Rozhovor s Danem Brownem o Divoké symfonii

Divoká symfonie je vaše první obrázková knížka. Povíte nám o ní něco víc?

Jako malý kluk jsem miloval knížky Dr. Seusse, plné praštěných tvorů a legračních básniček. V Divoké symfonii jsem chtěl stvořit podobný kouzelný svět propojující obrázky a verše, který by byl určený při novou generaci mladých čtenářů, a navíc jsem doufal, že se ještě trochu posunu. Divoká symfonie je sice hlavně knížka určená ke čtení nahlas, ale zároveň má i překvapivý hudební akcent. Pro každé ze zvířátek, jejichž příběhy se tu líčí, jsem totiž složil jeho vlastní skladbičku – krátkou a zábavnou, která odráží jeho osobité rysy – a díky novým technologiím tahle hudba doprovází ilustrace a básničky, čímž se z příběhu stává komplexní zážitek.

Hudba hraje v téhle knížce opravdu zásadní roli. Odkud se bere vaše hudební nadšení?

Vyrůstal jsem s klasickou hudbou. Moji rodiče byli vystudovaní hudebníci, kteří se rozhodli, že nebudeme mít doma televizi, a tak jsem místo toho hrál na klavír, zpíval v různých sborech a chodil na spoustu koncertů. V dětství pro mě byla hudba takovým tajným útočištěm. Uklidňovala mě, když jsem prožil zklamání, obracel jsem se k ní, když jsem si připadal sám, pomáhala mi vyjádřit radost a hlavně ve mně probouzela kreativitu a fantazii. Ještě dneska denně hraju na klavír – obvykle poté, co celý den strávím psaním.

Divoká symfonie má vlastní aplikaci, jejíž pomocí se dá přehrát hudba přiřazená k jednotlivým stránkám. Proč vám to připadalo důležité a jak tahle aplikace funguje?

Chtěl jsem vytvořit knihu, která by ponoukla mladé lidi k tomu, aby začali poslouchat vážnou hudbu a poznali, jak je silná a že může i bavit. Pomocí rozšířené reality dokáže knížka jakoby kouzlem zahrát konkrétní skladbu spojenou s konkrétním zvířátkem – třeba optimistickou a veselou u klokana, zamyšlenou a klidnou u velryby nebo praštěnou u divočáků nebo broučků. Navíc je hudba k mání i na různých streamovacích serverech, takže si ji čtenáři můžou pustit, kdy budou chtít. V ideálním případě by tahle knížka měla podpořit růst celé nové generace milovníků vážné hudby.

Dětská knížka s tolika vrstvami se hned tak nevidí. Jak se v průběhu jejího vzniku vyvíjel příběh, ilustrace a hudba?

Vrstevnaté příběhy mám rád a ve svých románech se vždycky snažím propojovat různá témata. V případě Divoké symfonie jsem na těchto základech s ohromným potěšením vytvořil zážitek, který je mnohovrstevnatý v pravém slova smyslu, protože jsem použil tři různé jazyky zároveň – výtvarno, hudbu a poezii. Tak jako se opera snaží zaujmout diváky bohatou výpravou, dramatickou hudbou a lyrickým dějem, pokouší se Divoká symfonie vtáhnout čtenáře do hostiny pro oči, uši a mysl.

Jak se zrodil nápad na tak jedinečný projekt?

Vždycky jsem hudbu rád jak interpretoval, tak skládal. Před několika lety jsem se byl projít u močálu a poslouchal jsem, jak tu koncertuje spousta druhů žab – rosničky, kuňky, skokani –, připadalo mi to jako klasická fuga. Když jsem se vrátil domů, složil jsem skladbičku jménem Šťastné žáby a napsal k ní i básničku. A ten tvůrčí proces se mi tolik líbil, že jsem v tom pokračoval. A pak bylo těch zvířátek najednou dvacet a Divoká symfonie byla na světě.

Máte mezi postavami Divoké symfonie nějaké oblíbence?

Mojí osobní favoritkou je Labuť. Jako spisovatel trávím spoustu času o samotě, a ta mě hluboce naplňuje. Žijeme v digitálním světě a s pocitem, že přes naše přístroje musíme být neustále v kontaktu s ostatními, a Labuť je nenápadnou připomínkou toho, jak je důležité, aby člověk uměl trávit čas sám.

Proč je tak důležité zprostředkovat dětem už od raného věku hudební zážitky?

Je vědecky dokázáno, že pokud se dítě odmalička setkává s hudbou, podněcuje to v něm kreativitu, soustředění a emoční inteligenci. Když jsem byl malý (a dokonce ještě před narozením), moji rodiče mě intenzivně vystavovali hudbě, a já si myslím, že tyhle zážitky vybudily moji fantazii a tvůrčí schopnosti, které pro mě později začaly být tak důležité.

Jak hudba ovlivnila váš život?

Moje maminka hrála v kostel na varhany, a tak jsem vždycky v neděli ráno sedával vedle ní na lavici a obracel jsem jí noty. Vzpomínám si, jaké propojení s ní jsem cítil, když jsem sledoval partituru a čekal, až přijde ta správní chvíle na otočení stránky. Tatínek zase zpíval ve vokálním kvartetu, a já si vzpomínám, jak jsem na jejich zkouškách poslouchal a žasl, jak složité a nádherné harmonie se dají vytvořit z pouhých čtyř hlasů. Postupně jsem zjistil, že hudba je opravdový univerzální jazyk, že rytmy a melodie na nás všechny působí velmi podobně, bez ohledu na národnost, pohlaví, kulturu nebo věk.

V knížce jsou prý i hádanky. Můžete nám o nich říct víc?

V dětství jsem všechny možné hádanky a rébusy miloval. Možná proto, že vždycky na Vánoce pro mě rodiče vymýšleli šifry, podle kterých jsem pak hledal dárky. Tyhle dávné bojovky mi vštípily lásku k luštění záhad, o kterou jsem se chtěl v Divoké symfonii podělit. A tak jsem na každé stránce ukryl pár rozházených písmenek, které může čtenář najít a složit z nich název hudebního nástroje. A taky tu je nenápadný čmeláček, který se rád schovává na dost nečekaných místech (třeba v čumáku divokého prasete). A navíc jsem v knížce poschovával pár dalších šifer a tajemství, ale ty vám neprozradím, protože v jejich hledání je velký kus zábavy.

Z každé básničky plyne pro čtenáře nějaké ponaučení. Podělíte se o ně i s námi? Vyzdvihl byste některé z nich – a proč?

Každé zvířátko v Divoké symfonii se se čtenářem podělí o nějaké moudro, o radu do života. Tyhle jednoduché tipy mají děti přimět k zamyšlení nad různými obdivuhodnými vlastnostmi, jako je soucit, trpělivost, úcta, sebedůvěra, a pak také nad většími tématy: třeba jak je dobré uvědomovat si přítomný okamžik, že je potřeba žít pomalu, jaká síla se skrývá v pospolitosti, a hlavně že je potřeba řídit se svými city. Já osobně vyznávám hlavně radu, kterou nám v knize dají broučci: práce je sice důležitá, ale musíme si najít čas i na hraní (o což se pořád jenom snažím).

Jakým způsobem by podle vás měla Divoká symfonie ovlivnit malé čtenáře a jejich rodiny?

Žijeme v době sluchátek na uších a v uších, a tak hudbu hodně často posloucháme sami. Byl bych moc rád, aby si s touhle knížkou rodiny užívaly hudbu společně, buď při čtení, nebo jako hudební kulisu při jiných činnostech. A třeba se někdo na základě společné četby a poslechu rozhodně, že s rodinou zajdou na některý z mnoha živých koncertů téhle muziky, které se chystají po celém světě.

Přeložila Michala Marková

Tisková zpráva k nové publikaci