Odysseus
Jeden z nejslavnějších, nejvlivnějších a nejpodnětnějších románů západních literárních dějin vychází v Argu už potřetí (česky celkem počtvrté), a opět v klasickém překladu Aloyse Skoumala. Skoumalův překlad však poprvé doznal revize; ujal se jí joyceovský expert, filozof, kritik a překladatel Martin Pokorný, který knihu opatřil i brilantním, čtivým doslovem.
Joyceova Odyssea se však vyplatí znovu číst nejen kvůli nově revidovanému překladu a novému doslovu - román totiž ani po devadesáti letech od prvního vydání neztratil nic ze své síly. Ve všedním příběhu jednoho dne jako by ožívaly všechny příběhy světa, včetně mýtu o Odysseovi; z ušmudlaného Dublinu dvacátých let se tu stává theatrum mundi, jeviště světa, na němž zní díky mísení libozvučných i kakofonických hlasů jednotlivých postav strhující symfonie života - pokud tedy umíme dobře naslouchat.
- kniha
Překlad
Bibliografické údaje
| EAN | 9788025705940 |
| ISBN | 978-80-257-0594-0 |
| Počet stran | 610 |
| Jazyk | česky |
| Vazba | vázaná |
| Produkt | kniha |
| Rozměry | 16,5cm x 23,5cm |
| Vydání | 2012 (1. vydání) |
| Nakladatel | Argo |
Názory
čtenářů
Co dodat...
(...) Tahle kniha nelze recenzovat, musí se přečíst a pak si udělat vlastní názor, neboť každý je jiný a každý si v ní najde to co chce.
svědectví o člověku (doplněná výpověď)...
(...) ...zaujalo mne a přemýšlel jsem, lze vůbec napsat 'recenzi' na Odyssea? Asi ne, na to by ho člověk musel nejdříve, konečně už jednou, celého přečíst, a pak studovat latinu, řečtinu, antiku, pak si jej znovu přečíst, a pak znovu, pak se courat po Dublinu, pravda, to každý červen za doprovodu dalších joycistů na Bloomsday můžete, člověk by musel zajet na Black Rock, hned vedle Dun Laoghre, nebo Sandycove, vyjít na Martello Tower, počkat na vítr (pravda to tady v Dublin bay nikdy netrvá dlouho) a pak spolu s racky vztahovat ruce k moři a přednášet 'Introibos ad altare Dei...' holit se... ... pak by musel strávit nějaký čas v oné kobce ve věži, kde Stephen a jeho kumpáni bydleli a pak se snad courat znovu Dublinem, nasávat pach a intimitu ulic a hospod a pak se zase vrátit na pláže, courat se bosý v mokrém písku za přílivu, pak znovu do města, zabloudit ve vykřičené čtvrti, zajít možná i do bordelu... jako Bloom dát si k snídani smaženou ledvinu a vyrazit také putovat - místa, lidé, hřbitov, hospody - a stejně je to málo... většinu z toho jsem dělal nebo udělal, a minulý červen, znovu již nejméně po desáte, zakousl se do Odyssea a snažil se do knihy vcítit, pochopit ji, pokaždé se dostávám dál a myslím, že obsah už znám dobře, ale kolik přemýšlení je třeba! A tak tedy, cokoliv napíši, je vlastně jen dojmen, zážitkem, impresí, která je však je hluboká a přetrvává... Mimochodem, v 67ém vznikl i úžasný film, jakkoliv jsem nevěřil, že tento román je možno zfilmovat (skvělého Blooma hraje Milo O'Shae, Dedaluse jakýsi Maurice Roeves s naprosto odpovídajícím výrazem...- rozevlátý Telemachus, vzdělaný, hrdý, s královským nosem, rozevlátou čupřinou a hadíma očima, které jsou však hluboké, poctivé, dychtící... hrdina zatím neuznaný, hledající své místo na světě a neví, že vlastně hledá ještě někoho, koho ani nezná...) ... A o čem román je? Unikátní formou a podáním a excelujícím v pyšnícím se autorovi svým vzděláním a přehledem, je především příběhem lidským, příběhem hledání lásky a partnerství mezi lidmi, příběhem hledání rodiny, vztahu muže k ženě, vztahu ženy k muži, vztahu syna k otci, vztahu otce k synovi a o tom, jak těžké je se potkat, a pochopit a přiznat a sdělit vlastní city a touhy... Román, ačkoliv odehrávající se v jediném dni, je extrémně bohatý, inspirující a téměř nevyčerpatelný, odehrává se z části v popisu děje, z části v popisu dialogů ale především potom v hlavách a v myšlenkách hrdinů, interních dialozích a výpovědích. Svou formou právem je označován jako román ecperimentální. Kromě toho, dokazuje nevšední talent a schopnosti autora jazykové a literární, ale taktéž kvality pozorovatele a dokumentaristy, podávaje tak věrné a živé ilustrace irských ulic, hospod, domácností, lidí... Budete-li chtít, a budete-li hraví, snadno i najdete táhnoucí se paralelu se skutečným putování skutečného Odysea, tak, jak jej známe z řeckých bájí... A tak Stephen, jako tápající Telemachus, opouští Martello Tower, Bloom jako hledající Odysseus putuje po Dublinu a prochází dobrodružstvími, než se smí vrátit na Ithaku - domů, Molly se postupně přeměňuje z Calypso na Penelopu atd atd. Hledejte a skutečně najdete paralely s Telemachovým i Odysseovým putováním, naleznete pohyblivé skály, Scyllu a Charybdis, Kirké, Sirény (ženy v baru, prostituka), návštěvu Hádesovy říše (pohřeb včetně symbolických 4 řek, které musí Odysseus - Bloom překročit), lestrygoňany, kyklopy (bojovná scéna v hospodě) a (snad) šťastný konec na Ithace, kdy se Molly přemění v milující Penelopu... Ale především, lidských niter je autor znalec. Román sice je z části i podobenstvím o dospívání, o tom jak je nutné a zároveň těžké najít si své místo na světě (a to zdaleka neplatí jenom pro Stephena) a možná i touze být umělcem (i když tohle hledejte spíše v druhé knize J.Joyce, ke které se také neustále vracím - v Portétu mladého muže jako umělce) (srovnej první část Odyssey - putování Telemachovo). Především je román podobenstvím o hledání cesty ke svým blízkým. A tak tedy nejvíce prokázaná lidskost a humanismus a hodnota lidských vztahů vyzdvihuje tento román na navěky nejen do literárních ale i lidských výšin. Je to román románů. Doporučuji...
svědectví o člověku...
(...) ...zaujalo mne a přemýšlel jsem, lze vůbec napsat 'recenzi' na Odyssea? Asi ne, na to by ho člověk musel nejdříve, konečně už jednou, celého přečíst, a pak studovat latinu, řečtinu, antiku, pak si jej znovu přečíst, a pak znovu, pak se courat po Dublinu, pravda, to každý červen za doprovodu dalších joycistů můžete, člověk by musel zajet na Black Rock, hned vedle Dun Loaghre, nebo Sandycove, vyjít na Marello Tower, počkat na vítr (pravda to tady v Dublin bay nikdy netrvá dlouho) a pak spolu s racky vztahovat ruce k moři a přednášet 'Ad altare dei...' holit se... ... pak by musel strávit nějaký čas v oné kobce ve věži, kde Stephen a jeho kumpáni bydleli a pak se snad courat znovu Dublinem, nasávat pach a intimitu ulic a hospod a pak se zase vrátit na pláže, a potom možná i do bordelu... a stejně je to málo... většinu z toho jsem dělal nebo udělal, a minulý červen, znovu již nejméně po desáte, zakousl se do Odysea a snažil se do knihy vcítit, pochopit ji, pokaždé se dostávám dál a myslím, že obsah už znám dobře, ale kolik přemýšlení je třeba! Mimochodem, v 67ém vznikl i úžasný film, jakkoliv jsem nevěřil, že tento román je možno zfilmovat (skvělého Blooma hraje Milo O'Shae, Dedaluse jakýsi Maurice Roeves s naprosto odpovídajícím výrazem...)... A o čem román je? Unikátní formou a podáním a excelujícím v pyšnícím se autorovi svým vzděláním a přehledem, je především příběhem lidským, příběhem hledání lásky a partnerství mezi lidmi, příběhem hledání rodiny, vztahu muže k ženě, vztahu ženy k muži, vztahu syna k otci, vztahu otce k synovi a o tom jak těžké je se potkat, a pochopit a přiznat a sdělit vlastní city a touhy... Román, ačkoliv odehrávající se v jediném dni, je extrémně bohatý, inspirující a téměř nevyčerpatelný, odehrává se z části v popisu děje, z části v popisu dialogů ale především potom v hlavách a v myšlenkách hrdinů, interních dialozích a výpovědích. Kromě toho, dokazuje nevšední talent a schopnosti autora jazykové a literární, ale též kvality pozorovatele a dokumentaristy, podávaje tak věrné a živé ilustrace irských ulic, hospod, domácností. Budete-li chtít, a budete-li hraví, snadno i najdete táhnoucí se paralelu se skutečným putování skutečného Odysea, tak, jak jej známe z řeckých bájí... Ale především, lidských niter je autor znalec. Román sice je z části i podobenstvím o dospívání, najít své místo na světě (a to zdaleka neplatí jenom pro Stephena) a možná i touze být umělcem (i když tohle hledejte spíše v druhé knize J.Joyce, ke které se také neustále vracím - v Portétu mladého muže jako umělce). Především však lidskost a humanismus vyzdvihuje tento román na navěky nejen do literárních ale i lidských výšin. Je to román románů. Doporučuji...
Přečteno jedním dechem?
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.
