Konec války v podivné porodnici

Konce všech válek doprovází chaos, davy lidí valící se protichůdnými směry, vybičované emoce a lidské tragédie, které se jeví jako zbytečné, protože se udály na poslední chvíli (což je ale ošidné hodnocení).

A pak jsou tu různé úhly pohledu: těch, co vyhrávají, těch co prohrávají, těch, co nikam nepatří, těch, co jsou vlečeni valícími se dějinami. Těch, co byli aktivní, i těch, co se to pouze snažili přečkat. Nebo taky těch, jimž teprve hrůza, která došla až k nim na dotek, otevřela oči.

V knížce Himmlerova porodnice belgické autorky Caroline De Mulder prožívají konec druhé světové války v hornobavorské vsi, kde je umístěn jeden z ústavů programu Lebensborn, tři protagonisté: dvě ženy a jeden muž. Mladičká Francouzka, která „se spustila“ s německým vojákem. Ne o mnoho starší německá zdravotní sestra, jež věnuje veškerou svou energii péči o rodičky a jejich děti, zasvěcené skvělému novému řádu. A polský vězeň, zubožený strádáním natolik, že celou svou bytost koncentruje do myšlenek na jídlo. S blížící se frontou nepřichází naděje, ale strach a pochyby.

Caroline De Mulder píše velmi úsporným, průzračným jazykem. Nepotřebuje barvité, košaté, děsivé věty, vystačí si s náznaky, s poznámkou o vůni nebo pachu, zdůrazněním barvy, popisem gesta, citací dopisu nebo ukázkou jídelníčku. Svět v jejím podání je křehký, hrůzy schované za bělostnou záclonou, kterou ovšem zvedá ledový vítr. Fasáda ideologické pevnosti se drolí a ukazuje se, že zdi byly jen kašírka, která nikoho neschová. Caroline De Mulder ale nevede své hrdiny do zmaru, protože lidskost a soucit jsou silnější, než to často vypadá. Je to vlastně krásný příběh.