Archeologie Terryho Pratchetta: Strata znovu odkrývají kořeny Zeměplochy

Ještě než Terry Pratchett stvořil Zeměplochu, položil její základy ve sci-fi románu Strata. Dnes se tato neprávem opomíjená kniha vrací v novém českém vydání, s pečlivě upraveným překladem, novými ilustracemi i limitovanou edicí. Pro fanoušky je to nejen návrat ke klasice, ale i fascinující možnost sledovat zrod jednoho z největších fantasy světů moderní literatury.

Dílo Terryho Pratchetta zraje lépe než archivní víno. Nejlépe se to projevuje na zeměplošských titulech, ale výjimkou nejsou ani Strata. Ano, Strata neboli Vrstvy, množné číslo, což je dobré opakovat, stejně jako to opakoval Jan Kantůrek, když překlad knihy před třiceti lety dokončil a v nadsázce se rozšafně ptával: „Ale co by to bylo za název knížky, Vrstvy?“ Strata v originále poprvé vyšla v roce 1981 jako Terryho třetí román. V té době se ještě neživil jako spisovatel, takže nový román dělilo od předchozí Temné strany slunce celých pět let. Jako zajímavost uveďme, že ve stejném roce vydal Robert Holdstock novelu Les mytág, která se později rozrostla do jeho ryhopského cyklu, podobně jako Strata – ač jsou románem – mají těsnou spojitost se Zeměplochou.

Pratchett zde čtenářům poprvé představuje plochý svět, který je sice technicistní, ale také on je jakousi travestií na skutečnou Zemi. Jedná se o čistokrevné sci-fi, které za ta léta trošičku zarezlo – respektive technický vývoj nabral mnohem větší a rychlejší obrátky, než si sečtělý mladý nerd Pratchett představoval, ale hlavní sdělení a myšlenky jsou stále stejně aktuální jako v den, kdy Terry dokončil rukopis. Víra v humanitu jako takovou, která v budoucnu dokáže zahrnout i další nelidské rasy vesmíru, víra v pokrok.

Více než deset let po Pratchettově smrti pak i četba tohoto románu není pouze „čtením jednoho z jeho románů, které nejsou tak vtipné jako Zeměplocha“. Pro fanoušky, kteří znají podrobně jeho velkolepé a komplexní dílo může jít takřka o archeologický výzkum, při kterém mohou do hloubky bádat, co všechno už se tehdy formovalo v mysli mladého autora – a projevilo se při psaní Zeměplochy. Když budete číst pozorně, budete možná překvapeni, jak velké množství v budoucnosti použitého materiálu se ve skladišti autorova mozku už nalézá. Zároveň si přiznejme, že svou roli při čtení bude hrát i sentiment – protože další knihu už Terry nikdy nenapíše a spousta milovníků Zeměplochy neměla jeho sci-fi v knihovničce.

Také proto jsme se rozhodli věnovat novému českému vydání (Strata vycházejí kupodivu teprve podruhé) náležitou péči. Kromě pečlivé redakce původního překladu z 90. let jsme nechali Mikuláše Podprockého vytvořit k Terryho textu novou obálku a osm skvělých ilustrací. Připravili jsme i speciální limitovanou edici, kterou jsme si jako fanoušci Pratchettova díla prostě nemohli nechat ujít.