Ostravský region a potažmo celý severovýchodní cíp naší republiky se v poslední době stal vyhledávaným místem autorů detektivek. V televizi běží kriminální seriály z tohoto prostředí, své hrdiny sem umístil kupříkladu i spisovatel Petr Sagitarius. K této řadě se přidává i autor s pseudonymem, jenž svým způsobem odpovídá naturelu jeho knih – Vladimír Zlý.
Román Čistič je prvním příspěvkem plánované série, jejímž hlavním hrdinou bude šéf ostravské mordparty Ivoš Kylián, zkušený a schopný detektiv, který se vypracoval na skutečné eso svého oboru. Vladimír Zlý ho po vzoru slovenského Dominika Dána hodlá na přeskáčku provázet několika desetiletími profesního života, v nichž bude vyšetřovat fiktivní i méně fiktivní vraždy, které se odehrály v Ostravě a jejím okolí.
Vrah feťáků
Čistič je zasazený prakticky do současnosti, do doby končící koronavirové pandemie, a Kylián v něm musí řešit případ brutálního vraha, který se pokouší město Havířov „vyčistit“ od drogově závislých.
První vražda vypadá na první pohled jen jako obyčejné, jakkoli nebývale kruté vyřizování účtů mezi dealerem a jeho klientem, který nezaplatil za zboží. Druhá vražda, jež přichází v rychlém sledu za ní, však tuto teorii okamžitě rozbíjí, protože vrah po sobě zanechal vzkaz. Vnímá sám sebe jako Čističe, který chce skomírající a čím dál nevlídnější město zbavit nekalých živlů, konkrétně feťáků, již nic společnosti nepřinášejí, jen roznášejí nemoci a ohrožují okolí.
A vzhledem k tomu, že další zločin na sebe nenechá dlouho čekat, Kylián a jeho rozsáhlý tým zahrnující nejen ostravské, ale i havířovské detektivy se dostávají do časového presu. Případ je nutné rychle vyřešit a vraha odhalit. Stopy vedou jasným směrem, jenže nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá…
Jízda na tobogánu
Vladimír Zlý má neoddiskutovatelný dar – vypráví dynamicky, u ničeho se příliš nezdržuje, text prošpikovává spoustou dialogů a nebojí se vršit jeden dějový zvrat za druhým. Čistič je tak kniha, v níž se profesní detektivka plná odborných výrazů a zavedených detektivních postupů snoubí s akčním čtivem, kde nechybí nápadité naturalistické scény zasazené do genia loci „nejmladšího města republiky“. Jeho ulicemi a špinavými zákoutími nás Zlý protahuje tak suverénně, že ani ten, kdo nikdy Havířov nenavštívil, v něm už nezabloudí.
Zlého svět mimo detektivní kanceláře je opravdu „zlý“, rozpadlý, plný špíny, chudoby, agresivity a nenávisti (v lepším případě nechuti) ke všemu a všem. Jeho postavy však pod tímto nátěrem mnohdy vzbuzují spíš soucit, protože i feťák je přece člověk – jak zní jeden z klíčových argumentů vyslovených Ivošem Kiliánem při rozhovoru s podřízeným. I někteří muži zákona totiž mají tendenci považovat vraha drogově závislých za někoho, kdo účinně a definitivně řeší jejich palčivé problémy. Ty, které zákon takto radikálně a nekompromisně nikdy vyřešit nemůže.
Město, kde se zastavil čas
Důležitou roli v celém textu hraje i Havířov. Pocit bezútěšnosti, který Čistič vzbuzuje, je tak ještě umocněný lokacemi, jež si vrah ke svým činům vybral – polorozpadlými bývalými školami či obchodními centry, dnes zpustlými, zarostlými, překážejícími pohrobky megalomanie nebo absolutního nezájmu a hrabivosti. Právě v nich vrahův sadismus nabývá ještě monstróznějších rozměrů – hlavy rozbité vyhozenými záchodovými mísami ve zdevastovaném prostoru bývalé luxusní restaurace, vydloubnuté oči plavající v odpadové jímce plné špinavé vody, tělo znetvořené po pádu ze střechy nedostavěného jedenáctipatrového skeletu…
A nejsmutnější na tom je, že realita tohoto světa není Zlého vizi až tak příliš vzdálená, protože všechna jmenovaná místa – a potažmo i drogově závislí, vařící perník v kuchyni panelákového bytu, existují i v našem světě, který sice není tak zlý, agresivní a bezútěšný, ale někdy se tomu začíná nebezpečně blížit.
Tohle vnímám jako hlavní poselství jinak oddechové, akční a nenáročné knihy Vladimíra Zlého.