Veronika Vrzalová (*1991) je rodačka z Tábora, ale v jejích žilách koluje hutná moravská krev. Po střední škole ji touha po vědění odvála do Prahy na studia a tam již zůstala. Od okamžiku, kdy začala mluvit, už nepřestala. Od dětství miluje příběhy - jejich čtení, vymýšlení, poslouchání, vyprávění, ale hlavně jejich prožívání. Ty nejbarevnější jí nakonec přichystal sám život. I když v jedné etapě svého bytí cítila svět spíše šedý, platí za neochvějnou optimistku. Její oblíbená barva je duha posypaná třpytkami a největším snem je spatřit co nejvíc západů slunce a pohladit všechny psy na světě. Svou sklenici prosecca vidí vždy napůl plnou a ráda a nahlas se směje. Ačkoli kniha o Florencii je Veroničinou samostatnou prvotinou, na několik jejich povídek jste mohli narazit ve sbírkách nakladatelství BRK, online sbírce Polohy lásky a také mezi vítěznými povídkami soutěže O knihovnickou sovu organizovanou Městskou knihovnou v Praze.