Detlef Brandes

Německý historik Detlef Brandes (nar. 1941) je znalcem dějin střední Evropy, Protektorátu Čechy a Morava, dějin Němců ve střední Evropě, a zejména česko-německých vztahů. Do svého odchodu do penze v roce 2008 působil na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu, kde vedl Institut pro kulturu a dějiny Němců ve východní Evropě. Je členem vědecké rady Collegia Bohemica, zaměřujícího se na kulturní dědictví, které v českých zemích vytvářeli německy mluvící obyvatelé. V češtině mu vyšla řada prací, především Češi pod německým protektorátem (1999), rozsáhlá syntéza zachycující německou okupační politiku, českou kolaboraci i historii protinacistického odboje. K jeho dalším pracím patří: Cesta k vyhnání. Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a Polska (2002), Exil v Londýně 1939–1943. Velká Británie a její spojenci Československo, Polsko a Jugoslávie mezi Mnichovem a Teheránem (2003) a Sudetští Němci v krizovém roce 1938 (2012).