3 otázky… pro 3 autorky nominované na Zlatou stuhu

V letošním ročníku Zlaté stuhy, která oceňuje ty nejlepší knihy pro děti a mládež, se sešly hned tři nominace pro tři báječné autorky z Arga: Kateřinu Čupovou, Barboru Klárovou a překladatelku Věru Kociánovou. Každé z nich jsme proto položili tři otázky.

Kateřina Čupová, nominovaná v kategorii komiks za Hrnečku, vař!

# Kde se vzal nápad na Hrnečku, vař?

Z jednostránkového komiksu na téma „vlastní superhrdina“. Tam vznikla postava Vítka, který bojuje se zločinem pomocí kouzelného hrnce. To mi přišlo dost vtipné na to, abych k tomu dokreslila, no, dalších 149 stránek.

# Jaká je tvoje nejoblíbenější postava?

Hlavní postava Vítek, líbí se mi, jak vážně přistupuje ke všemu tomu magickému binci, co se kolem něj děje.

# Na kterou dětskou knihu dodnes nedáš dopustit?

Na Hobita a na Coura a Courka.

Barbora Klárová, nominovaná v kategorii literatura faktu pro děti za Záludnosti těla

# Kde se vzal nápad na Záludnosti těla?

Dcerka se při dlouhém hraní se stavebnicí zhrozila, že má něco s nohou. Vysvětlení, že má v noze mravence, ji vyděsilo ještě víc. Došlo mi, že podobných situací, ve kterých si děti nevědí s vlastním tělem rady, je spousta. A že by stály za pečlivé prozkoumání. Není potřeba všechny úrazy a nepříjemnosti prožít na vlastní kůži. V tom tkví síla příběhů. Někdy stačí pozorně poslouchat nebo číst zážitky ostatních a člověk si pak v podobné situaci ušetří mnohá trápení či bezmoc.

# Jaká je tvoje nejoblíbenější postava?

Mám několik oblíbených postav z řad svých nejbližších a přátel, ale tak asi otázka myšlena nebyla. Z filmových postav naprosto zbožňuju spisovatele Françoise Merlina v podání Jeana-Paula Belmonda ve filmu Muž z Acapulca. Z těch literárních je to třeba lord Henry Wotton z Wildeovy knihy Obraz Doriana Graye. S tímhle podivínem bych někdy ráda strávila večer. A z postav takzvaně „vlastní výroby“ by to asi byl samozvaný geniální ředitel České televize Černobíl z našeho seriálu Černobílo.

# Na kterou dětskou knihu dodnes nedáš dopustit?

Mám ze svého dětství zidealizovaného Káju Maříka, ale od té doby jsem ho už pak nečetla. Jen mi utkvěly rozpíčky. Naopak až velmi nedávno se mi dostala do ruky kniha Byla jedna moucha od Daisy Mrázkové a naprosto mě svou poetikou uchvátila! „… jen dvě oči mít a žádná křídla, to je někdy strašně těžké…“

Věra Kociánová, nominovaná v kategorii překlad pro děti za překlad komiksu Sibiřské haiku z litevštiny

# Proč jste si vybrala k překladu Sibiřské haiku?

Sibiřské haiku je knížka, která mě zaujala na první pohled. Člověk ji otevře na libovolné straně a hned je jasné, že téma příběhu je vážné, ale zároveň před sebou vidíte podmanivé komiksové obrázky. V hlavě jako by se mi k sobě sepnuly dva drátky. Ani jsem se nenadála a zažehly jiskru opravdu spontánního zájmu a zvědavosti. Na příběh, postavy i na způsob pojetí dějinného tématu vysídlování. Měla jsem to štěstí, že mé první setkání se Sibiřským haiku bylo přímo v Litvě na besedě s autorkou Jurgou Vilė. O to bylo autentičtější a zatoužila jsem nejen přečíst si knížku, ale v ideálním případě ji také přeložit a zprostředkovat českým čtenářům.

# Jaká je vaše nejoblíbenější postava?

Samozřejmě sympatizuji s klukem Algiskem, který o osudech své rodiny na Sibiři vypráví, ale oblíbila jsem si i mnoho dalších postav – vlastně každá je nějakým způsobem výjimečná: třeba sibiřská starousedlice teta Margareta, která se zastává litevských dětí a nehledě na okolnosti nebo národnost zůstává především vlídnou a lidskou bytostí.

# Na kterou dětskou knihu dodnes nedáte dopustit?

Nedám dopustit na žádnou z knížek svého dětství. Vyrostla jsem na národních pohádkách z celého světa, na řeckých mýtech a pověstech, a k téhle klasice a archetypálním příběhům se dodnes ráda vracím.