainovi žáci a Otec u porodu. Obě jsou dost autobiografické a mám dojem, že už jsem toho na sebe řekl víc než dost. Trochu mě děsí, že si to může kdokoliv přečíst. Zato teď, když mám v textu osobu, která se mi až nebezpečně podobá, prostě se jí nějakým příšerným způsobem zbavím a nazdar.
Již vyšlo: Cobainovi žáci
Daniela Šafránková
Fína
Třetí román výtvarnice Daniely Šafránkové ukazuje, jak zábavné, ale i frustrující můžou být kulturní rozdíly mezi Američany a Čechy, mezi světem Západu a Východu raných 90. let. A zároveň je napínavým detektivním pátráním po osudech ženy z deníkových záznamů popisujících život obyčejných lidí za dob protektorátu.
Jiří Kamen
Elvis ze Záluží
Soubor čtyřiadvaceti kratších próz, v nichž se autor zaměřuje na zlomové situace jedince i společnosti, často v jejich paralelním prolínání a zrcadlení, na milostná procitnutí a selhání, na popisy mechaniky lidských vztahů v kulisách příchodů a odchodů různých společenských uspořádání.
Již vyšlo: Zum Befehl, pane lajtnat, Přišel befel od císaře pána
Václava Jandečková
Falešné hranice
Kniha Falešné hranice. Příběhy akce „Kámen“ 1948–1951, odkrývá doposud téměř neznámou nezákonnou činnost Státní bezpečností na přelomu 40. a 50. let 20. století. Autorka na deseti osobitých příkladech vypráví příběh účastníků i zákulisí zákeřných zločinů, které spočívaly v organizování pastí pro předem vytypované oběti, vyprovokované k útěku z Československa.
Autorka (se) představuje
Co Vám při psaní knihy dělalo největší radost?
Těšila jsem se na práci ve chvíli, kdy jsem se do ní pouštěla. Pak už to byla jen hrůza. Cítila jsem se, jako by na mě někdo vysypal fůru kamení. Ke každému z těch deseti zločinných příběhů akce „KÁMEN“ jsem musela nastudovat spoustu spisů a dílčích dramat, nasát všechno to zlo do sebe a to jsem se pak snažila nějakou stravitelnou a pokud možno čtivou formou ze sebe vyplivnout. Úleva přišla, až když mně kurýr přivezl první dva výtisky do Černínského paláce, kde jsem měla projev během pietní akce 70 let od smrti Jana Masaryka. Ministr Stropnický byl první, komu jsem ji v přímém přenosu věnovala. Přiznávám, že ani ten den jsem z ní radost neměla – když pominu, že jsem byla nemocná a tlustý svazek jsem skoro neunesla, viděla jsem v těch stránkách najednou měsíce/léta času, o který jsem okrádala svoji rodinu a přátele. Nevím, jak bádat a psát a nebýt zároveň sobecká. Teď mě těší, že navzdory otřesnému tématu dělá radost jiným.
Který ohlas Vás nejvíce potěšil?
To si nepamatuji, je jich hodně. Na přednáškách mě hřeje u srdce, když ještě před začátkem v obličejích pozoruji nedočkavost a když pak posluchači nechtějí jít ani domů. Velmi si považuji, že někteří čtenáři si pořizují všechny moje knihy do sbírky. To je za tu badatelskou práci v dnešní době krásné poděkování. Jsem šťastná za všechny oběti a pozůstalé, když jim v očích vidím radost a úlevu. Pan Zdeněk Klíma, který měl na falešné hranici maminku i babičku, se netají tím, že z něj díky všem aktivitám spojeným s knihou, tedy myslím nejen přednášky a besedy, ale i divadelní představení v Praze a v Drážďanech, putovní česko-německou výstavu, odhalení pamětní desky a informačních tabulí…že z něj ten kámen, který od dětství v sobě nesl, spadl. Je to tak silné téma… V létě šla jedna posluchačka se mnou pro knihu k autu a měla slzy v očích. Tehdy jsem skoro litovala, že já sama už stojím nad tou hrůzou, že mně se něco takového už nemůže přihodit. Druhý den jsem měla přednášky v Jablonci nad Nisou, kde dopoledne před studenty a večer před místními vystoupil také Mirko Šikola – byl to 18letý kluk, když ho v roce 1950 s rodiči vyslýchal na falešné hranici falešný americký důstojník, ve skutečnosti příslušník komunistické Státní bezpečnosti. V lese si je pak pohraničníci postavili do řady a vypálili proti nim salvu z kulometu, přesto komunisté ty lidi nezlomili. Absolutně jsem nečekala, že po jeho vystoupení a závěrečné řeči tamního ředitele se před lidmi rozpláču i já. Jeden pán tleskal před panem Šikolou vestoje tak silně, že na to nikdy nezapomenu. Pan Šikola měl z publikování jeho příběhu obavy. Měl dojem, že lidé budou nahlížet na oběti jako na naivní blázny, ale tyto pasti byly skutečně dokonalé a zákeřné, a tak jsem ráda, že se mně to podařilo v knize přesně zachytit.
A co píšete dalšího?
Právě jsem dopsala knihu, o které jsem ještě před půl rokem netušila, že ji budu psát. Dokutálelo se ke mně unikátní svědectví kriminalisty, který se účastnil celého „vyšetřování“ Masarykovy smrti v Černínském paláci 10. března 1948. Badatelskou výpravu do Karviné jsem tehdy spojila s přednáškami právě pro Argo v rámci Meltingpotu. I v tom parném červencovém dni jsem měla při poslechu jednadvacetiminutové nahrávky husí kůži. Proto další kniha… Ale je to vlastně taková kostka všeho, co se za poslední léta v případu událo, částečně i reportážně pojatá včetně popisu mé dlouholeté snahy o obnovení vyšetřování, kterým státní zástupce díky našemu podnětu policii na podzim 2019 konečně pověřil. Informace o tzv. Hofmannově nahrávce mezitím obletěla svět, ale dosud ji veřejnost celou neslyšela. S panem Jindřichem Grulichem, který ji kdysi pořídil, bychom ji chtěli pustit právě v Černínském paláci. Nevím, proč se jedna redaktorka v ČRo vyjádřila, že se tím tématem bavím, ve skutečnosti je to také velmi depresivní a vyčerpávající práce. Analýza významu výpovědi, pokračování v silném příběhu, protože o toto svědectví dříve nikde nestáli a policie ho dokonce zatajila, i další střípky, které se mně mezitím podařily nashromáždit, to vše bude v knize, která by měla vyjít na podzim tohoto roku.
Josef Pánek
Láska v době globálních klimatických změn
V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík.