Gen’ičiró Takahaši se narodil v roce 1951 v Onomiči v prefektuře Hirošima. Jako student Jokohamské univerzity byl v roce 1969 zatčen za účast na demonstraci a uvězněn. Ve vězení začal trpět afázií, která ho v rámci terapie přivedla k psaní. Debutoval v roce 1981 románem Sbohem, Gangsteři (Sajónara, gjangutači), za který jej kritika pasovala do role vlajkonoše soudobé postmoderní literatury a byl vybrán časopisem Gunzó jako vynikající dílo nového autora. Jeho díla jsou charakteristická rozvolněnou strukturou inspirovanou dobovou poezií, neotřelou imaginací a žánrovou nezařaditelností. Kromě prózy se zabývá také literární kritikou.