Esence dětství v knížce Olíkova dobrodružná výprava

Určitě jste jako čtenáři zažili pocit, kdy vezmete do rukou novou knihu, nejspíše román, začtete se a stane se něco kouzelného. Příběh vás pohltí a vy mu úplně propadnete. Tak přesně tohle se mi stalo s připravovanou novinkou Olíkova dobrodružná výprava, kterou napsal americký spisovatel, ilustrátor a filmař William Joyce. Když jsem ji začala číst, bylo to, jako bych se vrátila do dětství. A bylo to, jako bych se znovu ocitla v době, kdy má (dnes už dospělá) dcera byla ještě malá holčička. Olíkova dobrodružná výprava je totiž esencí dětství. Williama Joyce pochopitelně neznám osobně, ale soudím, že to musí být velmi laskavý člověk a vnímavý pozorovatel, jinak by tak citlivý příběh patrně ani nedokázal napsat. A rozhodně je skvělý vypravěč.

Nejspíš jste měli v dětství nějakou nejoblíbenější hračku, bez které jste se nehnuli na krok. Už když jste ji dostali poprvé do rukou, věděli jste, že si budete rozumět a že jste získali nejlepšího kamaráda či nejlepší kamarádku. Pro moji dceru byl takovým oblíbencem plyšák, kterému dala jméno Ferďásek. Vypadal jako poněkud divná myš. Půlku tělíčka měl oranžovou, půlku tyrkysově modrou, hlava byla neúměrně veliká. Nám dospělým přišel mírně řečeno výstřední. Moje dcera ho ale měla nadevše ráda, pro ni byl živý, povídali si spolu, hráli si a prožívali spoustu dobrodružství. Když jsme někam odcházeli nebo odjížděli, nejdůležitější bylo NEZAPOMENOUT Ferďáska.

Také hrdina Olíkovy dobrodružné výpravy má nejoblíbenější hračku a i ta vypadá originálně. Připomíná medvídka s dlouhýma králičíma ušima. Pro maličkého Vilíka, který se narodil se srdeční vadou a první týdny života strávil v nemocnici, ji ušila maminka. Použila různé druhy příjemně měkoučkých látek a pak do plyšáčka přidala poslední věc, díky které byl jiný než kterákoli hračka na celém světě. Do hrudi mu všila maličké srdíčko. Byla to rolnička obalená útržkem látky. Obojí pocházelo z něčeho, co mamince bylo drahé nadevše – z hračky, kterou milovala jako dítě, z panenky Niny. A tohoto s láskou vyrobeného králíkomedvěda Vilík dostal, když se konečně uzdravil a rodiče si ho z nemocnice mohli odnést domů. Tehdy chlapeček pevně uchopil ouško hračky v překvapivě pevném miminkovském sevření. Pak ze sebe vydal legrační tichý zvuk: „Oli, oli, oli.“ Jeho rodiče okamžitě poznali, že to je jméno hračky, Oliver, krátce Olík.

Od té chvíle byli ti dva pořád spolu.

Jednoho dne se Vilík Olíka zeptal:

„Víš ty co, Olíku?“

„Ne. Copak, Vilíku?“

„Víš, co je moje oblíbená věc?“

„Mlasky na dobrou noc od maminky a tatínka?“

„No, skoro.“

„Opravdu mňam den, kdy si hrajeme na všechno možné?“

„Taky skoro.“

„Tak já už nevím, Vilíku.“

„Moje oblíbená věc v tomhle pokoji, v tomhle domě, v téhle zemi, na celé zeměkouli, ve vesmíru a na všech místech, o kterých ani nevíme, že existují, moje nejoblíbenější věc je…“

„Co?!“

Vilík se podíval na Olíka, usmál se a odpověděl: „Ty.“

 Být oblíbený znamenalo v říši hraček zvláštní výsadu. Bylo to úplně nejvíc mňam. Každé dítě může mít jen jednoho oblíbence, a Vilík měl Olíka.

Ostatní hračky ve Vilíkově pokojíčku okamžitě poznaly, co se stalo. Pořád dokola si obdivně šeptaly: „Olík je oblíbená hračka.“

Jenže jak už to tak v příbězích bývá, na hrdiny už číhá padouch. V naší knížce je to šašek Zozo, král říše hraček. Kdysi dávno se zakoukal do panenky Niny, ale přišel o ni a zatrpkl. Přísahal, že zlé příšerky v jeho službách ukradnou všechny nejoblíbenější hračky a budou je věznit, dokud nezapomenou na dítě, kterému kdysi patřily.

Když unesou i Olíka, Vilík se rozhodne, že ho najde stůj co stůj. Musí při tom porušit spoustu rodičovských pravidel, a dokonce i to největší ze všech: vydá se sám v noci ven. Všude vládne černočerná tma a park, jindy tak přívětivý, najednou vypadá strašidelně. Ale je nejvyšší čas: Olíkovi hrozí veliké nebezpečí!

Je třeba dodat, že William Joyce knihu doprovodil úžasnými ilustracemi. A Netflix podle ní natočil rodinný seriál, a ten, myslím, bude – slovy hlavních hrdinů Vilíka a Olíka – úplně nejvíc mňam! Vysílat se začíná 24. srpna 2022.

V článku jsou citovány pasáže z knihy Olíkova dobrodružná výprava, kterou přeložila Viola Somogyi.