Kovbojové na moři

Petr Kos debutuje knihou, na kterou sbíral materiál dlouhých patnáct let. Ale jak říká, všechno má svůj správný čas. Napřed bylo nutné kus dobrodružného života prožít, aby o něm mohl začít psát. A nejspíš i proto jeho kniha působí jako zjevení. Zčásti vznikla na palubě Anny z Tromso. Tu vlastníma rukama zachránil před osudem jiných starých lodí, které už se na moře nikdy nedostanou. Ale dno téhle knihy je ještě o hodně hlubší.
Zápisky zachycující záchranu Anny a cestopisné črty o plavbách podél norského pobřeží se prolínají se vzpomínkami na dobu, kterou autor strávil mezi rybáři na Aljašce. Na hladinu se vynořují dávné příběhy o moři, o lodích, o chlapské vůli – žít dál svůj život, i když třeba zrovna za moc nestojí, když je zrovna nejtěžší nebo začíná v padesátých letech v komunistickém Československu. Jsou to příběhy, které se vypráví jen zřídka, a jen těm, kdo si to zaslouží. Tahle kniha je cítit dehtem, potem, solí a rybinou, ale především dnes už vzácnou opravdovostí.

„Jsou lidé, kteří o dobrodružství sní – a pak jsou čistokrevní dobrodruzi. Petr Kos patří mezi ty, kteří se nebojí zvednout kotvy a pustit se do neznáma.“

• kniha