Vychází „Maus“ o první světové válce – Tardiho komiks je stejně zásadní

To_byla_zakop_valka_titulka96ppi

„A co ten Tardi?“ ptávával jsem se čas od času, kdykoli mezi komiksovými nakladateli a redaktory přišla na přetřes otázka, které důležité dílo devátého umění jsme ještě nestihli vydat česky, přestože by si to velmi zasloužilo. A podobně jako Andy Dufresne, když vymámil z úřadů vězeňskou knihovnu pro Shawshank, si teď můžeme říct: „No vida, a trvalo to jenom patnáct let.“ Protože Tardiho komiksový román „To byla zákopová válka“ opravdu česky vychází.

Což je dobře, protože patrně každému, kdo tomu rozumí, by se tenhle opus dostal přinejmenším do první pětky nejlepších komiksů o válce (rozuměj proti válce), kamsi vedle Spiegelmanova díla Maus, Saccových reportážních komiksů nebo Kubertova Yossela či Faxu ze Sarajeva, případně komiksů Emmanuela Guiberta.

Ze všech případů, kdy jsme se já či jiní komiksoví fanoušci za české vydání „Zákopové války“ přimlouvali, mi logicky nejvíc utkvěla v hlavě návštěva Michela Fabera v Praze před lety, kdy tento vynikající autor měl čerstvě v hlavě londýnský křest anglického vydání Tardiho, takže jsme o tom každému, kdo byl ochoten nastavit ucho, vykládali dvojhlasně. A tomu, že nakonec Tardi vychází, určitě neuškodilo ani nové francouzské vydání opatřené kvalitními dodatky a bonusy textovými i výtvarnými, vesměs věcmi, které seriózní fanoušek komiksu umí výrazně docenit. Argo nyní používá právě toto doplněné vydání, což je skvělé.

Tardiho „To byla zákopová válka“ je pro mě navíc příležitostí znovu a do omrzení opakovat svou oblíbenou tezi, že kvalitní umělecké dílo nepřednáší, nekáže a nedělá politická školení, nýbrž vytváří obraz, v tomto případě složený z prostředků obrazových i slovesných, kterážto kombinace je největším trumfem komiksu jako uměleckého média. Pokud byste se snad chtěli důkladněji obeznámit s názory, postoji či politikou autora, musíte do sekundárních zdrojů; v díle samotném jich moc nenajdete. A zcela a naprosto bez ohledu na to, zda budete s autorem souhlasit zcela, vlažně, spíše ne, nebo vůbec ne, jím vytvořený obraz vám v hlavě a duši může zůstat a také zůstane, protože je přesný a lidsky poctivý. Nebudu tu zabíhat do podrobností o tom, jak maniakálně Tardi konzultoval s odborníky každý detail o první světové válce od počtu knoflíků na kabátě až po počet vojáků v popravčí četě; to si v případě zájmu přečtete v předmluvě. Faktem ale je, že tenhle komiksový román vás prostě surově zatáhne do zákopů a vtiskne vám nemilosrdně do mysli obraz celé jejich hrůzy se vším smradem, bolestí, ubohostí, smrtí, ale i s nadějí a se vzdorem.

Mimochodem, ke své hanbě jsem se až z tohohle komiksu dozvěděl, že Gabriel Chevallier, autor proslulých humoristických románů o obci Zvonokosy, je také autorem vysoce ceněného, avšak česky zatím nikdy nevydaného románu o první světové válce, La Peur (Strach). Možná bych měl příštích patnáct let sem tam utrousit mezi nakladateli: „A co ten Chevallier?“