30 let edice AAA a výbor Přes Atlantik a zase zpět

Kniha Přes Atlantik a zase zpět vychází u příležitosti třicátého výročí založení edice angloamerických autorů (AAA) a přináší výbor z esejí, jež v této edici vyšly v letech 1994–2024 jako doslovy k překladům anglofonních próz. V padesáti šesti textech se tu představuje dvacet pět autorů, vesměs předních českých anglistů, počínaje legendami oboru, jako jsou Martin Hilský či Josef Jařab, přes dávno etablované badatele (Marcel Arbeit, Hana Ulmanová aj.) až po střední a mladší generaci autorů (Martin Pokorný, Alena Dvořáková, Daniela Theinová, Ladislav Nagy, Lukáš Merz, Pavel Kořínek aj.). Editor Petr Onufer zvolil chronologické řazení esejí podle data vydání originálu: první esej knihy tak pojednává o Kerouacovu románu Na cestě, vydaném v roce 1957 (reeditovaný překlad Jiřího Joska byl v roce 1994 symbolicky rovněž prvním svazkem edice AAA), poslední o románu Stella Maris od Cormaca McCarthyho z roku 2022, který v edici AAA vyšel v překladu Ladislava Nagye v lednu letošního roku. Jednotlivé eseje přitom nenabízejí „jen“ zasvěcené pojednání o anglofonní beletrii, ale také výmluvně dokládají, jakým způsobem a v jaké kvalitě se u nás během posledních třiceti let psalo a píše o jinojazyčných literaturách. V tomto ohledu je výbor přínosem nejen pro čtenáře se zájmem o anglofonní literatury nebo studenty anglistiky, ale rovněž pro bohemistickou obec či šířeji pro obecně kulturní publikum.

Kniha nevstupuje na pole neorané: v mnoha ohledech navazuje na výtečné a vpravdě průkopnické výbory Od Poea k postmodernismu (Odeon – H & H, 1993, ed. Martin Hilský a Jan Zelenka) a Od slavíka k papouškovi (Host, 2002, ed. Martin Hilský a Ladislav Nagy). Podobně jako tyto antologie nechce být ani výbor Přes Atlantik a zase zpět syntetickými dějinami anglofonní literatury (je ostatně otázkou, zda lze vůbec podobnou práci dnes ještě napsat, zvláště pak v tuzemském prostředí), naopak usiluje o to být výzvou k dialogu, k společnému uvažování nad kvalitními prozaickými texty, k utváření i přehodnocování literárního kánonu anglicky psaných literatur v českém překladu. Od svých dvou předchůdců se ovšem přítomný výbor odlišuje v jedné zásadní věci: všechny eseje byly psány pro jednu edici a zadávány a redigovány s jistou koncepcí. Vstupují tak v dialog nejen s prózami, o nichž pojednávají, ale také s ostatními doslovy z téže edice – a jejich souborné vydání tuto provázanost a zacílenost vyjevuje ještě zřetelněji. V jistém smyslu výbor také ostřeji nasvěcuje i samu edici AAA, ono „rodinné stříbro“ či „vlajkovou loď“ nakladatelství Argo (abychom sáhli po dvou klišé, které jsou s edicí často spojovány).

Edice AAA je v jistém smyslu dědicem legendárního předlistopadového nakladatelství Odeon. Její zakladatelka Eva Slámová (1959–2010) nastoupila v polovině osmdesátých let coby začínající redaktorka angloamerické literatury právě do tohoto nakladatelství, důvěrně si osvojila tamní redakční standardy a na nich pak edici AAA vystavěla, když v raných devadesátých letech z krachujícího Odeonu přestupovala do nově vzniklého nakladatelství Argo. První tři svazky edice – už zmiňovaná reedice Kerouacova románu Na cestě v překladu Jiřího Joska, Čarování s láskou Louise Erdrichové v překladu Aleny Jindrové-Špilarové a Modlitba za Owena Meanyho Johna Irvinga v překladu Zuzany Mayerové – pak vyšly ještě v koprodukci Odeonu a Arga. A když se po předčasné smrti Evy Slámové vedení edice AAA ujali anglisté Petr Onufer a Martin Svoboda, jedním z prvních jejich rozhodnutí bylo opatřit každou knihu v edici esejistickým doslovem – právě s myšlenkou na doslovy odeonské. (Pro úplnost: doslovy se v „Áčkách“ tu a tam objevovaly i za vedení Evy Slámové; na sto devět svazků edice jich připadalo šestnáct; ve výboru je jich z tohoto období zastoupeno sedm.)

Edice svým názvem od počátku deklaruje zaměření na angloamerickou literaturu; od počátku se však jedná o edici literatury anglofonní, o knižní řadu, v níž vycházejí nejen američtí či britští autoři, ale občas i spisovatelé z dalších anglicky mluvících zemí: Kanady, Austrálie, Irska, Dominikánské republiky či Indie. Samo spojení „angloamerická literatura“ je přitom dnes v určitých kruzích problematizováno jako politicky nekorektní, jako residuum „transatlantického imperialismu“ 20. století. Naše edice se jej však hrdě přidržuje jako jakéhosi pars pro toto: samozřejmě, anglofonní literatura se nepíše jen ve Velké Británii či Spojených státech, přesto platí, že určující pohyb v ní probíhá po transatlantické ose, že se hlavní proudy literárního dění v anglofonních literaturách přelévají mezi Britskými ostrovy a Severní Amerikou – přes Atlantik a zase zpět. To platí minimálně od dob angloamerického modernismu, mezi jehož hybateli v Londýně hráli zásadní roli Američané Ezra Pound a T. S. Eliot; obdobně propojovala obě scény tzv. „nová kritika“, angloamerické kritické hnutí, které po několik desetiletí určovalo, jak se v angličtině psalo a myslelo o literatuře; za zmínku v této souvislosti stojí i popkulturní spřízněnost obou zemí – třeba to, jakým způsobem zasáhl Britské ostrovy americký rock’n’roll a jak jeho impulsy v pozměněné podobě do Ameriky navrátila tzv. „britská invaze“ v čele s Beatles a Rolling Stones, nebo to, jak oslnivého úspěchu se v Hollywoodu dostává britským režisérům a hercům, případně jak masivně se amerikanizuje britská kultura; hovořit by se dalo i o nerozlučně propleteném angloamerickém feminismu, cultural studies, dnešním woke novopuritánství atd. Zkrátka a dobře, onen churchillovský special relationship je živým, nepřehlédnutelným společensko-kulturním fenoménem, který se pořád urputně odmítá odebrat na smetiště dějin.

Edice AAA se tomuto fenoménu zpracovanému prozaickou formou věnuje už třicet let. Za tu dobu v ní vyšlo na sto padesát titulů a sedmdesát jedna doslovů. Padesát šest z nich přináší výbor Přes Atlantik a zase zpět. Nalezne-li čtenář aspoň v některých zde shromážděných esejích zalíbení, nemůžeme si přát víc.

Knihy z edice AAA nakupujte zde.