Jukio Mišima (1925–1970) získal svou tvorbou se sklony k hédonismu, tělesné kráse a erotismu, a také svými politickými názory pověst kultovního, ale kontroverzního autora. Mezi jeho nejznámější díla patří například romány Zpověď masky, Zakázané barvy, Tajné radosti nebo Zlatý pavilon. Věnoval bojovým uměním, účastnil se vojenských cvičení japonských sil sebeobrany a založil dokonce soukromou „armádu“ na obranu tradičních japonských hodnot. 25. 11. 1970 vnikl do hlavní kanceláře japonských sil sebeobrany a po vášnivém projevu na podporu svých nacionalistických názorů a požadavků, který se setkal s výsměchem většiny přítomných, spáchal rituální sebevraždu. Osobnost a dílo Mišimy lze v kontextu poválečné japonské kultury považovat za jedinečný fenomén, který významně přispěl k tomu, že japonská moderní literatura začala být Západem vnímána nejen jako rovnocenná, ale i inspirující.