Teorie podivnosti Pavly Horákové vychází italsky

Ráda bych touto cestou poděkovala tomuto turínskému nakladateli, jmenovitě Alessandrovi, a jeho vytrvalé činnosti v uvádění překladů české literatury na italský trh. Nestává se příliš často, že by zahraniční nakladatel založil edici věnovanou pouze české literatuře. Tato krásná paperbacková edice již čítá přes deset svazků a zahrnuje nejen vycházející hvězdy české literatury, jakými jsou například Pavla Horáková a Bianca Bellová, ale i velké klasiky –Krakatit Karla Čapka či Spalovače mrtvol Ladislava Fukse.

Všem patří od nás velký dík a teď si můžete přečíst pár poznatků překladatelky, s jakými obtížemi či radostmi se při překladu potýkala!

„Překlad Teorie podivnosti byl jako závan lehkosti. S protagonistkou Adou jsem se seznamovala pomalounku, záměrně jsem knihu nepřečetla celou, předtím, než jsem ji začala překládat. S cizelováním a přemýšlením nad podobou tohoto výjimečného autorského hlasu jsem si dávala načas. Zvolila jsem jinou metodu, než jakou obvykle používám, ale měla jsem dojem, jako by si tento postup žádala sama kniha. Chtěla jsem si vychutnávat zvláštní pnutí, které přecházelo z jedné kapitoly do druhé, a vnímat plynutí textu z pozice čtenáře. Překladatel je koneckonců tím nejpozornějším čtenářem textu a já jsem se nechtěla připravit o specifické napětí, které, i když není hlavním rysem knihy, je stále přítomné a hraje v textu důležitou roli. A moje setkávání se s Adou bylo mým každodenním ranním potěšením. Probouzela jsem se s myšlenkou, jestlipak ten den zjistím něco nového, kdoví, jestli se třeba neobjeví Kaspar! Postava Ady je dobrým společníkem, se svými úvahami, teoriemi a sny, všemi bizarními událostmi, v nichž je zapletená či se do nich vytrvale vměšuje, se vám dostane pod kůži. Oblíbíte si ji natolik, že vám nakonec chybí.

Během překládání Teorie podivnosti jsem se také procházela pražskými ulicemi, s mapou v ruce a se vzpomínkami v srdci. A byly to procházky Prahou odlišnou, než jak ji známe z turistických průvodců, nebyla to Praha magická, ale město plné rozčarování, poznamenané začátkem nového milénia, a zároveň také město, jež během staletí neztratilo nic se své mnohovrstevnaté minulosti, která číhá na každém rohu, v každé ulici, v každém domě. Jakási tíha historie, řečeno s Adou Sabovou.

Naučila jsem se mnoho věcí, o kterých jsem ani netušila, že existují. Objev Bristolské tabulky byl překvapivý a humorný, a díky videu doktora Quanta jsem konečně trochu porozuměla kvantové teorii. Z hlediska překladu se ode mě vyžadovalo proniknout do mnoha stylových rovin jazyka. Pavla Horáková používá s přesností, vědomě a tematicky zpravodajský žurnalistický styl; četnými novinovými články je protkán celý text, což od překladatele vyžaduje důraz na téměř absolutní věrohodnost výpovědi. Obtížnost překladu tohoto románu ostatně spočívá v reprodukci oné jazykové svěžesti, spontánnosti, ironie užívané v určitých částech textu, protože hlavní charakteristikou Ady Sabové, vypravěčky v první osobě, je právě plynulost autorského hlasu, jeho bezprostřednost, a proud necenzurovaných myšlenek, jimiž promlouvá k sobě samotné.

A kromě toho nesmím zapomenout ještě na jednu věc –  i já jsem se trochu zamilovala do Kaspara!