Norské legendy ožívají v románu Zvon v jezeře od Larse Myttinga

Zveme vás na výpravu do norských hor koncem 19. století. Do míst, kde vládne chudoba, víra a dávné pověsti. Právě zde a právě tehdy se odehrává příběh, který popisuje novinka Larse Myttinga s názvem Zvon v jezeře. Velký a strhující severský román, který volně čerpá inspiraci z osudu kostela Vang ve středním Norsku, který byl skutečně přemístěn a dodnes stojí na severním svahu Krkonoš.

V srdci děje stojí dva zvony – Halfrid a Gunhild. Jména dostaly po dvou sestrách, siamských dvojčatech z osady Hekne, které tkaly obdivuhodné koberce. Po jejich smrti nechal otec do zvonů roztavit stříbro na jejich počest. Od té doby se kolem zvonů vyprávěla řada legend. Říkalo se například, že zvoní, když místním hrozí neštěstí.

Zvony po staletí visely na místním dřevěném kostelíku, který však církev zanedbávala a nechávala chátrat. Na začátek příběhu do farnosti v Butangenu nastoupil nový pastor, který s sebou do hor přinesl závan moderní doby. Rozhodl se kostel zbourat – přesněji řečeno rozebrat a prodat do Drážďan, kde o něj projevili zájem a měl se tam přestěhovat jako připomínka severské kultury a architektury. Včetně zvonů. Na jeho místě chtěl postavit nový kostel, který by sice odpovídal podmínkám konce 19. století, ale celé údolí by tak přišlo o kus své historie.

Autor knihy, Lars Mytting, vycházel ze skutečné legendy, a to dodává příběhu na síle a skutečnosti.

Na pomezí mezi starým a novým světem

Příběh má hned několik rovin a témat. Popisuje střet starého a nového světa. Pastor chce pro své věřící lepší podmínky, modernější kostel. To ale znamená zbourat ten starý, který tu stojí po staletí a chrání jejich životy. Alespoň tomu místní věří. Jedna z hlavních hrdinek, dívka Astrid ze statku, ze kterého pocházely i legendární siamské dvojčata, ale vnímá destrukci kostela jako šanci na nový začátek. Kostel má totiž přijet namalovat drážďanský malíř Gerhard Schönauer, který ho nejen zvěční na plátně, ale také zajistí jeho převoz do Saska. Do Astrid se zamiluje a slíbí jí nový život v německém velkoměstě, plném plynových lamp a vyšší společnosti.

Dalším důležitým tématem je architektura. Kostel na břehu jezera Løsnesvatnet patřil mezi tzv. norské sloupové kostely, které byly kdysi běžné po celé zemi. Bohužel přestaly vyhovovat moderním potřebám a na jejich místě začaly růst modernější, ale méně velkolepé stavby. Mimochodem – jeden z takových kostelů můžeme obdivovat i nedaleko českých hranic, v polské Karpaczi. Inspirací pro Myttingův román se stal kostel z 12. století, který stál u jezera Vang v jižním Norsku. Po něm se kostel dodnes jmenuje.

Síla legend a mystiky

Třetí téma, které je podle mého názoru nejsilnější a nejzajímavější, jsou norské legendy a mystika. Autorovi se podařilo mistrně popsat místní prostředí, atmosféru a ducha doby, ale především život ovlivněný dávnými pověstmi.

S blížící se zkázou kostela napětí v příběhu stoupá a autorovi se ho bravurně daří přenést i na čtenáře. Nešetří emocemi, které jsou autenticky syrové a drsné, jak k tomuto tématu a období patří. Na rozdíl od jiných autorů, kteří se snaží o to, aby byl příběh líbivý a čtenář na konci spokojený, Lars Mytting jde jinou cestou. Dává přednost historické přesnosti před uspokojením čtenáře.

Kombinace všech těchto prvků dává dohromady strhující příběh – originální, autentický a hluboce dojemný. Za krátkou dobu se vám podaří ponořit se do doby před sto padesáti lety a návrat do reality bude těžký.

Lars Mytting je nejen skvělý vypravěč, který umí v napínavém tempu odkrývat další dílky příběhu, ale také mistr jazyka. Vše, co popisuje, máte díky jeho preciznímu a hravému stylu psaní jako na dlani. Zvon v jezeře posouvá jazyková bravurnost a stylistická dokonalost na vyšší level literatury. Již od prvních stránek víte, že máte před sebou výjimečnou knihu. K tomu přispívá i kvalitní překlad Jarky Vrbové.

Zvon v jezeře je první díl trilogie, takže se můžeme těšit na další návrat do norských hor.